Z té argumentace je jistě pravdivá ta část, že je do jisté míry problém zaměstnavatele, že nevydal jasné směrnice pro nakládání s hotovostí. Že tohle použil zaměstnanec ve svůj prospěch a nejvyšší soud to posléze uznal je podle mého názoru v pořádku.
Na druhé straně si ale dovolím tvrdit, že nechat skoro 100 tisíc v autě a ještě to prohlašovat za "lepší variantu" může jen naprostý pitomec, případů vykradení aut jsou mraky a jde o věc zcela obecně známou, ne něco překvapivého. Uznat to za "dostatečné opatření" je hodně zvláštní rozhodnutí...
Docela by mne zajímalo, jak budou nyní pokračovat nižší soudy, kam to bylo vráceno - musí rozhodnout ve prospěch zaměstnance anebo to vrácení připouští i možnost opět po něm chtít náhradu jen s nutností jinak formulovat právní argumentaci?