Hlavní navigace

Úředník sledoval v práci porno. Výpověď podepisoval za mřížemi, teď ji zpochybňuje

4. 6. 2020
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
V rámci vyšetřování byl sledován policejními kamerami, takže se zaměstnavatel dozvěděl, že v práci sleduje porno a o pracovní době masturbuje. Přiměl ho k ukončení pracovního poměru, ale skončilo to u soudu.

Jednoho dne ráno přišel do práce a v 7:55 byl zadržen Policií České republiky a následně na základě příkazu k domovní prohlídce (prohlídce nebytových prostor) byla provedena prohlídka jeho kanceláře. Prohlídka probíhala od 8:10 do 11:30 hodin. Důvodem zadržení úředníka a provedení prohlídky jeho kanceláře bylo podezření z manipulace s veřejnými zakázkami. Po zadržení byl úředník policií umístěn do cely předběžného zadržení, kde byl v průběhu následujících hodin vyslechnut a po provedení nezbytných procesních úkonů (trestního řízení) byl následujícího dne v 10:00 hodin propuštěn na svobodu.

Během pobytu v cele předběžného zadržení (zhruba mezi 11. a 12. hodinou ranní, respektive dopolední) byli za zadrženým do policejní cely vpuštěni tajemník a personalistka jeho zaměstnavatele. Návštěva mu předložila k podpisu dvě listiny, a to žádost o rozvázání pracovního poměru dohodou a dohodu o okamžitém rozvázání pracovního poměru

Nutili ho k podpisu výhrůžkou, že jinak se vše dozví přítelkyně

Tajemník v rámci přesvědčování, aby listiny podepsal, zadrženému zaměstnanci mimo jiné sdělil, že ví o tom, že během pracovní doby sledoval pornografické internetové stránky a podle sdělení policie (která to zjistila ze svých záznamů) při jejich sledování masturboval. S ohledem na tyto skutečnosti prý nemůže nadále pracovat na svém místě. Je pouze možné ho převést na jinou práci nebo mu dát výpověď, respektive okamžité zrušení pracovního poměru pro porušení pracovní kázně a nabídl mu, že za situace, kdy listiny podepíše, nebude o uvedených skutečnostech hovořit a nedozví se tak o nich ani jeho přítelkyně, která pracuje u stejného zaměstnavatele.

Jak vidno, na úřadech to vypadá vskutku zajímavě…. Zadržený zaměstnanec poté předložené listiny podepsal, ani nevyužil nabízený čas na rozmyšlenou do konce pracovní doby.

Žalobou můžete napadat jednostranná opatření zaměstnavatele i dohodu o skončení pracovního poměru

Jenže poté si zaměstnanec vše rozmyslel a dohodu o rozvázání pracovního poměru napadl soudní cestou. Podle § 69 odst. 1 ZP ve spojení s § 72 ZP, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, může zaměstnanec tato právní jednání napadnout u soudu žalobou, a to nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit.

A oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu, tedy jakési odškodnění za neplatně rozvázaný pracovní poměr.

Tato náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Podle § 71 ZP ve spojení s § 72 ZP může zaměstnanec pro neplatnost napadnout nejenom jednostranné jednání zaměstnavatele (tedy výpověď, okamžité zrušení pracovního poměru, zrušení pracovního poměru ve zkušební době), ale i dvoustranné jednání, dohodu o rozvázání pracovního poměru, ačkoliv ji sám uzavřel, podepsal.

Soud uznal výpověď jako neplatnou, zaměstnavatel se odvolal

Při neplatné dohodě o rozvázání pracovního poměru se postupuje při posuzování práva zaměstnance na náhradu ušlé mzdy nebo platu obdobně jako při neplatné výpovědi dané zaměstnanci zaměstnavatelem (podle zmíněného § 69 ZP).

Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací zaměstnanci vyhověly a určily, že dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřená za popsaných okolností je neplatná. A tomu se naopak bránil u Nejvyššího soudu zaměstnavatel. A tam byl úspěšný naopak on. Na základě jeho dovolání Nejvyšší soud ČR zrušil obě rozhodnutí nižších soudů a případ bude znovu řešen. Nejvyšší soud ČR se (v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2250/2018, ze dne 19. 12. 2019) zabýval otázkou, jaké okolnosti jsou významné z hlediska posouzení svobody vůle zaměstnance při pracovněprávním jednání.

Důležité paragrafy zákoníku práce a občanského zákoníku

Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí (podle § 49 odst. 1 ZP) pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru je jediným dvoustranným pracovněprávním jednáním, podle kterého zaniká pracovní poměr.

Podle § 551 občanského zákoníku (OZ) však o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Z § 551 OZ vyplývá, že nezbytným pojmovým předpokladem vzniku právního jednání je především svobodná a vážná vůle, jako psychický vztah jednajícího subjektu k zamýšlenému (chtěnému) následku. Podle § 587 odst. 1 OZ, kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

Co je bezprávná výhrůžka

Vůle není svobodná, byla-li utvořena pod vlivem bezprávné výhrůžky (psychického donucení), neboť vůle zde není projevem přání jednajícího účastníka pracovněprávního vztahu, ale jednající je přinucen ke svému projevu vůle vzbuzením důvodné bázně (důvodného strachu).

Právní jednání zde sice vzniká (stává se existujícím), avšak v důsledku psychického donucení je neplatné. Naproti tomu fyzické násilí (fyzické donucení), při němž se v právním jednání neprojevuje vůle jednajícího účastníka, ale ve skutečnosti vůle jiné osoby, způsobuje, že právní jednání vůbec nevznikne, stává se zdánlivým, neboť zde chybí vůle jako jeden z pojmových znaků právního jednání.

Od bezprávné výhrůžky je třeba též odlišovat tíseň, kterou se rozumí nejen objektivní hospodářský nebo sociální stav, nýbrž i psychický stav (například rozrušení, obavy o blízkou osobu apod.) jednajícího, bez něhož by takové právní jednání neučinil, ale nejedná nesvobodně, neboť jeho vůle není ovlivňována fyzickým nebo psychickým násilím (nátlakem); tíseň je jedním z předpokladů lichvy (podle § 1796 OZ).

Psychické donucení (nátlak) způsobuje, že vůle jednajícího je deformována pod vlivem bezprávné výhrůžky, a tudíž není projevem přání jednajícího účastníka právního (pracovněprávního) vztahu, ale jeho důvodné obavy (důvodného strachu). Jednající osoba tak například uzavře smlouvu (dohodu) podle pokynů druhého účastníka právního vztahu, kterou by nebýt důvodné bázně (kupříkladu o svou osobu či osoby blízké, popřípadě o své majetkové, ekonomické či jiné zájmy) za normálních poměrů neuzavřela.

Ne každý psychický nátlak je nepřípustný

Každý psychický nátlak (psychické donucení) ovšem nelze považovat za nepřípustný. O bezprávnou výhrůžku jde tehdy, jestliže osoba vykonávající psychický nátlak hrozí něčím, co není oprávněna učinit (například hrozbou ublížení na zdraví, hrozbou značné škody na majetku apod.). Nebo vyhrožuje tím, co by sice byla oprávněna učinit, avšak prostřednictvím výhrůžky si vynucuje něco, k čemu být použita nesmí (například jednajícímu je vyhrožováno, že musí uzavřít určitou smlouvu, jinak že bude příslušným orgánům oznámen jako pachatel trestného činu, který skutečně spáchal).

Přitom není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí jít také o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň. Konečně musí být bezprávná výhrůžka adresována tomu, jehož právní úkon (nyní právní jednání) se vynucuje, nebo osobám jemu blízkým.

Hrozí-li však někdo tím, co je oprávněn provést a čím je oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k určitému jednání, nejde o bezprávnou výhrůžku, ale o oprávněný nátlak, který nemůže být důvodem neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) uzavřeného pod jeho vlivem, tak je tomu například v případě, kdy zaměstnavatel svůj návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou odůvodní tím, že podle jeho názoru jsou zde důvody, pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr zrušit okamžitě.

Hodnocení případu

Závěr o tom, zda vůle jednajícího účastníka pracovněprávního vztahu byla, či nebyla svobodná, je nutno posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu a závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. V projednávané věci proto odvolací soud do rámce svých úvah správně, jak zhodnotil Nejvyšší soud, zahrnul okolnosti, které uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru předcházely a za nichž zaměstnanec dohodu o rozvázání pracovního poměru podepsal.

Tyto okolnosti se nepochybně vymykaly běžným podmínkám, za nichž zaměstnanec se zaměstnavatelem obvykle uzavírá dohodu o rozvázání pracovního poměru, jestliže jednání o uzavření dohody mezi účastníky proběhlo nedlouho poté, kdy Policií České republiky bylo provedeno zadržení zaměstnance, a to (v rozporu s vnitřními předpisy Policie ČR) přímo v cele předběžného zadržení, kam byl zaměstnanec umístěn a kde mu byla dohoda tajemníkem předložena k podpisu.

Není důvod pochybovat o tom, že uvedená situace (samotné nenadálé zadržení, prohlídka jeho kanceláře, umístění do cely předběžného zadržení a úkony s tím spojené, jimž se zaměstnanec musel podrobit) způsobila, že se zaměstnanec nacházel pod silným psychickým tlakem, ve stavu psychického oslabení, nejistoty a celá vzniklá situace byla pro něj stresující.

Nátlak na zaměstnance byl nepřiměřený, ale…

Za těchto okolností nemohl zaměstnanec dostatečně odolávat nátlaku ze strany tajemníka, který ho poté, co ho seznámil s tím, že ví o tom, že během pracovní doby sledoval pornografické internetové stránky a podle sdělení policie (která to zjistila ze svých záznamů) při jejich sledování masturboval, k podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru zaměstnance přesvědčoval tím, že v případě, kdy dohodu podepíše, nebude o uvedených skutečnostech hovořit a nedozví se tak o nich ani přítelkyně zaměstnance. Uvedené skutečnosti, pokud by byly zveřejněny, jsou přitom takové povahy, že by bezpochyby negativně ovlivnily postavení zaměstnance v pracovním kolektivu, ale především též ohrozily jeho rodinný život a obava z jejich zveřejnění byla způsobilá u zaměstnance vzbudit důvodnou bázeň.

Jednalo se tedy o bezprávnou výhrůžku, neboť tajemník hrozil nepřípustným zásahem do osobnosti zaměstnance (do jeho práva na zachování jeho důstojnosti, vážnosti, cti a soukromí), tedy něčím, co nebyl oprávněn učinit. Ovšem se zaměstnavatelem lze souhlasit v tom, že opakované sledování pornografických stránek v pracovní době může představovat zvlášť hrubé porušení pracovních povinností zaměstnance, uvedeným jednáním.

dan_z_prijmu

V případě, že se ho dopustí, zaměstnanec poruší svou povinnost využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací (§ 301 písm. b) ZP) a povinnost neužívat bez souhlasu zaměstnavatele pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení (§ 316 odst. 1 ZP).

Nejednalo se tedy o bezprávnou výhrůžku, odůvodnil-li zaměstnavatel, respektive jeho tajemník, návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou též tím, že podle jeho názoru jsou zde důvody, pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr zrušit okamžitě. Případ musí být nižšími soudy blíže objasněn a dořešen podle pokynů Nejvyššího soudu ČR, s nimiž se můžete blíže seznámit v jeho rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 2250/2018, ze dne 19. 12. 2019).

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).