Hlavní navigace

Velký spor o malou chybu v Excelu s kolosálními důsledky

David Marek

Je pravda, že příliš vysoké dluhy zpomalují růst ekonomiky? jaká je vlastně kauzalita mezi veřejným dluhem a růstem HDP?

Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Možná jste zaregistrovali „revoluci“ na poli ekonomie, kterou minulý týden rozpoutala práce Thomas Herndona, Michaela Ashe and Roberta Pollina zpochybňující závěry Carmen Reinhartové a Kennetha Rogoffa o negativním vlivu vysokého veřejného dluhu na růst ekonomiky.

V podstatě jde o tři hlavní výtky: jeden špatně napsaný vzorec v Excelu, vynechání některých dat a způsob vážení dat při výpočtu shrnujících statistik. Rozdílné výsledky, které dostaneme po korekci těchto chyb, otevřely mezi akademickými ekonomy dvě klíčové otázky: Platí závěr, že příliš vysoké dluhy zpomalují růst ekonomiky? Jaká je vlastně kauzalita mezi veřejným dluhem a růstem HDP? V praktické rovině je důsledkem otevření této diskuze zpochybnění politiky „austerity“, tedy rychlého snižování rozpočtových deficitů. Zbývá jen do debaty přidat Oliviera Blancharda a zjištění, že fiskální multiplikátory jsou větší, než jsme si mysleli. Jižní křídlo eurozóny dostává do rukou munici proti severní „austerity“ koalici v čele s Německem.

Extrahovat obecný vztah mezi veřejným dluhem a růstem ekonomiky není jednoduché. Například Belgie si před finanční krizí pohodlně žila s vysokým dluhem. V desetiletce 1996–2005 rostla ekonomika průměrně o 2,2 procenta ročně s průměrným veřejným dluhem 108 procenta HDP. V řadě zemí zamíchaly ekonomickými statistikami důsledky druhé světové války. Například Velká Británie kvůli tomu měla v desetiletce 1950–1959 průměrný dluh 162 procent HDP, ekonomika ale rostla průměrně o 2,6 procenta. Podobně by se dala najít řada příkladů zemí s nízkým dluhem a potížemi s růstem.

V ekonomii málokdy najdeme jednoduchý vztah, kdy jednu proměnnou ovlivňuje pouze jeden faktor. Za pomalým růstem může stát vícero příčin. Nad Reinhart-Rogoffovskou hranici 90 procent HDP se například loni dostaly dluhy celé eurozóny, nicméně příčin potíží s růstem je celá řada a troufl bych si odhadnout, že strukturální problémy hrají v řadě zemí prim (relace produktivity a nákladů práce, daňově-dávková past neaktivity, legislativní „ochrana“ práce apod.).

Otázkou je, zda zpochybňovat negativní vliv vysokého zadlužení. S výší dluhu zpravidla roste riziková prémie / klesá rating a stále větší podíl na veřejných výdajích mají náklady na dluhovou službu. Na úkor vládních investic a spotřeby a tedy růstu ekonomiky. Růst výnosů státních dluhopisů může také tlačit nahoru úrokové sazby v soukromém sektoru a inhibovat investiční aktivitu. 

Zároveň asi není možné vytyčit přesnou hranici mezi bezpečnou a nebezpečnou hranicí veřejného dluhu a vztah mezi růstem a dluhem není triviálně lineární. Nicméně tak svou analýzu jistě Carmen Reinhartová a Kenneth Rogoff nezamýšleli. Nezáleží jen na úrovni dluhu, ale také dynamice veřejných financí, politických a ekonomických institucích nebo historii dané země. Jaké by asi byly výnosy českých státních dluhopisů, kdyby náš veřejný dluh dosahoval 90 procent HDP?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).