Hlavní navigace

Víkend na Islandu. Na kolik vás vyjde, když chcete cestovat levně?

Autor: Depositphotos
Patrik Chrz

Když objevíte letenku za dobrou cenu a ještě v dobrém termínu, tak můžete místo chaty u Sázavy navštívit třeba Island. Pokud víte, na čem ušetřit, nemusí jít o drahý výlet.

Tak jako ve většině jiných případů i tento výlet začal levnou letenkou. Tedy ne, že by byla nějak extrémně levná. Doba letenek za euro je asi už opravdu pryč. Ale byla za dobrou cenu (cca 2500 Kč) a hlavně v ideálním termínu. Z Katowic do Keflaviku létá Wizz Air běžně, ale vždy to vyžaduje nějakou tu dovolenou. To je věc, se kterou jsme s kamarády na štíru. Tentokrát se ale mimořádně objevil jeden let v pátek večer s možností návratu v neděli večer.

Kde se dá ušetřit?

Island má pověst drahé země, je tu drahé ubytování, jídlo, benzín. Takže budeme šetřit tam, kde se to zdá rozumné. Nejvíc se dá ušetřit na ubytování, volíme hostel typu „dormitory“, místo, kde pokoj sdílíte s úplně cizími lidmi. Většina z nás tento typ ubytování zrovna nemusí, ale alternativy by výlet velmi prodražily. Navíc pro naši „podskupinu“ blokujeme 4 lůžka ve 4 lůžkovém pokoji, a tak doufáme, že provozovatel nás dá k sobě. Beztak na hostelu strávíme vždy jen noc. Cena za 4 lidi na dvě noci vyšla na 192 eur.

Začátek se trochu komplikuje

Ale zpět na začátek. Auto na úvod cesty parkujeme přímo na letišti v Polsku. Jako držitelé české poznávací značky máme 90 % slevu na parkovném, takže nás víkend vyjde na pouhé 4 zloté za auto, ale ty budeme platit až při odjezdu. Dlouho se nezdržujeme, salonek čeká – mám na jedné z karet ještě 3 volné vstupy.

Salonek v Katowicích patří k těm nejlepším, co jsem kdy navštívil. Jasně, nelze srovnávat se salonkem Turkish v Istanbulu, který se rozkládá ve třech patrech, disponuje golfovým trenažerem, herními konzolemi, bohatou nabídkou jídla připravovaného na objednávku a největší problémem je, když dojde 15letá whisky a vy musíte pít 12letou. Salonek v Katowicích je opravdu luxusní, lepší než např. salonky v Praze a Vídni, které může každý držitel karet MasterCard World Elite nebo ekvivalentních navštívit neomezeněkrát do roka zdarma.

Zpoždění letu

Už při příletu Wizz Air bylo jasné, že načas neodletíme. Za 35 minut se letadlo zkrátka „otočit“ nedá. V době, kdy už jsme měli být dávno ve vzduchu, teprve nastupujeme. Nakonec odlétáme se zpožděním více než hodinu a půl. Bohužel ani poté, co se odlepíme od země, není všem trápením konec. Dávno potom, co jsme měli být na Islandu, slyšíme hlášení, že z důvodu dotankování přistaneme v norském Stavangeru. Zpoždění se tak ještě natáhne. Utěšujeme se tím, že alespoň dostaneme kompenzaci za zpoždění letu, ale ani to nám není dopřáno. Maďaři se sice těsně, ale vešli do 3hodinového limitu. Škoda, mohl to být výlet prakticky zdarma.

Na Islandu máme zarezervována dvě auta. Milá slečna se nám snaží prodat lepší pojištění, Wi-Fi hotspot a full-empty nádrž, ale odoláváme. K 93 eurům za pronájem auta se jí nedaří vylomit z nás navíc ani cent.

Hostel

Ubytování v hostelu připomíná únikovou hru. Nejdříve musíme zavolat z telefonu, který je u vchodu, aby nám tajemná osoba sdělila ještě tajemnější kódy ke schránkám na stěně, které ukrývají klíče k pokojům. Jedna ze schránek nejde otevřít, ale kombinací důvtipu a násilí se to nakonec podaří.

Ráno vyrážíme ve 4:45 místního času, máme před sebou skoro 1300 km, tak ať to stihneme. Ještě za tmy si u cesty všímáme vodopádu. Je nádherně nasvícen, tak sjíždíme z cesty a jdeme se podívat. Narážíme na placené parkoviště (jediné za celou dobu, co jsme strávili na Islandu), ale nikdo tu není, tak vystoupíme a prohlížíme si ho. Poté míjíme památník zničeného mostu na řece Skeiðará, který byl smeten bahnotokem po erupci sopky Grímsvötn 5. listopadu 1996. Následuje místo s asi největším množstvím turistů – ledovcová zátoka Jökulsárlón. Máme štěstí, zrovna se rozlomil kus ledu, tak to máme i s určitým spektakulárním zážitkem. Další zastávka je u geotermální oblasti Hverir pak u vodopádu Goðafos.

Goðafos
Autor: Patrik Chrz

Goðafos

Cestu si za 1000 ISK zkrátíme o 45 km průjezdem Hvalfjörðurského tunelu a po 17 hodinách dorážíme zpět do místa, odkud jsme ráno vyjeli, s 1276 km na tachometru.

Výhodná směna na záchodcích

V neděli chceme navštívit tzv. Zlatý okruh, typický cíl turistů na Islandu. První na řadě jsou vodopády Gulfoss. Jsme, samozřejmě, uneseni přírodní krásou, ale já zde objevuji ještě jinou krásu – finanční. Začíná to poměrně nenápadně – základní lidskou potřebou. Na cestě k toaletám mě zastavuje turniket, poplatek 200 ISK. No, kdybych se měl po…, tak se mi nechce platit, zejména když je všude kolem i po cestě dost možností si „odskočit“. V souladu s běžnou islandskou praxí jsou zde i dva terminály na platební karty.

Ale je tu i skříňka, která mě zajímá. Měnič mincí. A mění nejen islandské bankovky, ale i drobné eurové a dolarové bankovky. Ze zvyku přepočítávám, jak nevýhodný je kurz, je to už taková moje „úchylka“, když vidím nějakou možnost směny, chci vědět, jak moc v dané zemi se snaží turisty oškubat.

Počítám a počítám a pořád mi to nějak nevychází, tedy přesněji řečeno mi nevychází, že by na tom turista nějak tratil. Naopak, směna je velmi výhodná. Za 5eurovou bankovku nabízí automat sedm stokorunových mincí. Tedy kurz je 140 ISK za 1 euro, přitom by měl být kolem 120 ISK za 1 euro. Vím, že nás ještě čeká návštěva Modré laguny, kde bude stát vstupné 6100 ISK, tak měním 45 eur.

Toalety Gulfoss nabízejí výhodné kurzy
Autor: Patrik Chrz

Toalety Gulfoss nabízejí výhodné kurzy

Pokračujeme do lokality gejzírů příznačně pojmenované Geysir.

lokalita Geysir
Autor: Patrik Chrz

Lokalita Geysir

A dále pokračujeme na Þingvellir. Taková louka mezi Evropou a Amerikou. Místo, kde je vidět geologický proces tzv. kontinentálního driftu. Amerika a Evropa se od sebe vzdalují o 4 až 6 cm za rok. A ta hranice prochází právě tímto místem. Na jedné straně skály, které patří k Americké pevninské desce, na druhé strany skály, které patří k té Evropské. A mezi nimi louka. A na té louce se od roku 930 do roku 1789 scházel místní parlament. Pak byl přestěhován do zděné budovy v Reykjavíku.

Þingvellir2
Autor: Patrik Chrz

Þingvellir2

Dostáváme hlad a přemýšlíme, kde se najíst. Jak již máme ze severských zemí vyzkoušeno, dobře a na místní poměry velmi levně se dá najíst v IKEA, a protože zrovna jedna je blízko, zamíříme tam. Velká porce kuřecích křidélek a hranolky stojí 950 ISK, nekonečná sklenička limonády má být za 135, ale není nám účtována. Stejně jako večer, když se sem vracíme. Jen IKEA slevové kartičky neberou, zdá se, že je vůbec neznají. Pokud byste chtěli něco menšího, tak v bufetu za pokladnami nabízejí hotdog + 250ml lahev Coca Coly za 195 ISK.

Poté se rozhodneme natankovat – nejčastější cena benzínu na Islandu je 202,80 ISK. Zaregistroval jsem i 199,90 u tankovací stanice AQ a ještě o několik korun levnější byl u stanic Orcan, ale ne u všech. Ovšem neodolatelná nabídka byla právě kousek od IKEA u čerpací stanice Costco – 171,90. Chceme zaparkovat, jenže stojan vyžaduje zákaznickou kartu. Naštěstí se objeví obsluha a pípne nám svoji. Jak se ale dozvídáme, čerpací stanice je určena jen pro zákazníky této společnosti, usuzujeme, že to bude něco na způsob místního Makra. Nu což, natankováno máme, to je hlavní.

Ceny benzinu na Islandu
Autor: Patrik Chrz

Ceny benzinu na Islandu

Ještě vykoupat a domů

Čeká nás poslední atrakce – geotermální lázně Modrá laguna. Je to příšerně drahé – 6100 ISK a prý „děsně komerční“, ale když už tu jsme, chceme to vyzkoušet. Bohužel, je plno. Můžeme si alespoň jejich část prohlédnout zvenčí.

V devět večer máme vrátit auto a je kolem páté. Jsme vděční za evropský datový roaming, a tak zjišťujeme, že o víkendu v podstatě všechny lázně a termály zavírají v pět nebo v šest. Naštěstí na periferii periferie Reykjavíku objevíme koupaliště. Uprostřed sídliště je skutečně koupaliště a otevřené. Vstup 950 ISK na celý den je levnější než řada koupališť v Praze. Uvnitř najdeme 25metrový bazén s teplou vodou a několik menších bazénků s různě horkou. Nejteplejší má uvedeno rozmezí 44–48 °C. Když večer odcházíme, zaujala mě jedna zajímavost – lidé s permanentkou nemají ani členské karty, ani nějaké tokeny, ale u turniketu je skener oční sítnice. Jen „juknou“ a turniket je pustí. Bezobslužné, rychlé a pravděpodobně „neošulitelné“. A to ne na nějakém hypermoderním koupališti v centru města, ale mezi paneláky jako někde na Zličíně nebo Černém Mostě, pokud bych to měl přirovnat k Praze.

Na začátku jsem psal, že Island je drahá země. Pravděpodobně nejdražší položkou bude ubytování následované jídlem. Nejlevnější síť supermarketů je „Budget“, logo s prasátkem, a protože zde mají v nabídce privátní značku Euro Shopper, domnívám se, že bude mít něco společného s českým Albertem.

Zapsal jsem si pár položek:

cestovko

  • Pepsi 4 * 2 litry – 779 ISK
  • vajíčka 12 ks – 486 ISK
  • mléko – 300 ISK
  • salám (typu náš Junior) – 395 ISK za 200 g.

Když ale budete spát v levném hostelu, jídlo si přivezete s sebou a seženete levnou letenku, může to být poměrně levný výlet. Za vstupy se totiž skoro nikde neplatí.

Od ostatních cestovatelů jsem vždy slyšel, že na Islandu nepotřebujete hotovost, že všude berou karty. Řada z nich mi říkala, že nikdy místní měnu neměla v ruce. Nejspíše to je pravda, když terminály jsou i na toaletách, nicméně v našem hostelu viselo upozornění, že místní MHD, která od něj jezdí, nebere karty a že je potřeba mít připravené drobné.

Našli jste v článku chybu?