Hlavní navigace

Zdanění úspor v Evropské unii

5. 5. 2003
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Zdanění úspor je velmi citlivou záležitostí. Dotýká se téměř všech občanů Evropské unie. Vždyť naprosto volný pohyb kapitálu umožňuje občanům uložit úspory do finančních institucí nejen kdekoli na území Evropské unie, ale i mimo ně.

Je samozřejmé a logické, že atraktivita uložení dočasně volných peněžních prostředků občany Evropské unie v jednotlivých zemí je dána:

  • mírou rizika uložení volných peněžních prostředků do daného finančního produktu, instituce či banky
  • nabídnutým úrokem
  • výši odevzdaných daní z inkasovaných úroků do státní pokladny

Vzhledem k těmto skutečnostem a hlídání si vzájemné konkurence se bankami nabízené úrokové sazby za uložené vklady v Evropské unii velice blíží a jsou mnohdy téměř identické. Vlivem toho stále více nabývá na významu vliv rozdílných daní z úrokových výnosů. V současné době je to v podstatě jediný nástroj, který může přilákat volné úspory do příslušného členského státu od významných firem, občanů i finančních institucí. A kapitál je hnací silou ekonomiky každého členského státu.

V dnešní době zejména Velká Británie a Lucembursko využívají nástroje stimulující příliv volných prostředků nejen ze zemí Evropské unie, ale z celého světa. Nabízejí natolik výhodné prostředky, že zejména při větších finančních objemech je nejlepší uložit peníze právě v těchto zemích. Oba státy si dobře uvědomují, že mají-li občané spořit, musí jim být poskytnuty takové podmínky, aby se jim to vyplatilo.

Nakumulované množství peněžních prostředků mohou banky půjčovat na bankovním trhu za nízké úrokové sazby a stimulovat investice a ekonomický rozvoj. Na tomto jednoduchém principu je mimo jiné založen také japonský hospodářský zázrak. Japonci totiž inklinují k výraznému šetření. Spořivost patří k ceněným vlastnostem – z ní plyne vysoká míra úspor. Japonské banky tudíž mají dostatek kapitálu a firmy si mohou půjčovat peněžní prostředky za výhodných podmínek.

Největší problém v současné době v Evropské unii vzniká u úroků, které inkasují rezidenti jiných států. Na pořadu dne stojí otázka:

Mnoho by se vyřešilo samozřejmě jednotným zdaněním na celém území Evropské unie (navrhovalo se 15 % nebo 30 %). Ovšem tato varianta se ukázala již v minulosti jako neprůchodná. Největším odpůrcem jakékoliv harmonizace byla Velká Británie.

Vzájemná konkurence mezi členskými státy tlačí vlády jednotlivých států přijímat taková opatření, aby nebyl daný stát v konkurenční nevýhodě. Dochází k automatickému sbližování daňových sazeb v jednotlivých členských státech. Všem členským státům je nadmíru jasné, že neúnosný růst daňového zatížení se projevuje ztrátou pracovní iniciativy, poklesem sklonu k úsporám a k úniku kapitálu do zahraničí. To si nikdo nepřeje.

skoleni_15_4

Doufejme, že také v České republice dojde k minimálnímu zdanění úspor a možnosti získání levného kapitálu na vnitřním kapitálovém trhu.

Příklady sazeb zdanění úspor:
Skandinávie (Švédsko, Dánsko, Norsko) – 30 % (nejvyšší)
nejčastější (většina zemí) – 20 %
Velká Británie, Irsko, Lucembursko – 10 % (nejnižší)

Máte část úspor v zahraničí?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Vydané knihy:. Evropská unie v otázkách a odpovědích (2002). Matematika zábavně a hravě (2002) . Sportovní matematika (2004) . Další publikační činnost: . Daně a právo v praxi (Aspi, a.s.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).