Turecká ekonomika je totiž závislá na přílivu cizího kapitálu, kterým musí financovat vysoký deficit běžného účtu platební bilance. Když se k tomu v závěru roku přidala ještě politická nestabilita vyvolaná korupčním skandálem některých hlavních politických prominentů a jejich rodinných příslušníků, propad ještě akceleroval.
Výnosy desetiletých státních dluhopisů poskočily oproti polovině loňského roku ze 7 % na nynějších více než 10 % ročně. Hlavní akciový index propadl ze svých loňských maxim v květnu o cca 27 % a turecká lira oslabila za stejné období proti dolaru přes 20 %.
Odvážným investorům se tak možná začíná rýsovat zajímavá, byť poměrně riskantní, sázka na zklidnění tamní politické situace.
Turecká ekonomika je totiž kromě vnější nerovnováhy v poměrně solidní kondici. Pyšní se dobře kapitalizovaným bankovním sektorem a loni i letos roste, na dnešní poměry, solidním cca 4% tempem. Pověst veřejného sektoru sice kalí korupční skandály, nicméně i ten se svým nynějším ročním deficitem těsně nad 1 % HDP a zadlužením okolo 38 % jinak ostudu nedělá.
Utichnutí politických skandálů by tak na atraktivní ceny tureckých akcií i dluhopisů v blízké budoucnosti mohlo přilákat zahraniční investory, zoufale hledající investiční příležitosti. Vždyť poměr cen akcií k jejich ročním ziskům (P/E) vykazuje zajímavé hodnoty okolo 9, proti na vyspělých evropských trzích dnes obvyklým 15. Výnosy okolo 5 – 10 % ročně u korporátních obligací denominovaných v dolarech s krátkou splatností a solidním kreditem také moc k vidění v současnosti nejsou. Jako však vždy v podobných případech, i v případě „tureckých“ investic patří k nutné výbavě nervy jako špagáty a svatá trpělivost.
