Student, učeň či žák je zraněn např. při autohavárii, loupeži. Kdyby se nemusel léčit nebo neměl trvalé následky, mohl by si vydělávat.
Mladá dívka, žákyně, v roce 2008 utrpěla vážná zranění při dopravní nehodě, V důsledku bouračky u ní došlo zejména k částečnému ochrnutí všech čtyř končetin a závažným psychickým poruchám. Proto je v běžném životě odkázána na pomoc druhé osoby.
Shrnutí v kostce
- Náhrada za ztrátu na výdělku odškodňuje příjem, o který poškozený kvůli úrazu přišel, nikoli samotné zhoršení zdravotního stavu.
- U žáků a studentů se posuzuje, kdy by za běžných okolností dokončili studium nebo přípravu na povolání a mohli začít pracovat.
- Skončení povinné školní docházky samo o sobě nestačí, pokud by poškozený dál studoval.
- V popsaném případě dívka po vážné dopravní nehodě musela změnit vzdělávací dráhu, soudy jí ale náhradu za ztrátu výdělku za dobu dalšího studia nepřiznaly.
- Nárok může vzniknout až tehdy, když je zřejmé, že úraz prodloužil přípravu na povolání nebo poškozenému brání ve výdělečné činnosti v době, kdy by už jinak pracoval.
Shrnutí v kostce je vytvářeno s pomocí AI.
Poraněná dívka se musela vzdát představ o své umělecké kariéře, přinejmenším studia na konzervatoři
Po ukončení základní školní docházky nastoupila či spíše musela nastoupit na speciální školu s individuálním vzdělávacím plánem, kde studovala s pomocí osobní asistentky. Nebudeme jmenovat učební obor, který zvolila (musela v důsledku zdravotního omezení zvolit), protože každá poctivá práce zaslouží ocenění a ne odsudek, že je pro hloupější. (Kdo chce, může si zjistit učební obor v rozsudku soudu, na který dále odkazujeme.) Musíme prostě říci, že jde o obor, který jinak zásadně studují méně nadaní žáci.
Přitom ale poškozená dívka před zraněním ve škole prospívala řádně, aktivně se zajímala o tanec s plánem jít na konzervatoř. A studium na konzervatoři zásadně vyžaduje nadání. A studium tance zajisté navíc třeba od studia hudby i dobrou fyzickou kondici. O tu však dívka přišla v důsledku zdravotních omezení po nehodě.
Poškozená dívka chtěla náhradu od doby, co ukončila povinnou školní docházku
Poškozená dívka zažalovala pojištovnu škůdce, u které měl řidič, který zavinil nehodu, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla čili tzv. povinné ručení. Požadovala téměř půl milionu korun českých. Šlo jí o náhradu za ztrátu na výdělku od 1. 7. 2010, kdy žalobkyně ukončila základní školní docházku, do 31. 3. 2013.
Jenže soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že jí nemohl vzniknout v tomto období nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, neboť se žalobkyně teprve studiem na střední škole připravuje na své budoucí povolání. Odvolací soud potvrdil verdikt soudu prvního stupně.
Poškozené navýšili odškodnění za ztížené společenské uplatnění, ale na ztrátě na výdělku jí neuznali ani korunu
Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně (poškozená dívka) ani netvrdila, ani se nesnažila prokázat, že by se snad, nebýt poškození zdraví, dále nevzdělávala. Naopak doložila, že před zraněním ve škole prospívala řádně, aktivně se zajímala o tanec s plánem jít na konzervatoř.
Z tohoto důvodu jí ostatně byla v jiném soudním řízení zvýšena náhrada za ztížení společenského uplatnění. Ztížením společenského uplatnění se totiž rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů na uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, vzdělávacích a sociálních potřeb. Náhrada za ztížení společenského uplatnění tak odškodňuje to, že nemocný člověk se může hůře nebo vůbec realizovat v oblasti zejména sportovní a kulturní, dále se vzdělávat a studovat může jen s obtížemi atp.
Soud uzavřel, že v období, za které požadovala poškozená náhradu za ztrátu na výdělku, by při obvyklém běhu událostí nedokončila ani aktuálně studovaný tříletý učební obor, nemohla v něm dosáhnout žádného výdělku, a náhrada za jeho ztrátu jí proto nenáleží. Poškozená se ještě obrátila na Nejvyšší soud, ale ani ten jí odškodnění za ztrátu na výdělku nepřiznal.
Co a podle jakých pravidel odškodňuje náhrada za ztrátu na výdělku
Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku je jedním z dílčích nároků spojených s poškozením zdraví. Rozlišuje se ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, kdy je poškozený vyřazen z dosavadního pracovního zapojení, a po jejím skončení, kdy může nastat snížení pracovní způsobilosti vyvolané zdravotními následky a z toho plynoucí dopady do dalšího možného pracovního zařazení.
Ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti či při invaliditě se hradí peněžitým důchodem (v případě náhrady za již uplynulé období jednorázovou částkou), a jde přitom o náhradu majetkové újmy.
Neodškodňuje se samotná ztráta či snížení pracovní způsobilosti, nýbrž majetková újma projevující se tím, že v důsledku trvalé ztráty (snížením) pracovní způsobilosti vlivem újmy na zdraví přichází poškozený zcela či zčásti o výdělek, kterého by jinak dosáhl.
Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku má majetkový charakter a stanoví se ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před poškozením a výdělkem, pokud je dosahován po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu. (Přiznaný invalidní důchod proto náhradu resp. důchod snižuje.)
Tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky újmy na zdraví stejného výdělku jako před poškozením. Zákon tedy vychází z toho, že po skončení pracovní neschopnosti či při invaliditě vzniká poškozenému újma, je-li v důsledku poškození zdraví natolik snížena jeho pracovní způsobilost, že nemůže vykonávat buď žádnou práci, anebo jen takovou práci, která je méně finančně ohodnocena, takže se oproti stavu před poškozením sníží jeho výdělek.
Měřítkem této újmy je srovnání průměrného výdělku před poškozením s nově dosahovaným příjmem, který může být ovlivněn tím, zda a v jaké výši poškozený pobírá (částečný) invalidní důchod.
Jak je to s odškodněním žáků a studentů
Žáku nebo studentovi náleží náhrada za ztrátu na výdělku ode dne, kdy měla skončit jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání, po dobu
- o kterou se jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání prodloužily následkem újmy na zdraví,
- neschopnosti následkem újmy na zdraví,
- trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které zpravidla brání úplnému zapojení do výdělečné činnosti, nebo
- trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které částečně brání zapojení do výdělečné činnosti, pokud nezameškává vlastní vinou příležitost k výdělku výkonem práce pro něho vhodné.
Rozlišují se tedy čtyři situace, které se odvíjejí od okamžiku předpokládaného ukončení přípravy na povolání a možného nástupu k výkonu výdělečné činnosti. Újma na zdraví může dobu přípravy prodloužit, proto se hradí ztráta na výdělku za období, od nějž měl poškozený získat pravidelný příjem, do okamžiku, než mu zdravotní stav umožní přípravu dokončit a skutečně do zaměstnání nastoupit (1. bod).
Náhrada náleží též za dobu trvající pracovní neschopnosti (2. bod).
Jestliže újma na zdraví brání úplnému zapojení do výdělečné činnosti, hradí se ztráta na výdělku po celou dobu, kdy tento stav trvá, tedy teoreticky i po celé produktivní období, které poškozený nemůže využít (3. bod).
Stejné pravidlo pak pokrývá i částečnou pracovní nezpůsobilost s výhradou případu, kdy poškozený vlastní vinou zamešká vhodnou příležitost dosáhnout vlastní prací výdělku (4. bod).
Skončení povinné školní docházky nemusí vždy založit nárok na náhradu
Okamžik, kdy za obvyklého běhu událostí mělo dojít ke skončení povinné školní docházky (ust. § 36 odst. 1 a § 43 školského zákona), nemusí být vždy rozhodující, neboť pokračuje-li žák ve studiu na střední škole či konzervatoři nebo se později stane studentem vysoké školy, odvíjí se okamžik vzniku nároku na odškodnění ztráty výdělku od ukončení studia či přípravy na povolání.
Jinými slovy, pokračuje-li žák po skončení povinné školní docházky ve studiu, stále se připravuje na své budoucí povolání, a o případné náhradě za ztrátu na pravděpodobném výdělku tak lze uvažovat až okamžikem, kdy ukončením tohoto studia získá možnost svou pracovní činností dosahovat výdělku, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 25 Cdo 4046/2015, ze dne 26. 1. 2016).
Řešení případu
V projednávané věci bylo zjištěno, že poškozená vzhledem ke svým studijním výsledkům a zájmům zcela reálně plánovala pokračovat ve svém vzdělávání na konzervatoři, ale v důsledku utrpěné újmy na zdraví musela nakonec zvolit speciální střední odbornou školu s individuální pomocí, kde se v době podání žaloby nadále připravovala na jiné povolání.
V posuzované věci se jedná o typový případ uvedený shora pod bodem 1), neboť uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku pokrývá období od předpokládaného skončení pravidelné školní docházky do podání žaloby v době, kdy žalobkyně po opakování 7. ročníku základní školy pokračovala v docházce na speciální školu s individuálním vzdělávacím plánem.
Jestliže ovšem poškozená po skončení povinné školní docházky pokračovala ve studiu či přípravě na povolání, nelze resp. nebylo možno (aspoň prozatím určit), zda a nakolik úraz prodloužil dobu její přípravy pro výkon povolání. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku jí tudíž nevznikl.
