soudní cestu volit nechci (kvůli sourozencům, kteří studují a ještě studovat budou - tato cesta tedy odpadá). I tak mi přijde celkem drsné se soudit s učitelem (stále je to učitel, ten vyšší). Co mě však mrzí je neochota škodu nahradit, i když mám oporu v zákoně. Nebudu zde dál rozebírat věci, co mi napsal apod., spíš chci ukázat na to, že vymáhat škodu nemusí být vždy jednoduché, zákon není dokonalý a svědomí nikdy nenahradí. Bohužel učitel dle jeho slov necítí povinnost mi celou částku za opravu zaplatit (což by bylo dle mě logické - něco poškodím, tedy to uvedu do původního stavu, víc nechci). Zkušenost to určitě není radostná, ale co se dá dělat...takový příběh ze života. Nezbývá než apelovat na svědomí a obezřetnost.
Co je diskutabilní je i ředitelův výrok, že je to něco, co jsem ve škole mít nemusel. Když se ukradla bunda, škola zaplatila její cenu (přes 3000) - tedy jako hodnotu čtečky. Kdo však dokáže, že student musí mít bundu tak drahou? Jde o nebezpečný precedens, protože teoreticky si do školy musím dostit jen oblečení (a nikdo mi nenutí drahé zboží) a obyčejnou tužku. Vše navíc (pokud půjdeme do extrému) je již nadstandard.
Učitel slíbil peníze (1500) po výplatě. S ředitelem už vůbec není řeč, protože není úplně jasné, kdo za škodu ručí (učitel nebo škola?) tak se spokojím s tím, co dostanu a dál věc zřejmě nebudu řešit. Kdybych totiž uvedl názory vašich právníků a právníků z poradny (které se sice shodují na tom, že mám právo na náhradu škody ale rozcházejí se v tom, od koho), tak by se mohl ostát, že se škola i učitel budou vymlouvat a já nebudu mít už vůbec nic. A protože spor nebudu řešit právně, myslím, že jde asi o nejideálnější řešení. Lepší vrabec než holub..
Mě přijde férové, aby učitel zaplatil polovinu škody. Proč? Protože on ten učitel není jediný, kdo měl na škodě podíl. To, že za vše může učitel mi přijde stejné, jako (morálně) je špatné se odvolávat na školní řád. Je to úplně stejně "férové", jako všechno naopak házet na učitele.
On učitel není neomylný bůh, nemůže úplně všechno předpokládat. A naopak ty bys měl také občas použít hlavu, a předpokládat, co mohou druzí udělat. Já považuji za samozřejmé, že pokud věc nepoužívám, tak ji uložím tak, aby ji někdo nemohl nechtěně zbytečně zničit. A upřímě si myslet, že když učitel před několika dny tvoji čtečku viděl, tak že myslí jen na ní, a měl tedy vědět, že v pouzdře... No, třeba až vyrosteš.
Já osobně bych sice zaplatil škodu celou, abych se nemusel takto trapně s tebou dohadovat. Ale na tom, co jsem napsal výše, to nic nemění. Sourozencům bych se nijak nemstil, to by bylo velmi ubohé.
Prostě bych radši zaplatil vše, a s tebou bych už se nikdy nechtěl nic mít. A to nemyslím jako učitel/žák, ale kdykoli, v životě, kdybych tě ještě někdy potkal.
Ale v tomto konkretnim clanku je skutecne konkretni vynik. Dokonce nema ani polehcujici okolnost, ze se oprel, treba protoze ztratil rovnovahu. On se oprel svou vahou (a ta neni na zlomeni ctecky nikterak mala) zcela zamerne (i kdyz si asi nebyl vedom toho ze zkodu muze zpusobit).
Jak říkáš, "nebyl vedom toho ze zkodu muze zpusobit". No, a kromě toho učitele je tu ještě někdo, kdo si musel být vědom, že se někdo, třeba spolužák, může opřít, že se může protajovat a schodit na zem...
A ten někdo "si nebyl vědom". Ačkoli právě ten "někdo" jako jediný mohl předpokládat, mohl přemýšlet... ale nepřemýšlel. To samozřejmě neznamená, že je to jeho vina. V úplném finále tu škodu nakonec způsobil učitel.
Takže konkrétní viník tu je. Dokonce dva. Oba se na tom podíleli. Proto mi přijde férové, aby se na tom podíleli oba.
Jeden z nich se k tomu postavil čelem, a svůj díl si přiznal. Zatímco druhý si to nikdy nepřizná, za vše budou moci vždy ti druzí, on nikdy chybu neudělá. Proto také říkám, že je lépe, zaplatit škodu radši celou, a s takovým člověkem už nikdy nic v životě nemít společného. Ani to nejmenší.
Čeho si je vědom?
Že v pouzdře je čtečka, takže to udělal schválně? To netvrdí ani Petr.
Že Petr z 4.B, co sedí vzadu u okna, je majitelem čtečky? To už jsme si snad vysvětlili, že to nijak neopravňuje Petra k doměnce, že když to učitel ví, spolužáci to ví, a kdo ví kdo ještě to ví - i my to teď víme, tak že se nemůže nic stát a on nemusí zachovávat rozumnou opatrnost. Že teď už se mu budou všichni vyhýbat, nikdo se nemůže přeci opřít, schodit, strčit...
Zkuste se vyjadřovat alespoň trochu na úrovni, ač tomu vaše inteligence neodpovídá.
1) učitel se neopřel omylem - tedy nedá se srovnávat se spadnutím
2) že prší je všeobecně známo, dokonce i to, že se to může stát dost náhodně
3) pokud upadnu, ač třeba omylem, a způsobím škodu, budu ji muset, chtě nechtě, uhradit - a je jedno, jestli jsem někomu zničil čínskou vázu nebo čtečku knih
4) počasí je ovlivněno přírodními zákony - zde je ono právo na to aby se tak dělo