Hlavní navigace

Názor k článku Zdražování nekončí, stojí za ním tržní vývoj i chyby od anonym - Nechápu přirovnání mezi průměrnou mzdou a ježděním v...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 20. 11. 2007 16:31

    anonymní
    Nechápu přirovnání mezi průměrnou mzdou a ježděním v autech. Ale nebudu to rozpitvávat, vidím, že máme natolik rozdílný úhel pohledu, že se asi nemáme o čem bavit na toto téma.

    Bydlím v okresním městě a pracuji v malém sedmitisícovém. možnopst nákupů v obou případech je zcela standardní a odpovídající běžnému průměru, jestliže váš vesnický hokynář nemá odvahu brát normální mléko, potom byste ho měli přimět alespoň k objednávkovému způsobu prodeje.

    Váš pohled na věc tak trochu chápu a taky vůbec nechápu. Výběr všeho je dostatečný. Jen kvalita je dražší a je přece na vás, zda se rozhodnete investovat do kvalitního nářadí, které celkem snadno seženete, nebo si nakoupíte za nízkou cenu čínský dovoz. Stejně tak nábytek - Poláci vsadili na levnou výrobu, přičemž je ale třeba počítat i s kratší životností. Nebo si necháte udělat nábytek od místní firmy, dvojnásobně drahý, ale s tím, že od něj očekáváte dlouhou životnost a kvalitu. A netvrďte, prosím hned, že vám stejně vyroběj šunt a že se nikomu nedá věřit. To byste popíral sám sebe, když tvrdíte, že se zde vyrábí kvalitní zboží (které jde ovšem jen na vývoz). Nebyla by to hloupost? Vyrábět něco kvalitního, na co by tady byl odbyt, ale jen tak z plezíru to vyvážet, zvyšovat si náklady o dopravu a riskovat zisky z důvodu měnových rizik spojených s vývozem?

    Myslím, že si nevidíte do pusy (pod prsty na klávesnici), když tvrdíte, že se denodenně přesvědčujete, že v minulosti to bylo v řadě věcí lepší. Vaše tvrzení se totiž pohybuje v říši přání otce myšlenky. Já opakovaně přiznávám, že se najdou věci, které byly pro určitou skupinu lidí (a někdy naprosto většinovou) výhodnější než dnes, ale souhrn plusů a minusů musíte posuzovat komplexně a jakékoliv vytrhávání z kontextu ostatních souvislostí je bohapustým populismem a demagogií.

    Omlouvám se za volbu výrazů, ale skutečně mě jiné v této souvislosti nenapadly.
    Když se ale někdo chová, jako dítě, které chce, aby se o něho rodiče (stát) ve všem starali, ale na druhou stranu nehodlá akceptovat, že oni za to chtějí, aby se jim se vším svěřoval. Nebo se na druhou stranu s rodiči a jejich péčí může rozloučit, starat se sám o sebe a svěřovat se jim, jenom když bude chtít. Který rodič se nechá jen využívat, aniž by si ponechal nějakou tu možnost ovlivňovat zároveň směřování svého dítka? A to samé je se státem a jeho zřízením - buď se o nás staral stát úplně ve všem, ale za to vyžadoval bezpodmínečnou poslušnost a nebo můžeme mít volnost, ale péče státu tedy bude také jen omezená.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).