Autor článku si sice dal práci, sebral mnoho čísel, aby je nepochopil.
V článku správně popsal, jak FED nakupuje dluhopisy za nově vytvořené USD. Aby se ale vzápětí zeptal, zda mohou USA zbankrotovat...
Maličkostí potom už jsou další nepochopení. Srovnává HDP a zadlužení USA a Jamajky, aby nevzal v úvahu podíly šedé ekonomiky v těchto zemích. Ale to je maličkost.
Horší je nepochopení školství a universit v USA. Ono je hezké, že mají většinu Nobelových cen. Problém ale je, že drtivou většinu jich na universitách získali lidé, co nejsou produktem školství USA. Například v lékařství je tento poměr 98% (!). To by samo o sobě nemuselo být problém, kdyby udrželi schopnost si stahovat nejlepší lidi z celého světa. Jenže to už deset let není pravda, a tato jejich schopnost rychle klesá. Vyrostla tu konkurence v mateřských zemích (navíc plat v USD už také není co býval).
Vzhledem k tomu, že školství, bez vlivu importu, mají mizerné, export zelených papírků také nemůže trvat věčně, já tam žádné radostné zítřky nevidím. Stále je tam obrovský trh. Také zemědělství tam má velkou budoucnost. Takže nějaký katastrofický pád na úroveň Somálska tam jistě nehrozí. Ale na druhou stranu, já tam nevidím nic jiného, než postupný úpadek s tím, že na venkově tam může být, díky zemědělství, i do budoucna relativně lehký život.
S tím školstvím v USA to hodně zjednodušejete... U nich jde spíš o to, že mají obrovský rozdíl mezi špičkovými univerzitami a těmi řekněme "ostatními".
U té špičky se dělá spousta výzkumu na úrovni, o které mohou kdekoli ve světě jen snít a zdaleka to není jen o zahraničních studentech.
Podle mě je tento systém ve výsledku daleko rozumnější než současná inflace vysokých škol u nás a v EU obecně, kdy místo špičky a průměru spíš vzniká jakýsi unifikovaný (pod)průměr :-(
Stále se ale nabízí otázka, proč ty „školy, kterým se jen tak někdo nemůže rovnat“ nejsou schopny vychovat ani zdaleka tolik špičkových odborníků či nositelů Nobelovy ceny jako řada podle Vás daleko podřadnějších škol.
Možná proto, že jsou ty školy sice ceněny a dobře ohodnoceny, ale prostě hezká vnější obálka, hezká vnější důstojnost, ale vnitřní prázdnota. Zaplňovaná zejména přetáhnutými odborníky vychovanými „podřadnějšími školami“.
To je stav, který trvá určitě minimálně desítky let.
Prostě školy v USA jsou prestižní, akorát naučí hovno (v porovnání s řadou podřadnějších škol). Určitě neuděláte chybu, když jí vystudujete, protože to je prestiž a setkáte se s řadou bohatých lidí (ne každý na to školu má), uděláte si známosti, které později zpeněžíte. Že škola nic moc nenaučí a nemá na to pak nikoho netrápí.
Ale no tak, podívejte se na to, kolik nositelů nobelovy maji české školy a kolik jich máji USA. Zde je seznam z Wikipedie. Číslo za univerzitou je počet nobelových cen a jde o to, kde ten výzkum dělýte. Když budu 10 let na ČVUT a nic a pak přejdu na MIT, které mi dá podmínky na to, abych získal nobelovku, tak to znamená, že MIT je lepší:
seznam podle počtu nobelových cen
1. Columbia 97
2. Chicago 85
3. MIT 80
4. Harvard 74
5. Berkeley 66
doporučuji podívat se, kolik absolventů má Nobelovu cenu
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Nobel_laureates_by_university_affiliation
Aneb jak se vyhnout argumentům a doufat, že druhý je blb a Vaši lež přehlédne.
Znovu říkám, nakoupit odborníky vychované jinde, to bylo jediné co americké školství zvládalo. Proto tam najdete i ten vysoký počet.
Ovšem statistika kolik nositelů Nobelových cen od píky vychovalo americké školství (jakkoli zahrnující Vaše super nejlepší školy) by byla velmi nelichotící Vámi chváleným prestižním školám.
Prostě americké školství stojí za starou bačkoru. Ten proces vychování špičkového odborníka nezvládají. Ale zvládají jim dělat prestiž s pomocí lidí získaných jinde – tedy chlubí se cizím peřím.
A Vy jim na to skáčete a ještě děláte blba ze druhých.
Zjednodušuji? Vždyť to, na co mě upozorňuješ, že mi uniklo, jsem popsal - půl příspěvku jsem tomu věnoval.
Dokonce jsem i vysvětlil, proč to tak bylo, a hlavně proč to už do budoucna nebude nebude.
A dávat, do protikladu s USA, současný pokles škol u nás, je hrubým nepochopením problematiky. Ten pokles úrovně není v rozporu, ale naopak z velmi podobných příčin.
Ano, naše školy mají trend snížit se k běžným školám v USA. Běžné školy v USA nemají jakýkoli trend k zlepšení. A elitní školy v USA mizí. Zatím ještě existují, zatím ještě mají velký počet ocenění na elitní školu, ale špička se už 10 let pomalu přesouvá jinam. Není to přes noc, ještě zítra, i ta několik let tam budou, ale děje se to a není naděje na změnu.
I ocenění budou mít ještě roky nejvíc (však si je také dávají navzájem, navázáni na organizace a časopisy v USA). Ale i význam těchto ocenění bude klesat - úplně stejně, jako už dlouho klesá hodnota Nobelovy ceny.
Když si srovnám USA s Anglií, tak myslím, že Amerika je na tom ještě dobře. Osobně tady stále vidím potenciál, stačí se podívat z okna. Anglie je na tom opravdu špatně a je v nezadržitelném úpadku. Svět je připravený na nové tygry z Číny, Brazílie a podobně. Češi se povezou na úspěchu Německa, tak doufejte, že se Němci budou mít dobře, já si zatím budu užívat pláží a Disneylandu, dokud Amerika nebo Anglie nezbankrotuje :-)
Nejsíše na tom USA jsou opravdu relativně lépe, oproti Anglii.
Problém je v něčem jiném: systém mají v principu podobný. Odlišné jsou jen dataily.
Ono se říká, říkalo, že USA jsou oproti zbytku světa napřed. V mnohém to tak skutečně je a bylo. V dobrém, i ve zlém.
Ale v tomto případě je ale napřed Anglie, která daleko dříve než USA, ztatila schopnost stahovat nejlepší lidí z impéria/světa.
A výhodu má Německo, které se nikdy k takové závislosti na tomto "dovozu" nedostalo. Ať již lepším školstvím, či izolací v době válek atd.
S UK je to vůbec zajímavé... Mě přijde, že tato země se prostě nikdy nedokázala vyrovnat s rozpadem britského impéria po WWII. A vůbec nemám na mysli zmíněný "import mozků", ale spíš takové to obecné psychologické vyrovnání - oni úplně ztratili dynamiku a řekněme "vnitřní sílu". Zní to možná jako fráze, ale ono je to důležité, atmosféra ve společnosti dělá strašně moc.
V USA s tím mají taky problémy, ale přece jen mnohem menší - po WWII naopak šli nahoru, sice pak prožili velké trauma na přelomu 60-70 tých let mimo jiné kolem Vietnamu, ale i z toho se dostali. Teď jsou asi zase v "sestupné fázi", nicméně není to zdaleka tak hluboké a hlavně dlouhodobé jako v případě UK.
V UK se málo mísily národy. Je tam příliš unifikovaná monokultura (jasně, že velmi zjednodušuji). Méně podnětů z okolních zemí díky izolaci ostrovů.
Do USA lidé jezdili také proto, že jinde už byl stav tak zabetonovaný, nebo ve stavu, že to viděli jako jediné východisko.
Britské ostrovy také představovaly určitou izolaci a bariéry proti vlivům (i obohacujícím).
Mě to přijde jako opravdu moc velké zjednodušení (až možná k nesmyslnosti).
V UK sice byli do jisté míry izolovaní vůči blízkému okolí, ale na druhé straně jako námožní mocnost měli možná největší výměnu poznatků se světem. Přirozeně tu byl veliký vliv Indie (UK je mimochodem asi jediná země EU, kde jako menšina hrají zásadní roli právě Indové), pak tu byla vazba na Austrálii, Nový Zéland a koneckonců i severní Ameriku, kde sice osídlení vzešlo z UK, ale postupně se vyvíjelo k stále větší samostatnosti a značné odlišnosti od UK - zase vliv působil i opačně.
Podle mě se opravdu nikdy nesrovnali s dopadu WWII a následně osvobozeneckého hnutí v koloniích. U nás si to asi neuvědomujeme, ale ač je Británie jasně vítěznou stranou, tak dopady na společnost byly jedny z nejsilnějších - typicky nárůst zdanění po válce ve své podstatě úplně zvrátil styl života "venkovské střední třídy", pak ten psychologický otřes, když jim došlo, že už prostě nejsou světovou mocností číslo jedna (ještě v roce 1939 byla Británie zřejmě významnější než USA), po válce najednou z hlediska světového významu padla nejen za USA, ale i SSSR...
Já bych to, jako člověk žijící v Anglii, viděl úplně jinak.
1. zrušení průmyslu na úkor služeb, velmi často se říká, že hlavním důvodem bylo oslabení odborů, které jsou v UK dodnes velmi silné
2. neuvěřitelná lenost britů
3. izolace od zbytku světa, kdy oni dodnes věří, že jsou Great Nation a obrovská velmoc
4. sociální systém, který zatěžuje ekonomiku. Například příspěvky na bydlení, které dosahují až, věřte nevěřte, 80000 liber ročně.
Já bych to, jako člověk žijící v Anglii, viděl úplně jinak.
1. zrušení průmyslu na úkor služeb, velmi často se říká, že hlavním důvodem bylo oslabení odborů, které jsou v UK dodnes velmi silné
2. neuvěřitelná lenost britů
3. izolace od zbytku světa, kdy oni dodnes věří, že jsou Great Nation a obrovská velmoc
4. sociální systém, který zatěžuje ekonomiku. Například příspěvky na bydlení, které dosahují až, věřte nevěřte, 80000 liber ročně.
Řekl bych, že váš bod 3 je do značné míry právě o tom co píšu, bod 2 s tím pak má nemalou souvislost...
S bodem 1 máte určitě také pravdu, to problém UK je, ale i zde jsou nemalé historické souvislosti (třeba v leteckém průmyslu a loděnicích).
Bod 4 je obecný pro EU, to bych jako specifičnost UK neviděl.