Hlavní navigace

Zaměstnavatel vám něco přislíbí v dohodě, pak se zjistí, že je neplatná – musí plnit?

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

Kdo se může dovolat neplatnosti dvoustranného právního jednání (smlouvy či dohody) v pracovněprávních vztazích? A využít toho? Zaměstnavatel? Zaměstnanec? Obě strany pracovního poměru? Nikdo?

Stává se, že účastníci právních vztahů, a ty pracovněprávní vznikající při výkonu závislé práce vás jako zaměstnance pro zaměstnavatele nevyjímaje, chtějí využít jejich neplatnosti, pokud se na ni přijde a náhle se jim to hodí, aby nemuseli plnit, k čemu se zavázali. Ti ještě fikanější sjednávají neplatné právní úkony záměrně. Jaké to má důsledky? Může toho zaměstnavatel, ten zpravidla „silnější“ a ve věci zběhlejší, využít proti vám?

Pykáte, jen když jste neplatnost zavinili sami

Podle ust. § 579 odst. 1 (nového) občanského zákoníku, způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu. (Dříve to sám zákoník práce vyjadřoval pro pracovněprávní účely v ust. § 20 větě druhé (znění rozhodné pro posouzení sporného případu, na který dále poukážeme) tak, že neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil.) 

Tzn. kdo zavinil neplatnost, tak nemůže z neplatnosti těžit. Jako zaměstnanci jste navíc dále chráněni: Podle ust. § 19 odst. 3 zákoníku práce neplatnost právního jednání nemůže být vám na újmu, pokud jste ji nezpůsobili výlučně sami. (Podle dřívějšího znění ust. § 19 odst. 2 zákoníku práce, rozhodného pro posouzení daného případu, který si dále přiblížíme, neplatnost právního úkonu nemůže být vám na újmu, pokud jste ji nezpůsobili sami. Vznikne-li vám následkem takového neplatného právního úkonu škoda, je zaměstnavatel povinen ji nahradit.) Řeč zákonných předpisů by tedy měla být jasná – ten, kdo učiní nějaké právní jednání (právní úkon), které je neplatné (třeba proto, že nemá náležitosti stanovené právním předpisem), nese za to odpovědnost, bude za to pykat. Tak je to zejména při neplatném rozvázání pracovního poměru, ať už ze strany zaměstnavatele, nebo vaší (o jeho důsledcích jsme psali v článku Za chyby se platí, i při nesprávné výpovědi). Každý z účastníků pracovního poměru odpovídá za správnost svého rozvazovacího úkonu – výpovědi, okamžitého zrušení pracovního poměru, zrušení pracovního poměru ve zkušební době.

Ale co dělat, když se o neplatnost přičinily obě strany?

Ale jak je to u dvoustranného právního jednání (právního úkonu) – smlouvy nebo dohody – vždyť to společně učinily obě strany – zaměstnavatel i vy? Nejvyšší soud ČR se ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2569/2015, ze dne 4. 5. 2016, na pozadí sporného případu, který jsme v úvodu přislíbili přiblížit, vyslovil k otázce, jaké jsou předpoklady pro závěr, že neplatnost dvoustranného právního jednání způsobila jen jedna strana (účastník) pracovního poměru.

Skutkový základ sporného případu

Ve sporném případě se bývalý zaměstnanec domáhal po bývalém zaměstnavateli výplaty peněžitého vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc trvání plnění závazku z důvodu sjednání konkurenční doložky se sjednanou dobou zákazu konkurence v trvání 6 měsíců. O důvodech sjednávání, významu konkurenční doložky, právech a povinnostech z ní vyplývajících jsme již psali v těchto článcích:

Zaměstnavatel den před skončením pracovního poměru od konkurenční doložky odstoupil. Téhož dne 11. 12. 2012 dal zaměstnanci výpověď z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce spolu s nabídkou dohody o ukončení pracovního poměru, kterou zaměstnanec přijal. Pracovní poměr účastníků tak byl dohodou ukončen k následujícímu dni, tedy 12. 12. 2012. Dopisem ze dne 21. 6. 2013 se bývalý zaměstnanec dovolal neplatnosti odstoupení od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele a vyzval jej k úhradě příslušného peněžitého vyrovnání. Zaměstnavatel ovšem kontroval.

Zaměstnavatel zaměstnancův požadavek odmítl a dopisem ze dne 10. 1. 2014, který byl zaměstnanci doručen dne 20. 1. 2014, uplatnil vůči němu námitku neplatnosti konkurenční doložky. Nastala relativně složitá právní situace, kterou musely posoudit soudy, až věc dospěla k Nejvyššímu soudu ČR.

Způsobení neplatnosti právního jednání (úkonu)

Při posouzení otázky, zda některý z účastníků smlouvysjednané v pracovněprávních vztazích sám způsobil její neplatnost, nelze vycházet bez dalšího ze závěru, že u dvoustranného právního úkonu jeho neplatnost nemohl (vůbec) způsobit jen jeden z jeho účastníků, když ke smlouvě je třeba vždy projevů vůle obou stran, neboť v takovém případě by se institut relativní neplatnosti u smluvnemohl uplatnit již na základě argumentu, že bez souhlasné vůle účastníků nemohlo ke smlouvě dojít a že tedy již jejím samotným uzavřením spoluzpůsobily neplatnost smlouvy vždy obě strany.

Ke způsobení neplatnosti dvoustranného právního úkonu tedy nemůže dojít v důsledku pouhé účasti na uzavření smlouvy. V případě, že smlouva je postižena důvodem neplatnosti, je třeba se vždy – s přihlédnutím k okolnostem případu – zabývat tím, jak se účastníci konkrétně podíleli na utváření jejích obsahových náležitostí, zejména, kdo z nich a jak se „přičinil“ o to, že smlouva byla postižena vadou, která způsobuje její neplatnost. Ten, jehož účast na smlouvě spočívala v pouhém přijetí návrhu druhého účastníka, tedy nemohl způsobit neplatnost uzavřené smlouvy.

V projednávané věci odvolací soud dovodil, že neplatnost dohody o konkurenční doložce ze dne 28. 2. 2011, spočívající v porušení tehdy platného znění ust. § 310 odst. 2 věty druhé zákoníku práce, byla způsobena „opomenutím“ obou účastníků. Odvolací soud se však nezabýval tím, který z účastníků vůbec sjednání dohody o konkurenční doložce ještě před uplynutím zkušební doby navrhl a jak se účastníci konkrétně podíleli na tom, že v jejich pracovní/manažerské smlouvě ze dne 28. 2. 2011 vůbec byla obsažena (v rozporu s ust. § 310 odst. 2 věty druhé zákoníku práce, ve znění rozhodném pro posouzení daného případu) dohoda o konkurenční doložce. (Zákaz sjednání konkurenční doložky před uplynutím zkušební doby byl zrušen novelou zákoníku práce – zákonem č. 365/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012. O tom jsme psali v článku Konkurenční doložka nově: Už i ve zkušební době a jen za polovinu peněz) Závěr o tom, že neplatnost dohody o konkurenční doložce nezpůsobil sám žalovaný zaměstnavatel, proto shledal NS ČR předčasným. A tak uložil nižšímu soudu prozkoumat, kdo zavinil neplatnost dohody. Jestli konkurenční doložku nebo zkušební dobu, které dříve nemohly být sjednány společně, zaměstnavatel „vnutil“ zaměstnanci hned od začátku pracovního poměru, tak je to ve prospěch zaměstnance, pokud si ovšem některý z těchto úkonů prosadil zaměstnanec-manažer, tak má smůlu. Zkušený manažer může být při sjednávání své pracovní smlouvy zkušenější než zaměstnavatel, a tak není na místě jej přepjatě chránit.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí vyslovil i k otázce, dokdy lze namítat neplatnost konkurenční doložky. (O namítání neplatnosti konkurenční doložky jsme již psali v článku Jak (ne)přijít o peněžité vyrovnání z konkurenční doložky) Její neplatnost namítl, jak už víme, zaměstnavatel.

Co je to promlčení

Soudní praxe i právní teorie promlčením rozumí marné uplynutí doby stanovené v zákoně pro vykonání práva; znamená výrazné oslabení subjektivního práva oprávněného účastníka, neboť promlčením sice jeho nárok nezaniká, nemůže však být soudem přiznán, jestliže povinný před soudem čelí uplatněnému právu námitkou promlčení. Právo oprávněného účastníka trvá i nadále, stává se však prostřednictvím soudu nevymahatelným. (O promlčení jsme psali v článku Kdy pracovní práva zanikají a kdy se „jen“ promlčují.)

Od kdy běží promlčecí lhůta k uplatnění neplatnosti

Dohoda o konkurenční doložce se sice sjednává za trvání pracovního poměru zaměstnavatele a vás, avšak – jak vyplývá z jejího smyslu a účelu – vždy pro dobu po skončení pracovního poměru, neboť váš závazek, že se po určitou dobu zdržíte výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, a závazek zaměstnavatele, že vám poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, vznikají a ve vztazích mezi účastníky se mohou uplatnit vždy až po skončení jejich pracovního poměru.

Vzhledem k tomu, že podstatou institutu promlčení je oslabení možnosti přiznání práva soudem, protože nebylo uplatněno ve stanovené lhůtě, je pojmově vyloučeno, aby běh objektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva dovolat se relativní neplatnosti dohody o konkurenční doložce mohl započít ještě předtím, než vůbec vznikla práva a povinnosti z konkurenční doložky, a aby tedy běh této promlčecí lhůty mohl skončit ještě dříve, než došlo k rozvázání pracovního poměru. NS ČR proto dospěl k závěru, že běh promlčecí lhůty k uplatnění relativní neplatnosti dohody o konkurenční doložce začíná běžet teprve dnem následujícím po dni, kterým skončil pracovní poměr účastníků.

akce_urok

Dospěl-li tedy v projednávané věci odvolací soud k závěru, že dovolání se relativní neplatnosti dohody účastníků o konkurenční doložce učinil zaměstnavatel ještě před uplynutím promlčecí lhůty, je toto jeho rozhodnutí v souladu se zákonem. Zaměstnanec tedy s námitkou promlčení neuspěl. Klíčové pro daný případ je tedy prozkoumání kontraktačního procesu – kdo zavinil neplatnost dohody o konkurenční doložce.

Jak případ skončil?

Nejvyšší soud ČR dal v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2569/2015, ze dne 4. 5. 2016, návod, jak řešit otázku, kdo způsobil neplatnost dvoustranného právního jednání v zaměstnání. Pro posouzení, zda neplatnost způsobily obě strany, je třeba zkoumat, jak se konkrétně zaměstnavatel a zaměstnanec podíleli na vytvoření obsahu smlouvy a dohody a jak se kdo přičinil o vadu, která způsobuje její neplatnost. Ten, kdo pouze přijal návrh smlouvy nebo dohody, nemohl způsobit její neplatnost. Pokud tedy zaměstnavatel předložil zaměstnanci návrh smlouvy, jejíž obsah jste nemohli ovlivnit, nemůže zaměstnavatel využít výhody neplatnosti smlouvy, pokud ta mu nevyhovuje. Namítat neplatnost dohody o konkurenční doložce lze do 3 let od skončení zaměstnání. U jiných právních jednání je třeba namítat jejich neplatnost do 3 let od jejich učinění, doručení nebo sjednání.

Našli jste v článku chybu?