Řada lidí se nachází v chudobě vlastní vinou a ostatní na ně nemohou příliš doplácet. Čili zajistit blahobyt pro všechny nepůjde nikdy. Správná výše státní ochrany rozděluje společnost a politiku na dvě protichůdné strany.
Ve všech členských zemí Evropské unie se za chudého považuje člověk či domácnost, jehož peněžní příjmy nedosahují 60 % průměrné mzdy v daném státě. Zde na první pohled vidíme, že občan Portugalska dosahující 50 % průměrného příjmu ve své zemi je na tom absolutně ještě hůře než Němec dosahující také 50 % průměrného příjmů, neboť v Německu je vyšší průměrná reálná mzda.
Na základě této definice bylo v roce 1999 v Evropské unii 15 % obyvatel ohroženo chudobou. Pro lepší představivost – 56 miliónů lidí. Počet lidí ohrožených chudobou se liší stát od státu. Nejnižší je ve Švédsku (9 %), Dánsku, Německu, Nizozemí a Finsku (11 %). Nejvíce lidí ohrožených chudobou je naproti tomu v Řecku a Portugalsku, shodně po 21 %.
Špatná sociální situace lidí se sleduje na základě mnoha indikátorů. Kromě již zmíněné finanční chudoby sem patří také „vyloučení lidí ze společnosti“. Rozhodující jsou aspekty, zda je občan zaměstnaný, jaké má vzdělání, jak má dostupnou základní lékařskou péči a jiné.
Státy Evropské unie se snaží všem lidem zajistit minimální životní podmínky, proto jsou v jednotlivých státech poskytovány různé sociální dávky. Díky těmto sociálním transferům byl počet chudých redukován v rámci celé Evropské unie z původních 24 % na současných 15 %.
Největší síť sociálních dávek je v Evropské unii poskytována ve Švédsku. Díky ní klesla chudoba ve Švédsku z 28 % na 9 %. Pokles chudoby přímo souvisí s budováním švédského státu blahobytu. Snaha o zabezpečení plné zaměstnanosti přivedla Švédsko k nejpropracovanější aktivní politice na trhu práce na světě. Úspěšnost politiky zaměstnanosti ve Švédsku je snadno měřitelná mírou nezaměstnanosti. Ta je dodnes ve v porovnání s ostatními ekonomicky vyspělými zeměmi zdaleka nejnižší.
Vybudování švédského systému sociálního zabezpečení je realizováno rozsáhlou sítí sociálních služeb, které jsou občanům poskytovány buď zcela zdarma nebo za nepatrnou, někdy i symbolickou, cenu. Veřejné služby jsou velmi náročné na rozpočet, a tak míra zdanění ve Švédsku je nejvyšší ze všech srovnatelných zemí.
Boj s chudobou vede velmi úspěšně také Dánsko, které ji snížilo z 24 % na současných 11 % (snížení o 13 %). Naopak v Itálii se díky sociálním dávkám snižuje počet chudých o pouhá 3 %, v Řecku dokonce jenom o 1 %.
Mít práci je velice důležitý prvek sociální integrace, nejenom kvůli peněžním prostředkům, ale také pro osobní pocit důležitosti a prospěšnosti pro společnost. Dlouhodobě nezaměstnaní ztrácí chuť do hledání práce a nejsou schopni již ani zachovávat pravidelný režim.
V roce 2001 byla 3 % občanů Evropské unie dlouhodobě nezaměstnaná, tj. byla bez práce více než 12 měsíců. I v tomto ukazateli jsou mezi členskými státy značné rozdíly. Lucembursko, Dánsko, Nizozemí, Rakousko mají do 1 % dlouhodobě nezaměstnaných, naproti tomu Itálie a Řecko více než 5 %.
Nejvíce ohroženou skupinou obyvatelstva vyloučením ze společnosti jsou lidé nezaměstnaní více než 2 roky. Ti jsou již prakticky nepoužitelní a do pracovního procesu nezapojitelní.
Počet chudých a sociálně vyloučených občanů v EU (v %)
Peněžní chudoba v roce 1999 | Sociálně vyloučení v roce 2001 | |||||
Chudí občané | Občané trvale postižení chudobou (déle než 15 měsíců) | Dlouhodobě nezaměstnaní (více než 12 měsíců) | Extrémně dlouze nezaměstnaní (více než 24 měsíců) | Podíl domácností, kde je alespoň jeden člen bez práce | ||
Po přidělení sociálních dávek | Před přidělením sociálních dávek státem | |||||
Evropská unie | 15 | 24 | 9 | 3.1 | 2.0 | 12.2 |
Belgie | 13 | 25 | 8 | 3.2 | 2.2 | 16.5 |
Dánsko | 11 | 24 | 5 | 0.9 | 0.3 | 5,1 |
Finsko | 11 | 21 | 5 | 2.4 | 1.3 | 4,3 |
Francie | 15 | 24 | 9 | 3.1 | 1.7 | 13.0 |
Irsko | 18 | 30 | 12 | 1.3 | 0.8 | 10.0 |
Itálie | 18 | 21 | 11 | 5.8 | 4.3 | 11.9 |
Lucembursko | 13 | 24 | 8 | 0.5 | 0.2 | 8.9 |
Německo | 11 | 21 | 6 | 4.0 | 2.6 | 13.8 |
Nizozemí | 11 | 21 | 5 | 0.9 | 0,4 | 9.7 |
Portugalsko | 21 | 27 | 14 | 1.5 | 0.8 | 5.0 |
Rakousko | 12 | 23 | 7 | 0.8 | 0.4 | 9.9 |
Řecko | 21 | 22 | 13 | 5.4 | 3.1 | 10.5 |
Španělsko | 19 | 23 | 11 | 3.9 | 2.3 | 8.1 |
Švédsko | 9 | 28 | 4 | 1.0 | 0,4 | 4,0 |
Velká Británie | 19 | 30 | 11 | 1.3 | 0.7 | 14.2 |
Zdroj: Eurostat. „Armut und soziale Ausgrenzung in der EU nach Laeken“ Nr. 8/2003