Hlavní navigace

Žena si spletla datum schůzky na úřadu práce, ten ji vyřadil z evidence

14. 7. 2021
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Dalibor Z. Chvátal
Úřad práce nepřijal omluvu ženy, která si chybně zapsala datum schůzky a přišla kvůli tomu o výhody. Zastaly se jí až soudy. Co z případu plyne?

Úřad práce sankcionoval ženu, která se nedostavila na plánovanou schůzku na příslušnou pobočku úřadu práce (v Brně). Místo 26. listopadu přišla 29. listopadu 2018. Vysvětlila to tím, že si do diáře poznačila chybný termín. Úřad práce ženu vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání. Ta se proti rozhodnutí odvolala, ale Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) jí nevyhovělo.

Nevzdala to a obrátila se na správní soud a ten už rozhodnutí jak správního orgánu prvního stupně, tak i rozhodnutí MPSV zrušil. Ministerstvo podalo kasační stížnost a věcí se zabýval Nejvyšší správní soud. A ten se ženy definitivně zastal. Stížnost ministerstva zamítl, takže platí předchozí rozhodnutí krajského soudu, který rozhodnutí správních orgánů zrušil.

Vypadá to zprvu při letmém, povrchním pohledu na základní informace, pokud se neseznámíte s detaily případu a rozhodnutím NSS, na přehnanou přísnost, ba až úřednickou svévoli, někdo by řekl i despocii, ale není tomu tak docela. Pojďme se na podívat na sporný případ a právní úpravu malinko blíže.

Vyřazení z evidence bylo podle soudů nepřiměřené

Žena byla v seznamu uchazečů o zaměstnání od 1. 8. 2018 (tedy nikterak dlouho, takže  nechtěla zneužívat sociální dávky a jiné výhody, nešlo o žádnou notoricky nezaměstnanou nebo práci se vyhýbající osobu) a povinnosti s tím spojené si do té doby pravidelně plnila. Nadto, zhodnotil soud, se snažila svou situaci řešit a od 1. 1. 2019 si sama našla zaměstnání. (Určitě nechceme paní nijak křivdit, ostatně před chvílí jsme se postavili argumentačně na její stanu, jen se snažíme vidět věc šířeji, nezjednodušeně, objektivně: Co když právě ale vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání ji přimělo k urychlenému nástupu do nového zaměstnání?)

Nic přitom nenasvědčovalo tomu, konstatuje soud, že by inkriminovaného dne 26. 11. 2018 pro úřad připravil pro ženu nějakou jedinečnou nabídku zaměstnání, kterou by zmeškáním schůzky zmařila. Za této situace bylo vyřazení paní z evidence uchazečů o zaměstnání podle soudců zcela nepřiměřené; její pochybení totiž nedosahovalo intenzity maření součinnosti s úřadem práce, zhodnotil soud.

Úřad má primárně pomáhat, a ne trestat    

Nejvyšší správní soud (v rozsudku spis. zn. 1 Ads 52/2021, ze dne 11. 5. 2021) zdůraznil, že činnost správních orgánů je v prvé řadě službou veřejnosti a při výkonu svých pravomocí by měl mít správní orgán vždy na zřeteli účel, pro který byl zřízen. Smyslem činnosti úřadu práce je především zprostředkování zaměstnání.

K tomuto účelu by měla vést veškerá činnost úřadu, přičemž vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání by mělo představovat pouze krajní opatření, nikoliv běžný nástroj řešení agendy úřadu práce, konstatuje rozhodnutí NSS. Soud přitom nijak nezpochybňuje, že si uchazeč o zaměstnání musí plnit své zákonné povinnosti, protože bez jeho součinnosti by úřad práce nebyl schopen dostát své úloze. 

Na druhou stranu soud připomíná, že vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání má pro uchazeče dosti tvrdé právní důsledky, a to nejen v tom, že je mu odepřena pomoc při zajištění zaměstnání (koneckonců – to si může sehnat sám, ostatně paní se to povedlo) a event. i hmotné zabezpečení v podobě podpory v nezaměstnanosti (nebo jiných sociálních dávek), ale i v oblasti účasti na důchodovém a zdravotním pojištění (připomeňme, že za uchazeče o zaměstnání v evidenci úřadu práce hradí zdravotní pojištění stát a doba v evidenci se do určité míry počítá jako odpracovaná doba pro nárok na starobní nebo invalidní důchod).

NSS dospěl při výkladu zákona k tomu, že cílem zákona při zakotvení možnosti vyřazení nezaměstnaného z evidence uchazečů o zaměstnání přitom bezesporu nebylo „trestat“ uchazeče za každé bagatelní pochybení, ale zajistit, aby výhod spojených s vedením v seznamu uchazečů o zaměstnání nemohly požívat osoby, které své postavení zneužívají a znemožňují úřadu práce vykonávat jeho činnost.

Soudy se tedy paní oproti úřadům zastaly, spravedlnosti a slušnosti bylo učiněno zadost. Ale dodejme ještě pár slov na obranu úředníků – ostatně už jsme naznačili, že věc nevidíme jednostranně a jako zcela jednoduchou. Vina tak úplně není na jejich straně.

Budiž slyšeny obě strany    

Paní se s termínem jednání (26. 11. 2018 v 10 hodin) prokazatelně seznámila, což stvrdila dne 10. 10. 2018 svým podpisem. Přesto se ve stanoveném termínu na jednání bez omluvy nedostavila. Na úřad práce přišla až dne 29. 11. 2018 s tím, že si do diáře zaznačila chybný termín. (To se může stát komukoliv. Z roztržitosti, nervozity, z důvodů dysgrafie apod. Vždyť šestka je obrácená devítka. Jenže na druhou stranu se může podobně omlouvat, ba vymlouvat také kdokoliv…)

Taková skutečnost však nespadá pod žádný z vážných důvodů uvedených v § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Úřad práce se tedy domníval, že postupuje v souladu se zákonem, když ženu vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání. Měl za to, že paní neuvedla žádné relevantní důvody, proč se nedostavila na plánovanou schůzku.

Naproti tomu soud označil vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání za daných okolností za výraz přepjatého formalismu. Úřad neměl a priori předpokládat nepoctivost paní, ale naopak by měl její tvrzení přijmout jako pravdivá, nenasvědčují-li jiné okolnosti tomu, že se účelově vyhýbá svým povinnostem. 

Kde je jádro problému?    

Ministerstvo dále argumentovalo před soudem tím, že pokud se uchazeč o zaměstnání dopustí jednání uvedeného v § 31 zákona o zaměstnanosti (podle § 31 písm. c) se počítá i to, že se uchazeč o zaměstnání nedostaví na krajskou pobočku Úřadu práce ve stanoveném termínu bez vážných důvodů), nemá úřad práce, jedná-li se o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, takřka žádnou možnost správního uvážení (tzn. posoudit konkrétní věc a zohlednit její specifika).

Nejvyšší soud s tímto tvrzením, že pokud se paní dopustila jednání uvedeného v § 31 zákona o zaměstnanosti (takže ale vlastně do jisté míry aproboval přístup úřadu), nezbývalo úřadu práce, než ji vyřadit z evidence uchazečů o zaměstnání, nesouhlasil. NSS však výslovně uznal ve svém rozhodnutí, že právní úprava sice výslovně neskýtá prostor pro správní uvážení (tj. v případě zákonem stanovených podmínek úřad práce musí uchazeče o zaměstnání z evidence vyřadit), avšak pracuje s neurčitými právními pojmy, které umožňují zohlednit individuální okolnosti posuzovaného případu.

skoleni_15_4

Takže se dostáváme k obvyklému zjištění problému – nejasnosti právních předpisů. Jenže ty musejí být formulovány obecně, a ne kazuisticky. Jinak se všichni utopíme v nepřehledném a takřka nekonečném množství právních norem. A přitom už dávno můžeme hovořit o hypertrofii právního řádu.

Už tak je právních předpisů a v nich obsažených právních norem moc. Ani právníci je nezvládají a musejí se specializovat. Co s tím? Přece nemůže jakýkoliv názorový, výkladový nesoulad mezi lidmi nebo mezi lidmi a státními institucemi končit u soudu. Jak byste to řešili vy?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).