Legální krádeže pražských směnáren, euro za 17 Kč, dolar za 12 Kč. Welcome to Prague

Turisticky atraktivní Praha láká cizince na památky i kulturu, ale k příjemnému pobytu v České republice sem tam potřebujete i hotovost. Nebankovních směnáren v centru Prahy je jako hub po dešti a turisté je berou útokem. Výběr hotovosti z bankomatu je drahý i pro zahraniční turisty a banky si zase za směnu účtují poplatky. Reklamní poutače „No comission, no charge, no fees“ tak působí jako zaklínadlo a přivádí nové zákazníky.

Před půl rokem se média věnovala problematice pražských směnáren v okolí centra Prahy, které se chovají nekorektně k cizincům při směně valut. Při včerejší procházce Prahou jsem byl náhodným svědkem čtyř (!) reakcí cizinců, kteří se bránili nevýhodnému kurzu.

Praktiky jako na divokém Východě

První problém nastal u směnárny InterChange na křižovatce Václavského náměstí s Jindřišskou ulicí. Holandský manželský pár si vyměnil 50 eur a dostal za ně cca 866 Kč. To obratem reklamovali, ale měli smůlu: na tabuli s kurzy je česky a anglicky napsáno, že do výše 30 000 Kč platí horší kurzy. Jejich problém, že neumí česky a anglicky, měli si to přečíst, že?

Druhý problém nastal u směnárny CHEQUEPOINT na rohu Václavského náměstí a ulice 28. října. Belgický turista si měnil 100 eur a opět nechápavě zkoumal stvrzenku, proč dostal tak málo (1800 Kč), když podle informací měl dostat něco okolo 2400 Kč. Doporučil jsem mu, ať si příště jde peníze vyměnit raději do banky i přes poplatek.

Třetí případ byl u směnárny InterChange na Václavském náměstí 11. Turistka z Ázerbájdžánu zde s účtenkou v ruce požadovala vysvětlení, jak je možné, že za 150 eur dostala  cca 2500 Kč. Měla smůlu, směnárnice rusky neuměla a turistka se s ní lámanou angličtinou nedomluvila. Když jsem turistce vysvětlil, kde je finta a na co si má příště dávat pozor, bylo jí upřímně do pláče. Takovou levárnu v Praze a v České republice vůbec nečekala. Ptala se mě, jak se může bránit a kde se dostane na policii. Vše bylo na prosto zbytečné, protože tato „krádež“ je legální.

Čtvrtým byl čechoameričan u směnárny na rohu ulice Rytířská a Na Můstku (Obchodně-finanční společnost). Nejprve se zeptal na kurz 200 USD, a poté si peníze vyměnil. Že má méně peněz, než očekával, zjistil až za půl hodiny při placení v obchodě. Co kdo komu řekl při směně peněz není podstatné, na tabuli kurzy měl a měl si je přečíst (zvláště, když uměl česky).

Finta ve dvojích kurzech a v matení zákazníka

Drtivá většina směnáren v centru Prahy na cizince používá legální fintu. Na tabuli jsou uvedené dvojí kurzy. První, ty horší, platí pro „malé objemy“, druhé, normální kurzy, platí pro „velké objemy“. Každá směnárna má přitom jiné kritérium pro velký nebo malý objem. Směnárny provozované firmou Obchodně-finanční společnost tento limit mají na 30 000 Kč. Směnárny InterCHANGE, které provozuje pět navzájem propojených společností, mají limit stanovený pro každou měnu zvlášť a pohybuje se okolo 75 000 Kč.

Zkušebně jsem proto obešel 8 směnáren provozovaných níže uvedenými společnostmi a vydával se za cizince. Ptal jsem se, kolik dostanu za 100 EUR a 100 USD. Pouze v jediném případě mi směnárník řekl skutečný (nízký) kurz v ekvivalentu 17,02 Kč za 1 euro, u všech ostatních mi lhali do očí a na kalkulačce ukázali kurz platný pro „vyšší objemy“. Pokud bych bankovku skutečně rozměnil, na stvrzence by byl kurz pro „malé transakce“ a dopadl bych stejně jako předchozí turisté. Dokázat, že pracovník/-ce směnárny klientovi sdělila zcela odlišnou informaci, je nemožné. V České republice takové jednání není legální a v některých státech by za to sekali ruce.

Nejsou všichni z jednoho pytle

Výše uvedené směnárny nedělají Praze ani České republice dobré jméno, naštěstí v centru Prahy působí i směnárny, které se chovají korektně. Směnárna provozovaná společností M-Car dvoje kurzy nemá a nabídka nákupu eur za 24,30 Kč byla konečná. Stejně korektně se chovala i směnárna provozovaná společností HUSPAK na Národní třídě. Pro malé částky má kurzy spravedlivé a cizinci se nestane, že by za euro dostal 17 Kč. Problémy nebyly ani se směnárnou EXCHANGE na ulici Kaprova, nabídka kurzu za malou částku valut byla férová a konečná.

Kolik by cizinec ušetřil při výměně valut

Za 200 eur by cizinec v Praze dostal 3404 Kč, nebo také 4840 Kč. Rozdíl je 1436 Kč!

Boj s větrnými mlýny

Cizinec-turista v současné době nemá žádnou možnost, jak se proti nepoctivým směnárníkům bránit. Výše popsaným jednáním směnárny totiž neporušují žádný zákon. Tím si je jistá i pracovnice směnárny InterCharge, kde jsem se již jako česky mluvící zákazník zastal „okradené“ turistky: Naše kurzy jsou veřejně vyvěšené a nikdo turisty nenutí, aby za ně peníze směnili. Když neumí číst, je to jejich problém. Neděláme nic nelegálního.

Pracovník směnárny Obchodně-finanční společnosti nízké kurzy zase obhajoval tím, že u nich je směna bez poplatku, naproti tomu banky si účtují procenta plus minimální poplatek za směnu. To je sice pravda, ale i přes poplatek se směna v bance vyplatí (viz tabulka).

Z pohledu zákona tato nekalá praktika vybraných směnáren není nelegální. Z pohledu českého spotřebitele rovněž ne, každý si může česky přečíst, za jakých podmínek dostane inzerovaný kurz. Logicky český občan do takové směnárny nepůjde, ale jinak smýšlející cizinec-turista na lep skočí. Můžeme pod tímto článkem diskutovat do nekonečna, jenže cizinci server Měšec.cz nečtou. Společně s předraženými taxikáři a lichvářskými směnárníky bude Praha postupně v turistických průvodcích získávat pověst města, kde turistu oberou o každý cent. S posvěcením zákona.

Kurzy v Kč pro platby v „malém objemu“

Kurz valuta-nákup ze dne 23.9.2010

Minimální limit objemu transakce pro „normální“ kurz