Hlavní navigace

Za rok práce pro dráhy téměř devět milionů na odchodném? Nemravné, rozhodl soud

18. 10. 2018
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Devět let probíhal spor o odchodné počítané na miliony za rok práce v polostátní firmě, která tehdy dosáhla ztráty 5,3 miliardy korun. Rozhodnutí soudů se střídala: vyplatit, nevyplatit, vyplatit, nevyplatit.

V rozsudku z letošního července se Nejvyšší soud (spis. zn. 21 Cdo 1613/2018) znovu zabýval již devět let trvajícím a již snad uzavřeným sporem personálního náměstka Českých drah se svým zaměstnavatelem o odchodné ve výši 8 680  000 Kč. Na to mu mělo vzniknout právo po odpracování pouhých 12 měsíců, a to i když se místa vzdá sám (nikoliv, že bude propuštěn třeba z organizačních důvodů, kdy mají zaměstnanci nárok na odstupné).

Právo na odchodné si přitom sám navrhl a dal schválit vedením ČD, byl tedy iniciátorem dohody o právu na odchodné, sám vše vymyslel, postaral se o svou „velkou domů“ sám, nebyla mu nabídnuta. 

Každému přišlo mravné něco jiného

A kdo by takhle velkorysé dohody nevyužil? Vedoucí zaměstnanec se skutečně svého místa vzdal po pouhém roce a 13 dnech výkonu své funkce a požadoval vyplacení odchodného 8 600 000 Kč, ačkoliv jeho zaměstnavatel byl v tu dobu ve ztrátě (právě za kalendářní rok, kdy u ČD pracoval, činila 5,3 miliardy Kč). K ní navíc sám jako manažer přispěl, protože hodně se na ztrátě podílely právě personální, resp. mzdové náklady (přeplácení neúspěšných manažerů), které svými postupy zapříčinil.

České dráhy proto odmítly odchodné vyplatit a došlo k dlouholetému sporu. Zabývaly se jím opakovaně soudy nižších stupňů, poprvé Nejvyšší soud, jakož i Ústavní soud, nyní podruhé Nejvyšší soud, takže je možno tento sporný soudně projednávaný případ označit až za „monstrproces“. Nejvyšší soud ČR dal napoprvé za pravdu zaměstnanci, když dospěl k názoru, že zaměstnavatel nemůže svůj hospodářský neúspěch přenášet na zaměstnance.

Ústavní soud se ve svém nálezu z března roku 2017 (spis. zn. II. ÚS 129/16), když se na něj obrátily s ústavní stížností České dráhy, postavil naopak na jejich stranu. A tak se věcí znovu zabývaly nižší soudy, až nakonec Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem (spis. zn. 21 Cdo 1613/2018, ze dne 19. 7. 2018) odmítl dovolání manažera proti rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla žaloba na vyplacení požadované peněžité částky zamítnuta.

Po celá léta se soudy přetahovaly o interpretaci a aplikaci pojmu, resp. pravidel dobrých mravů, které mají být korektivem právních vztahů. O uplatňování dobrých mravů ve vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jsme psali v textu V práci se musíte chovat slušně, vyžaduje to zákon. Ale neuvádí, co to znamená. Jak to vidíte vy? Vyplatili byste, být na místě nového vedení Českých drah, ono odchodné? A přiznali byste jej manažerovi být na místě soudců, kdybyste spor řešili?

Nemravné ujednání

Nejvyšší soud ČR zhodnotil nakonec věc takto: Výkon práv z ujednání manažerské smlouvy o odchodném příslušejícím po odpracování 12 měsíců odpovídajícím mzdě za dalších 24 měsíců je v posuzované věci v rozporu s dobrými mravy.

V posuzované věci je východiskem úvah odvolacího soudu v první řadě skutečnost, že ujednání o odchodném příslušejícím po odpracování 12 měsíců odpovídajícím mzdě za dalších 24 měsíců je „zcela nadstandardní“ kupříkladu v porovnání s běžnými ujednáními o konkurenčních doložkách, kde je jejich podstatou vzájemná vyváženost. 

I když složka zavinění, popřípadě úmysl (byť jen eventuální), není nezbytnou náležitostí výkonu práva v rozporu s dobrými mravy, nelze přehlédnout, že žalobce sám inicioval jednání o zvýšení odchodného z osminásobku na 24násobek, a to v době, kdy podle účetní uzávěrky byla společnost v dlouhodobé ztrátě, a za situace, kdy vzhledem ke svému postavení byl schopen ovlivnit výrazně personální politiku žalované, kdy jako vrcholný manažer (náměstek generálního ředitele pro personální záležitosti) měl dostatečné znalosti a vědomosti o pracovněprávní problematice a o odměňování manažerů v jiných pozicích.

skoleni_15_4

Zase vyhráli advokáti

Avšak současně Nejvyšší soud ČR rozhodl, že žalovaným Českým drahám se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení, které byly obrovské (zhruba více než milion korun na obou stranách). Ačkoliv běžně má hradit náklady na soudní spor ten, kdo byl ve sporu neúspěšný, a tak bývalý náměstek, jehož požadavky soudy označily za nemravné, je povinen ČD zaplatit toliko její náklady na odvolací řízení (palmáre pro jejich advokáta) zhruba ve výši 104 700 Kč plus DPH, a nikoliv další více než milion korun, které musely ČD vynaložit na právní pomoc v tomto sporu.

Samozřejmě vedle toho, co musí manažer přece jenom zaplatit ČD, ho stál jeho vlastní právník zhruba přes milion korun. No, nezkuste do sporu investovat – „vrazit“ milion korun, když máte šanci na více než 8,5 milionu korun, že? Kdyby manažer spor vyhrál, tak by mu musel bývalý zaměstnavatel nahradit i jeho soudní výlohy. Co vy na to všechno, třeba jako cestující národního dopravce nebo občané, z jejichž daní se obvykle vyrovnávají ztráty podniků ve státních rukách?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).