Hlavní navigace

Názor k článku Pět tisíc měsíčně by měl platit na dítě rodič s průměrnou mzdou od Jarmila - Luboši nekecám. Ale vezmu to od začátku. Mluvíte...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 21. 4. 2010 15:48

    Jarmila (neregistrovaný)

    Luboši nekecám. Ale vezmu to od začátku. Mluvíte o tom, co bylo za Masaryka. Já se na řadu věcí dívám jako ženská, takže dostanete ženský pohled. Ještě za Masaryka byla domácnost práce na plný úvazek. uvařit znamenalo naštípat dříví, zatopit a pak uvařit. Vyprat prádlo znamenalo naštípat dříví, ohřát kotel vody a vytáhnout valchu a necky. Takže ženská makala doma, muž chodil do práce a makal za peníze. Po 2. sv. válce byla mužská pracovní síla zdecimována (u nás tolik ne, ale v Polsku a v Německu třeba dosti značně), přišel rozvoj elektřiny a domácí spotřebiče. K vaření bylo třeba otočit knoflíkem, k praní téměř totéž. Ženy začaly chodit do práce za peníze. Logicky začaly mít peníze, ale méně času. Taky jim s vlastními penězi stouplo sebevědomí a nepotřebovaly dělat doma otroka manželovi a dětem. Takže začaly požadovat spolupráci. Já uvařím, ty vyluxuješ. Ženy se přizpůsobily, chlapi i celé zákonodárství zůstali sto let za vývojem společnosti. Takže se objevily první rozvody. Pročpak asi? Nezlobte se, já nepotřebuju doma macha, co mi bude poroučet, já hledám někoho, kdo bude spolupracovat. Abych se starala o děti a ještě o chlapa, no teda promiňte, když mi zůstanou jen ty děti, mám polovinu práce. Já se třeba taky rozvedla. Nepotřebuju chlapa na ozdobu, domácnost je stejně moje jako jeho, můj ex se tou ozdobou bohužel stal. Milence jsem neměla a dalšího chlapa jsem si pořídila za hodně dlouho. S pracovitým a normálním chlapem bych se nerozváděla, toho bych na rukou nosila.

    Tou statistikou zvyšující se rozvodovosti jste narazil na další věc, na kterou jsem si včera nevzpomněla. Svého času jsem – právě v souvislosti s neplaceným výživným – upozorňovala naše slovutné politiky na tunelování státního rozpočtu, který nabývá netušených rozměrů. Jde to to, že stát absolutně rezignoval na jakoukoli kontrolu vyplácených dávek. Rodina se rozpadne, žena (uvedu žena, v drtivé většině případů má děti v péči žena) přestane od muže dostávat výživné na děti. Klesne jí životní úroveň a stát jí začne vyplácet dávky státní sociální podpory. Žena moc možností k vymožení alimentů nemá a všechno má v rukou stát. Může ohlásit trestný čin. Policie ho vyšetří a muže zavře nebo nechá na svobodě. Když ho zavře, tak v base se pracovat nemusí, tudíž muž je sice zavřený, ale stát navíc k poskytování dávek sociální pomoci ženě ještě živí muže v base. Ženě je pak nakonec jedno, jestli to ohlásí nebo ne, efekt je stejný a nemusí jezdit k soudům. Proč nemají vězni pracovní povinnost, proč je stát živí (a je dobré vědět, že v base je dneska víc vězňů než bylo za komunistů a že na jednoho vězně vydá stát cca 20.000,– Kč měsíčně. Slušná suma, že? Dovedete si představit, kolik by se ušetřilo, kdyby tito lidé na svou obživu dokonce i pracovali?)
    Může taky požádat soud o exekuci. To jde, pokud o muži ví a musí vědět, jestli má nějaký příjem nebo majetek. Pokud muž nemá příjem ani majetek, má smůlu. Všechny páky má v rukou stát, ale zvysoka na ně dlabe. Systém je nastaven tak, že stát sociální podporu bez dalšího prověřování vyplatí. Takže pokud se nízkopříjmoví rodiče nevezmou nebo rozvedou a matka uvede, že nedostává výživné, stát vyplácí přídavky a další dávky, které by třeba v případě placení výživného vůbec vydávat nemusel. Stát si toto nijak neprověřuje a nepodmiňuje výplatu dávek podaným trestním oznámením ani podanou exekucí. Na toto jsem kdysi upozorňovala naše slovutné politiky a nakousla jsem to i tady na Měšci. Budete se divit, ale nepochopili to překvapivě modří a pravičáci. Nečas mi na toto odpověděl, že řešení není na pořadu dne, Topolánek neodpověděl vůbec, stejně jako další. Jediný, kdo pochopil, že díra do státního rozpočtu byl Paroubek, dokonce ČSSD do 2 měsíců připravila zákon, který by tomuto měl zamezit. Jenže tenkrát přišly předčasné volby a návrh zákona skončil pod stolem. Díky tomuto tunelování třeba moje dítko získalo na nevyplaceném výživném téměř šestimístnou sumu a radši se neptejte, jakou sumu by stát ušetřil, kdyby mi ty peníze pomohl získávat dříve nebo průběžně. Co jsem měla dělat, když soudní rozhodnutí trvá dva a více let, exekuce taky tak? Můžete si to vynásobit počtem dětí, které u nás výživné taky nedostávají a pak můžete brečet na Měšci, že není na důchody.
    A ještě dodám, že naši barevní spoluobčané toto dotáhli do dokonalosti. Rodiče jako spolu nežijí, ale ani jeden z nich se o děti nemůže starat. Nastoupí tedy babička a děti si vezme do pěstounské péče. Děti žijí dál ve své biologické rodině, ale náklady na pěstounskou péči hradí stát. Naštěstí toto sociální péče zaregistrovala a zarazila (i když Kocáb kvičel cosi o diskriminaci).

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).