Úřad práce vám může nově od května vyplatit přes 221 tisíc korun pomoci. Jenže ne hned a ne každému

Zaměstnavatel je podle zákona považován za platebně neschopného, když lidem nevyplatí mzdu, i když už ji dostat měli. Právně to začíná platit od dne následujícího po vyhlášení moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení. U firem působících ve více státech EU to může být i od dne, kdy jsou za platebně neschopné uznány v jiném členském státě. (Viz Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.)

Co stát vyplácí za firmy a co ne

Mzdovými nároky se přitom rozumějí mzda nebo plat, jejich náhrady a odstupné, které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo (též) odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o provedení práce (ovšem jen) za podmínek, kdy je zaměstnanec účasten z dohody o provedení práce nemocenského pojištění, nebo podle dohody o pracovní činnosti, jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti. 

Mzdovými nároky jsou tedy v zásadě (jednoduše řečeno) odměna za práci nebo její náhrada (ať už vyplývá z pracovního poměru nebo z dohody o práci konané mimo pracovní poměr) nikoliv (však) jiná (peněžitá) plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci, která nejsou odměnou za vykonanou práci.

Kupř. tak nejsou ve smyslu příslušného zákona mzdovými nároky uspokojovanými dle jeho pravidel a v jeho rámci cestovní náhrady. A samozřejmě pak různé benefity jako např. příspěvky na různé formy komerčních pojištění.

Kdy mají nárok na pomoc tzv. dohodáři

Zaměstnanci činní na dohodu o provedení práce mají nárok na uspokojení dlužných mzdových nároků jen za podmínky, že v daném měsíci, za který žádají o výplatu úřad práce, činil resp. měl činit jejich započitatelný hrubý příjem 12 000 Kč a více.

U dohody o pracovní činnosti a pracovního poměru nevadí, že jde případně o zaměstnání malého rozsahu, a měsíční mzda nebo odměna je nižší, než částka zakládající účast na nemocenském pojištění, takže příjem je nižší než 4500 Kč.

U dohody o provedení práce se však pro účast na systému pomoci zaměstnancům insolventních zaměstnavatelů vyžaduje účast na nemocenském pojištění.  Jinak napsáno, zaměstnancům činným na dohodu o provedení práce vznikají nároky vůči státu resp úřadu práce v rámci ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, jestliže jejich měsíční příjem činí nejméně 12 000 Kč.

Pokud tedy dosahuje odměna 11 999 Kč a méně za měsíc, což je obvyklá praxe ohledně dohodnutí výše odměny, aby se zaměstnanec i zaměstnavatel vyhnuli povinnosti platit pojistné odvody, tak nárok na pomoc v rámci ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele není.

Pro zaměstnance činné v pracovním poměru nebo na dohodu o pracovní činnosti žádné omezení výší jejich měsíčního příjmu stanoveno není.

Kdy jde o splatné nároky a kdy ne

Splatným mzdovým nárokem se přitom rozumí mzdový nárok, který nebyl uspokojen v termínu výplaty podle zákoníku práce. To je významná změna již od 1. 7. 2023, kterou raději znovu připomeneme a vysvětlíme.

Předtím se při posuzování toho, zda už je určitý mzdový nárok splatný, a zaměstnanec tak mohl žádat o výplatu úřadu práce, vycházelo z termínu splatnosti mzdy a nikoliv z termínu výplaty mzdy. A mezi splatností a výplatou mzdy je významný rozdíl.

Mzda nebo plat jsou (dle ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce) splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

Pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být (dle ust. § 141 odst. 3 ZP ) sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v ust. § 141 odst. 1 ZP.

A obvykle je termín výplaty mzdy stanoven u zaměstnavatele v rámci období splatnosti mzdy zhruba v polovině. Výplatní termín tak nastává zásadně dříve, než uplyne období splatnosti mzdy. Výplatní termín je stanovován nebo dohodnut, kdežto termín splatnosti určuje zákoník práce.

Jak se určují limity (maximální výše) peněžité pomoci

Celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci za 1 měsíc (z tzv. rozhodného období – k tomu viz dále) nesmí překročit 1,5násobek tzv. rozhodné částky. Jinak řečeno maximální výše pomoci 1 zaměstnanci za 1 měsíc činí 1,5 rozhodné částky.

Rozhodnou částku vyhlašuje a zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů vždy s účinností od 1. května kalendářního roku na dobu 12 kalendářních měsíců, a to ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. Vychází se (pokud jde o určení výše pomoci) z rozhodné částky platné v den vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo v den oznámení o zahájení insolvenčního řízení.

Rozhodnou částkou pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci je pro období od 1. května 2025 do 30. dubna 2026 částka 46 165 Kč, která byla vyhlášena Sdělením MPSV č. 95/2025 Sb.

Rozhodnou částkou pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci je pro období od 1. května 2026 do 30. dubna 2027 částka 49 215 Kč, která byla vyhlášena Sdělením MPSV č. 46/2026 Sb.

Bylo-li tedy vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení po 30. 4. 2025 čili v období od 1. 5. 2025 do 30. 4. 2026, maximální výše pomoci za 1 měsíc činí 69 248 Kč (1,5 × 46 165, zaokrouhleno na celé koruny nahoru).

Bylo-li nebo bude-li vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo bylo či bude oznámeno zahájení insolvenčního řízení po 30. 4. 2026 čili v období od 1. 5. 2026 do 30. 4. 2027, maximální výše pomoci za 1 měsíc činí nově 73 823 Kč (1,5 × 49 215, zaokrouhleno na celé koruny nahoru).

Peněžitá pomoc se poskytuje nanejvýš za 3 měsíce z rozhodného období (k tomu viz dále).

Celkovou maximální možnou částkou, kterou může zaměstnanec získat, je tak částka 207 744 Kč (pokud bylo  zahájení insolvenčního řízení  nebo moratorium vyhlášeno v době od 1. 5. 2025, a to až do 30. 4. 2026 včetně),

nebo nově částka 221 469 Kč (pokud bylo nebo bude oznámeno zahájení insolvenčního řízení  nebo moratorium vyhlášeno v době od 1. 5. 2026, a to až do 30. 4. 2027 včetně). 

Jde o hrubé částky, před sražením daně z příjmu resp. její zálohy a dalších pojistných odvodů

Uvedené částky, které může od „úřadu práce“ zaměstnanec na základě písemné žádosti jemu adresované obdržet, jsou částkami hrubými, z nichž se sráží povinné odvody. (K uplatnění nároku, podání žádosti viz zde: Žádost o uspokojení mzdových nároků (mpsv.cz).) Před výplatou peněz zaměstnancům provede úřad práce příslušné daňové a pojistné srážky. 

Z přiznaného mzdového nároku „úřad práce“ odečte také dlužnou částku mzdy, kterou případně získal zaměstnanec již v rámci ručení dodavatelů ve stavebnictví za mzdy zaměstnanců podle ust. § 324a zákoníku práce.

Pokud zaměstnanec pracující ve stavebnictví takovou pomoc získal, musí to v žádosti úřadu práce uvést. Pokud peníze získá až po podání žádosti, také to musí úřadu práce oznámit. Více ve článku Pracujete ve stavebnictví? Dlužnou mzdu vám musí uhradit i jiná firma než váš zaměstnavatel.

Pokud píšeme o „úřadu práce,“ máme na mysli pobočku Úřadu práce nebo kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce. 

Kdo, kdy, za jakou dobu a za jakých podmínek  má nárok na pomoc

Na peněžitou pomoc mají při splnění podmínek nárok zaměstnanci, kteří jsou nebo byli v pracovním poměru nebo s nimiž sjednal zaměstnavatel dohodu o provedení práce, pokud tato dohoda zakládá  účast na nemocenském pojištění, anebo dohodu o pracovní činnosti, na jejichž základě jim vznikly v rozhodném období mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem.

O peněžitou pomoc tedy mohou relevantně žádat jak stávající, tak bývalí zaměstnanci, pokud jejich mzdové nároky, o jejichž uspokojení žádají, spadají do rozhodného období.

Rozhodným obdobím přitom je kalendářní měsíc: 

1. Ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení,
2. ve kterém bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení, nebo
3. od kterého je nadnárodní zaměstnavatel považován za platebně neschopného v jiném členském státě Evropské unie, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci.

Úřad práce tak uspokojuje (vyplácí) jen mzdové nároky, které náležejí do období těchto 7 měsíců. Zaměstnanec si proto, jak už jsme naznačili, vybírá nároky za 3 měsíce z rozhodného období.

Peníze za 3 zvolené měsíce z období 7 měsíců a příklady, jak vybrat ony 3 měsíce

Zaměstnanec může uplatňovat mzdové nároky za 3 měsíce z rozhodného období. Příslušné měsíce si vybere sám a specifikuje je v příslušné žádosti o uspokojení svých mzdových nároků. Nelze tedy sečíst všechny dlužné částky za celou dobu, kdy zaměstnavatel nevyplácel nebo jen částečně vyplácel mzdu, zaměstnanec si musí vybrat. Logicky si vybere ty nejvyšší. 

Kdyby třeba zaměstnavatel zaměstnanci platil po dobu půl roku vždy jen 2/3 mzdy a 1/3 mzdy zůstával dlužen, nemůže zaměstnanec požadovat oněch 6 dlužných třetin čili 2 celé mzdy, ale jen 3/3 třetiny, tedy jednu mzdu maximálně celkem.

Jak dlouho trvá pomoc pro zaměstnance určité firmy čili Do kdy je třeba stihnout podat žádost

Platí přitom, že jak délku rozhodného období, tak délku lhůty, po kterou je možno žádat o peněžitou pomoc, může prodloužit vláda. Jinak standardně platí, že mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit (žádat o jejich uspokojení, tedy výplatu peněz) nejpozději do 5 měsíců a 15 dnů následujících ode dne, kdy bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo oznámeno zahájení insolvenčního řízení, nebo u nadnárodního zaměstnavatele ode dne zveřejnění rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, jsou-li splněny další podmínky stanovené zákonem.

Jestliže v této lhůtě zaniklo moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení nebo soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, lhůta končí dnem zániku moratoria nebo dnem právní moci rozhodnutí soudu.

Není-li nárok na uspokojení mzdových požadavků uplatněn v této lhůtě, zaniká. Právo zaměstnance na uplatnění těchto mzdových nároků u soudu tím však není dotčeno.

Nárok na ně nezaniká, ale zaměstnanec si je musí vymoci sám v rámci běžného soudního řízení nebo v rámci insolvenčního řízení.