Hlavní navigace

Jak zajistit svoji pohledávku? Třeba smluvní pokutou. Víme, jak na to

30. 12. 2008
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Chcete zajistit svou pohledávku a nespokojíte se s běžnými úroky z prodlení? Řešením může být smluvní pokuta. Přinášíme průvodce aktuální úpravou a odpovědi na nejčastější nejasnosti.

Jestliže je dlužník v prodlení s placením peněžitého závazku, musí automaticky ze zákona zaplatit druhé straně úrok z prodlení. Jenže ten bývá poměrně nízký, navíc jej lze použít jen u peněžitých dluhů. Mnozí věřitelé se proto s tímto „základním“ zajištěním nespokojí a přidávají k němu účinnější pojistku – smluvní pokutu.

Tu lze sjednat na mnohem vyšší částky než činí zákonné úroky. Příjemný je také fakt, že ji druhá strana musí zaplatit nezávisle na tom, zda (včasným) nesplněním povinnosti skutečně způsobila protistraně škodu.

Jak vyplývá z názvu, smluvní pokutu lze uplatnit jen tehdy, pokud si ji obě strany předtím písemně dohodly. Musí jít o dohodu, nikoliv o jednostranný právní akt. Proto nestačí, když dodavatel „pohrozí“ smluvní pokutou v dodacím listě nebo na faktuře. Také její výše a stanovení podmínek splatnosti záleží na dohodě obou stran, přestože v obchodní praxi mnohdy mívá jedna ze stran silnější postavení a skutečná možnost „smlouvat“ je pak minimální.

Dvojí úprava

Pravidla pro smluvní pokutu najdeme v občanském i obchodním zákoníku – bohužel v obou předpisech se dosti výrazně odlišují. Jaký z nich tedy použít? Zjednodušeně řečeno: Obchodní zákoník (paragrafy 300 až 302) se automaticky použije vždy, když jsou obě smluvní strany podnikatelskými subjekty a sjednávají si smluvní pokutu v rámci své podnikatelské činnosti. Použije se také při vztazích mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb.

Oproti tomu občanský zákoník (paragrafy 544 a 545) se použije vždy, když jedna ze smluvních stran není podnikatelem. Tedy typicky, když firma prodává zboží či služby běžným zákazníkům. Smluvní strany si však přesto mohou výslovně dohodnout, že použijí ustanovení obchodního zákoníku. Nesmí však dojít ke zhoršení právního postavení nepodnikatelského účastníka (typicky spotřebitele).

Obchodní zákoník: Na vině nezáleží

Obě strany si předem (nejpozději před vznikem dluhu, tedy před prodlením) musejí písemně a jednoznačně stanovit způsob výpočtu pokuty. Nemusí však jít nutně o absolutně určenou jednorázovou sumu nebo procento z určité částky, i když takový způsob je většinou nejjednoznačnější. Pokutu lze stanovit také jako výpočet z určitého vzorce. Hodnotu lze určit i vzhledem k vývoji cen v budoucnosti, musí však být jasně stanovena – tedy například jako několikanásobek úrokové sazby České národní banky ke dni vzniku nároku na zaplacení pokuty nebo jako násobek vládou stanovené průměrné mzdy.

Další nutnou součástí ujednání je stanovení jedné nebo více povinností, jejichž porušením vznikne povinnost zaplatit smluvní pokutu. Typicky jde o dodržení termínu dodání zboží či díla, dodržení data splatnosti a podobně. Rozšířený je také závazek odebírat zboží či služby po určitou dobu; v takovém případě by pak smluvní pokuta přišla ke slovu při předčasné výpovědi tohoto závazku.

Povinnost zaplatit smluvní pokutu nastává okamžikem porušení smluvní podmínky. Na povinnost nemají vliv okolnosti vylučující odpovědnost (§ 374 obchodního zákoníku), takže pokutu musí zaplatit i ten, kdo porušení podmínek nezavinil. Nelze se tedy odvolávat například na „vyšší moc“ jako přírodní kalamitu, zdravotní problémy, objektivní změny podmínek na trhu, selhání subdodavatele a podobně. Výjimku (tedy mírnější úpravu) by si smluvní strany musely stanovit předem v dohodě.

Občanský zákoník: Odpovědnosti se lze zprostit

Také smluvní pokuta podle občanského zákoníku musí obsahovat jasně definované určení částky i povinnosti, po jejímž nesplnění je nutné pokutu zaplatit. Stejné je i pravidlo, že smluvní se platí nezávisle na tom, zda porušením závazku vznikla skutečná škoda.

Je tu však jedna podstatná odlišnost od obchodního zákoníku: Smluvní pokutu nemusí platit ten, kdo prokáže, že porušení smluvní povinnosti nezavinil. Jde tedy o opačnou úpravu, takže pro běžné spotřebitele platí mírnější pravidla než pro obchodní partnery (podnikatele).

Za nezaviněné nesplnění se považuje překážka, která nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění závazku. Ovšem jen tehdy, jestliže povinná strana (budoucí dlužník) nemohl v době uzavření závazku tuto překážku předvídat nebo ji včas odvrátit či překonat. Typicky tedy jde o takzvanou „vyšší moc“ jako přírodní kalamity nebo nečekané závažné onemocnění.

Závazek nezaniká

Níže uvedená pravidla už jsou opět společná jak pro obchodní, tak občanský zákoník.

I po zaplacení smluvní pokuty musí dlužník (povinná strana) nadále splnit povinnost, jíž se pokuta týkala. Ani zaplacením vysoké částky se tedy nelze zprostit původního závazku. Výjimkou může být opět situace, kdy si obě strany předem výslovně dohodly, že zaplacením pokuty původní povinnost zaniká. Takovou dohodu (či spíše akt dobré vůle ze strany věřitele) lze uzavřít i následně, tedy po zaplacení smluvní pokuty, jestliže se věřitel s takovým řešením spokojí.

Náhrada škody

Uplatněním smluvní pokuty není dotčeno právo věřitele uplatnit také úroky z prodlení. Oproti tomu už nemůže požadovat náhradu skutečně vzniklé škody. Vyplývá to mimo jiné z faktu, že povinnost zaplatit smluvní pokutu nezávisí na tom, zda druhé straně opravdu vznikla škoda. Proto se jí také přezdívá „paušální náhrada škody“. Pro věřitele je tak na jedné straně příjemné, že získá domluvenou částku pokuty i přesto, že jej porušení povinnosti druhou stranou ve skutečnosti nijak výrazně nepoškodilo. Ale může nastat i horší varianta, kdy skutečná škoda naopak výrazně převyšuje částku paušálně stanovené pokuty.

Chce-li mít věřitel skutečně jistotu, že vedle paušální částky dostane i odpovídající náhradu skutečně vzniklé škody, musí si tedy tuto výjimku předem výslovně sjednat v dohodě o smluvní pokutě. Lze si domluvit i „kompromisní“ variantu, tedy že zaplacená pokuta se započítává do výše náhrady skutečné škody.

Příliš vysoká?

Jak jsme uvedli, výše smluvní pokuty nezávisí na výši skutečně způsobené škody. Dlužník je tedy povinen zaplatit pokutu i tehdy, jestliže je ve zjevném nepoměru k vzniklé škodě. Uvedené pravidlo má ale přesto své hranice.

Jestliže má dlužník dojem, že výše pokuty je nepřiměřená, neměl by především takovou dohodu vůbec uzavírat. Nicméně může se stát, že při jejím uzavírání neměla příliš na výběr, anebo že nepoměr pokuty vyplynul až později.

skoleni_15_4

Obchodní zákoník proto dává kterékoliv ze stran možnost obrátit se na soud, aby nepřiměřenou smluvní pokutu snížil, a to „s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti“. Soud může snížit pokutu až do výše skutečné škody, která druhé straně vznikla porušením smluvní povinnosti. Věřitel tak má vždy jistotu, že ani po zásahu soudu nedostane méně, než činí vzniklá škoda.

Přestože občanský zákoník podobnou možnost soudního zásahu výslovně nezmiňuje, také běžní spotřebitelé se mohou obrátit na soud. Využít přitom lze ustanovení občanského zákoníku o zákazu jednání v rozporu s dobrými mravy. Typicky u jednání blížícího se podvodu, lsti nebo zneužívání tísně – například vysoké smluvní pokuty při odstoupení od smlouvy, vzniklé na nátlakových předváděcích akcích pro důchodce – mají naději, že soud její výši sníží.

DVĚ ÚPRAVY SMLUVNÍ POKUTY

Obchodní zákoník se použije, jestliže si smluvní pokutu sjednávají podnikatelé mezi sebou v rámci své podnikatelské činnosti. Nedohodnou-li se jinak, je nutné zaplatit pokutu bez ohledu na zavinění.

Občanský zákoník se použije, pokud podnikatel prodává zboží či služby běžným zákazníkům (ne-podnikatelům). Smluvní pokutu nemusí platit ten, kdo prokáže, že porušení smluvní povinnosti nezavinil.

POVINNÉ NÁLEŽITOSTI SMLUVNÍ POKUTY

  • Písemná forma.
  • Určení jedné nebo více povinností, jejichž nesplněním vznikne povinnost zaplatit pokutu.
  • Jasně definovaný způsob stanovení částky pokuty.

Platili jste někdy úrok z prodlení?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).