Zdá se, že jste nečetl článek. Nešlo o zaměstnání manželky, ale o sňatek se zaměstnancem.
A jestli stát nebrání vstupovat do manželství? Dle vás ne. Nicméně dle mnoho lidí, kteří se nevezmou (i když mají čekají děti) zjevně ano (více než polovina dětí se rodí mimo manželství). A je jedno, co z mnoha důvodů to je, např. v článku zmíněné rušení existujícího pracovního poměru nebo cokoliv jiného jako nucené přejmenování dětí apod.
Plně souhlasím. Zákon zaměstnání manželů nepřipouští, jelikož zaměstnanec vykonává závislou práci dle příkazů zaměstnavatele, a to je, vzhledem k rovnému postavení manželů v manželství, nepřípustné. Ke dni sňatku (či lépe dříve) se prostě ukončí pracovní poměr. A následně se manželka přihlásí jako spolupracující osoba původního zaměstnavatele (předpokládám, že OSVČ, i když hospodyni, chůvu a pod. mohu zaměstnat, aniž bych byl sám podnikatel).
"Je tedy pro stát lepší pracovat zdarma a bez odvodů?" Ona ale nepracovala pro stát, ale pro svého manžela. Byla tedy ženou v domácnosti. Pokud není důvod pro to, aby za ni platil ZP stát a pokud ona nemá vlastní příjem, tak za ni ZP musí platit manžel. Manžel jí může dobrovolně platit nemocenské a důchodové pojištění. Výdělek nemá, tak není co zdaňovat. V této manželské dvojici šlo zřejmě - dle mého názoru - o to, že manžel si výdaje na zaměstnance=manželku, chtěl uplatňovat jako své výdaje.
V historii si muži hospodyně vzali za manželky, protože chtěli ušetřit na jejich mzdě. Ten dotyčný pán, jestliže je OSVČ už delší dobu, tak ví, že v Zákonu o daních z příjmů 586/1992, který měl účinnost od 1.1.1993, je uzákoněno, že zaměstnávání manželů není přípustné, ani zaměstnávání partnerů stejného pohlaví.
Manželka může být osobou spolupracující. Ovšem, vlastní domácnost není obor činnosti toho manžela. Nevidím v tom žádný problém ani bránění státu v manželství s kýmkoliv.
Tohle je jenom jeden z neakceptovatelnych příkladů nesmyslů v právním řádu. Celý náš právní řád pracuje s jakousi podřízeností občanů vůči němu. Mělo by to být přesně naopak. To je ovšem na kompletní přepracování úplně všech zákonů, celého právního řádu. Rád bych se dožil toho, že zákony budou napsány ve prospěch občanů nikoli ve prospěch státu, a že soudní spory se státními orgány se budou ve velké většině rozhodovat ve prospěch občanů nikoli ve prospěch státu. V 90. letech to vypadalo, že tahle vůle v celé společnosti, včetně státních orgánů a justice, je. V posledních dekádách mám dojem, že společnost rezignovala na usilování o svobodu jednotlivců jako primárního principu spokojeného života občanů ve společnosti a opět se vrací ke státu jako silovému principu. Opět, jako za komunismu, co řekne stát, je pravda. Opět většina státní správy a justice rozhoduje převážně ve prospěch státu... Jsem zvědavý, a přál bych si to, kdy a jestli vůbec se k tomuto pokrokovému myšlení naše společnost vrátí...
Já na tu diskusi jen zírám a jsem asi jak z jiného světa. S rozhodnutím soudu souhlasím. Členové rodiny mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vezměme si stav, kdy by se tedy vzali a byli by si vzájemně zaměstnanci a zaměstnavateli:
- Uvařím oběd pro všechny. Můj zaměstnavatel - manžel mi zaplatí suroviny a režii (paušál na hrnce, spotřebovanou elektřinu, sporák, vařečku...), já odvedu státu daň.
Bude v tomto případě štědrovečerní večeře normál, nebo to bude nadstandard za příplatek?
- Muž udělá poličku a připevní ji na stěnu. Protože ji vyrobil sám, měl by zaplatit státu daň 10,- Kč. kdyby ji koupil a jen připevnil, byla by ta daň jen 5,- Kč. On ale zrecykloval odpad, protože použil dřevo ze staré palety, tudíž nebude platit žádnou daň, neb recykloval odpad.
- Muž nařezal dřevo na zimu na topení. Bude mu manželka platit za to, že se bude doma ohřívat "zdarma", nebo bude večeře brána jako protislužba?
- Budeme mít děti. Budou moje, nebo manžela? Kdo se o ně bude teda starat? Nebo budou děti platit jednomu rodiči za večeři a druhému za odvedení do školky?
- Nemocné dítě v noci pozvrací postel i přilehlé okolí. Je úklid blitků nadstandard, nebo se na to vykašleme, protože mám povlékat postele 1x14 dnů a včera byly zrovna čerstvě povlečené? Necháme to teda těch 14 dnů být, nebo dostanu příplatek za práci v noci a ještě za ztížených podmínek?
- Za vzájemný sex bude platit žena muži, nebo muž ženě? Těhotenství bude teda pracovní úraz?
- Atd., atd.....
Nemáte ten dojem, že by se ve výše uvedených případech stát občanům montoval do života víc, než je zdrávo? Nebo jak si vlastně představujete rodinný pseudoživot, kdy jeden z partnerů by byl zaměstnancem a druhý zaměstnavatelem? Nebylo by teda lepší, aby se zaměstnávali navzájem? Nebo si fakturovali jako OSVČ?
V případě, co je v článku, jsem vyrozuměla, že manželé mají rozdělený majetek a nemají děti. Vidí se mi to teda takto: žena by chtěla zůstat v Evropě natrvalo. Nejsnáze toho dosáhne sňatkem. Muž chce nadále zůstat nezávislý a jednou možná založit rodinu. Proto si nechá veškerý majetek a ženu chce nadále platit jako zaměstnance, aby jednou měla nárok na důchod (v současné době musí odpracovat 35 let).
Kdysi jsem měl klienta, lékárníka který se oženil s kolegyní, která u něj pracovala jako magistra. I po sňatku dál pracovala v lékárně na původní pozici.
I přes intenzivní komunikaci s OSSZ nakonec rezignovali a ukončili vzájemný pracovně-právní vztah a paní nastoupila do jiné lékárny, protože jí práce bavila a chtěla mít za práci i odpovídající výplatu...
Ukončit správně pracovní smlouvu je problém.
Na ukončení dohodou nepřistoupí, protože nedostane podporu.
Pro nadbytečnost - no nevím.
Hrubé porušení pracovní kázně ? - Musí dostat vytýkací dopis.
Ze zdravotních důvodů ? - Leda snad, kdyby otěhotněla, ale to také ne.
Leda snad za spáchání trestného činu - třeba vražda.
Tím chcete říct, že manželka = služka? Já měla dojem, že máme v manželství rovnoprávnost a o domácí práce bychom se měli rozumně podělit. V době, kdy i manželka pracuje za peníze, je model manželka = hospodyně a služka, manžel přijde domů, kde je navařeno, uklizeno, děti obstarané, takže pán domu si lehne na gauč a oddá se sledování TV, se tento model, přežívající ještě z 19.století, už jaxi přežil :-).
Tak bych to taky brala. Je tu ale ještě jeden problém, a tím jsou peníze. Pokud budu "v domácnosti", měl by mi na oplátku muž dát peníze na živobytí, neměla bych se doprošovat nebo být závislá na jeho libovůli, příkladmo typu "ty jsi mi podle vůle neuvařila/nepodržela, nic ti nedám", případně pokud žena např. po mateřské znovu nastupuje do práce a rodina byla do té doby zvyklá na full servis, dělá jim problémy se zapojit do chodu domácnosti a mají snahu to všechno automaticky nechat na ženě, však ona to přece zvládne, a pokud to nezvládá, tak přece není dobrá máma nebo manželka. Počítám, že se s tímto setkalo hodně žen.