Podle průzkumu Národní asociace pacientských organizací (NAPO) z roku 2024 se téměř polovina populace (46 %) setkala s požadavky na platby v souvislosti s poskytnutím služeb, které se běžně hradí z veřejného zdravotního pojištění.
Z toho 19 % respondentů v souvislosti s jednorázovým zdravotnickým materiálem, v dalších případech šlo o problematičtější platby spojené například s registračními poplatky. Podle NAPO bylo alarmující zejména zjištění, že část pacientů platí i za běžné administrativní úkony jako je rezervace termínu pomocí internetových systémů, přijetí na domluvený čas nebo dokonce přednostní poskytnutí péče.
Už v době realizace tohoto průzkumu přitom platilo, že poskytovatelé zdravotních služeb nesmí vybírat peníze za služby, které jdou na vrub zdravotních pojišťoven. Nezávisle na tom, zda dané zařízení takovou přímou platbu nazývalo poplatkem, příspěvkem či sponzorským darem.
Lékař, který po pacientech obdobný poplatek požadoval, tak sice jednal v rozporu s právními předpisy, krajské úřady, které mají podobné případy řešit, ale neměly jak hříšníky potrestat.
To změnila až novela zákona o zdravotních službách, která nabyla účinnosti 1. ledna 2026. Ministerstvo zdravotnictví přispěchalo s touto novelou v reakci na časté stížnosti pacientů, od kterých byl vyžadován poplatek za péči. Jednalo se nejčastěji o poplatek za registraci nového pacienta, a to zejména u specialistů s omezenější dostupností, jako například u gynekologů,
vysvětluje advokátka z poradenské společnosti RÖDL Dominika Novotná.
Co konkrétně se změnilo a jak se vyznat v tom, jaké platby jsou přípustné a co je naopak zakázané?
Na co máte nárok „bezplatně“ nebo jen s doplatkem?
Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění platí, že veškerou péči, která spadá do služeb hrazených zdravotní pojišťovnou, nesmí lékař pacientovi účtovat přímo. Ten samý zákon ale zároveň počítá s několika výjimkami – typicky s regulačními poplatky a službami, které jsou hrazené jen částečně.
Základní přehled o rozsahu hrazené zdravotní péče nabízí § 13 zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Regulační poplatek se dnes platí už jen při návštěvě pohotovosti. U částečně hrazených služeb pak může vzniknout doplatek, tedy rozdíl mezi konečnou cenou a částkou, kterou za vás uhradí pojišťovna. V praxi jde třeba o doplatky za některé léky, léčebnou výživu nebo zdravotnické prostředky, například inkontinenční pomůcky.
Přečtěte si také:
Nemocenská je letos od určitého výdělku vyšší. Spočítejte si, na kolik vychází vám
Za co si lékaři účtovat můžou?
Ze zákona je ale dané i to, za co naopak poskytovatelé zdravotních služeb vybírat mohou. Typicky jde o úkony, které se dělají hlavně ve vašem osobním zájmu a nesouvisí přímo s léčbou ani se zachováním či zlepšením zdravotního stavu. V praxi sem spadá třeba potvrzení pro přijetí dítěte do mateřské školy nebo posudek zdravotní způsobilosti k řízení, ale také očkování, které není hrazené z veřejného zdravotního pojištění, případně různé kosmetické a estetické zákroky, pokud k nim není zdravotní důvod.
Samostatnou kapitolou jsou lékaři, kteří nemají smlouvu s vaší, případně s žádnou zdravotní pojišťovnou. U nich je přímá úhrada od pacientů běžná a zcela legální. I tady ale existuje důležitá výjimka: neodkladná péče, tedy ošetření v situaci, kdy je ohrožené zdraví nebo život. Za tu by si neměli účtovat ani poskytovatelé, kteří se zdravotními pojišťovnami nespolupracují.
Zákon zároveň úplně nezakazuje ani některé nadstandardní služby – například volbu lepšího materiálu, šetrnějšího postupu nebo jednolůžkového pokoje v nemocnici. Obecně jde o služby, které souvisí s lepším komfortem pacientů.
Z pohledu pacienta je ovšem vždy klíčové, aby dopředu věděl, za co přesně platí a proč. Zakázané je také to, aby se z příplatku stala skrytá podmínka pro poskytnutí běžné hrazené péče. Je také vyloučeno, aby poskytovatel podmiňoval poskytnutí hrazené zdravotní služby tím, že u něj bude pojištěnec jako samoplátce čerpat jinou službu dle nabídky poskytovatele – zdravotní služby nebo úkony administrativního charakteru, konzultace, informování přes SMS nebo e-mail,
upozorňuje Ministerstvo zdravotnictví.
S tím souvisí i povinnost mít srozumitelný ceník těch služeb, které zákon umožňuje účtovat. V takovém ceníku mají být uvedené služby nehrazené ze zdravotního pojištění, a poskytovatel ho má zpřístupnit tak, aby se s ním pacient mohl reálně seznámit – typicky vyvěšením v ordinaci a případně i na webu.
Na koho se obrátit při porušení pravidel?
Pro laika samozřejmě není vždy jednoduché poznat, jestli jde o službu, kterou má standardně uhradit zdravotní pojišťovna, nebo o příplatek, který zákon připouští třeba za lepší materiál. V ideálním případě by vám to měl srozumitelně vysvětlit přímo lékař – tedy co přesně je hrazené, co je nadstandard a proč se za to případně platí.
Určitě se vyplatí zpozornět ve chvíli, kdy po vás někdo chce peníze za výkon, za který jinde běžně neplatíte. Pokud si nejste jistí, v komplikovanějších případech se můžete obrátit na svou zdravotní pojišťovnu a ověřit si, zda daný výkon spadá do hrazené péče, nebo ne.
Další možností, jak se bránit, je podat stížnost. Obvykle se postupuje tak, že se nejdřív obrátíte přímo na poskytovatele zdravotní péče, a pokud se věc nevyřeší, můžete se následně obrátit i na krajský úřad v kraji, kde daný lékař nebo zařízení zdravotní služby poskytuje. Stížností můžete podat také na Českou lékařskou komoru, případně na Českou stomatologickou komoru.
Pokud lékař spolupracuje s vaší zdravotní pojišťovnou, dává smysl ozvat se i tam – u hrazené péče totiž může jít i o porušení pravidel, která má poskytovatel ve smlouvě s pojišťovnou.
Abyste mohli nezákonný postup lékaře dokázat, hodí se vždy trvat na dokladu o zaplacení, na kterém zároveň bude jasně napsané, za co přesně platba byla.
Podstatnou novinkou pak je, že lékařům, kteří budou podobné přímé platby vybírat neoprávněně, od začátku roku 2026 konečně hrozí i reálný finanční postih – pokuta může činit až 1 milion korun.
Podrobnější vyšetření v rámci prevence
Nezapomeňte, že od roku 2026 se také změnil výkony zahrnuté do preventivních prohlídek. Ty mají být nově strukturovanější a více zaměřené na včasné odhalení vážných onemocnění jakou jsou nemoci srdce a cév, cukrovka nebo některé typy rakoviny.
Nově byste například z preventivní prohlídky od praktického lékaře měli odcházet s individuálním plánem obsahujícím doporučení pro další období – například jak často chodit na kontroly, jaká vyšetření absolvovat nebo jaké změny v životním stylu přijmout.
Podrobnosti ohledně nové podoby preventivních prohlídek pro určité věkové kategorie jsme se podrobně věnovali v článku: Preventivní prohlídky 2026: Lékaři budou dělat více vyšetření, s některými začnou v nižším věku
ČLÁNKY DO MAILU