Hlavní navigace

Tuzemské stravné 2019: O kolik se zvyšují diety a náhrada za použití auta? (Příklady)

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

Od 1. ledna 2019 dochází k pravidelným změnám výše cestovních náhrad. Zvyšuje se stravné na pracovní cesty. Mírně se také zvyšuje náhrada za použití vlastního vozidla na pracovní cestě. Vyšší budou s ohledem na nárůst skutečných cen i náhrady za nákup benzínu či nafty, pokud neprokážete skutečně placenou cenu pokladním blokem.

Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Zaměstnavatel je povinen kompenzovat zaměstnanci, kterého vyslal na pracovní cestu, zvýšené stravovací výdaje – vyplatit mu tzv. diety, tedy stravné. Stravné jako náhrada zvýšených stravovacích výdajů – např. v restauracích, kde se zaměstnanec obvykle nestravuje, zaměstnanci náleží v závislosti na době, která uplyne od jeho výjezdu k mimořádnému výkonu práce mimo (v pracovní smlouvě) sjednané místo výkonu práce do návratu zpět. Diety čili stravné nepředstavují náhradu celkových nákladů zaměstnance na stravování během pracovní cesty, neboť ten by se stravoval, i kdyby na pracovní cestě nebyl.

Při vyplácení diet je lhostejné, zda zaměstnanec opravdu nějaké jídlo během pracovní cesty konzumoval, nebo ne, zda to bylo v podnicích veřejného stravování, nebo šlo o občerstvení doma připravené. Stravné je stanoveno paušální částkou závislou na době trvání cesty, proto se také nepožaduje jakékoliv prokazování výdajů se stravováním spojených. Viz Kdo může odmítnout vyslání na pracovní cestu?

Tuzemské stravné

ZMĚNY A NOVINKY 2019

Co se všechno změny pro zaměstnance, OSVČ nebo seniory v roce 2019

Výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen. V pravidelném termínu od 1. ledna (kalendářního roku) Ministerstvo práce a sociálních věcí mění (tuzemské) stravné. V mimořádném termínu Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví stravné, jakmile se podle údajů Českého statistického úřadu ceny ode dne účinnosti poslední úpravy zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.

Rozdílná je maximální výše stravného podle toho, zda ji poskytuje (na straně jedné) zaměstnavatel z rozpočtového sektoru, nebo (na straně druhé) zaměstnavatel z mimorozpočtové (soukromé) sféry.

Sazby pro veřejný sektor

Zaměstnavatel rozpočtového sektoru (tj. zaměstnavatel státní a veřejné správy a služeb) specifikovaný v ust. § 109 odst. 3 zákoníku práce poskytne zaměstnanci za každý kalendářní den pracovní cesty (na území České republiky) stravné ve výši:

  • 82 Kč až 97 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin (dosud to bylo 78 Kč až 93 Kč),
  • 124 Kč až 150 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin (dosud to bylo 119 Kč až 143 Kč),
  • 195 Kč až 233 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin (dosud to bylo 186 Kč až 223 Kč).

Zaměstnavatel rozpočtového sektoru vždy poskytuje stravné ve výši, která musí odpovídat předepsanému rozpětí (intervalu), stravné nemůže být nižší než jeho minimální předepsaná částka, ale ani vyšší než jeho předepsaná maximální částka.

Minimální standardy pro privátní sektor

Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel soukromého sektoru (tj. zaměstnavatel z privátní – převážně podnikatelské sféry) zaměstnanci stravné nejméně ve výši:

  • 82 Kč (to je o 4 Kč více než dosud), trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
  • 124 Kč (čili o 5 Kč více než dosud), trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
  • 195 Kč (takže o 9 Kč více než doposud), trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Zaměstnavatel ze soukromého sektoru tedy může poskytovat stravné i v libovolně vyšší úrovni, než je předepsaná minimální výše stravného, nesmí však vyplácet stravné nižší, než je minimální úroveň stravného. Dále k tématu: I na pracovní cestě si můžete vydělat na přesčasech 

Příklady

Příklad 1

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 8:30 hodin a vrátil se ve 12:30 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 4 hodiny – nenáleží mu žádná náhrada stravného.

Příklad 2

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 5:45 hodin a vrátil se v 16:45 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 11 hodin – má nárok na stravné v 1. intervalu.

Příklad 3

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 6:15 hodin a vrátil se v 18:15 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 12 hodin – má nárok na stravné v 1. intervalu.

Příklad 4

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 5:35 hodin a vrátil se ve 22:05 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 16 hodin a 30 minut – má nárok na stravné v 2. intervalu.

Příklad 5

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno ve 4:35 hodin a vrátil se ve 23:00 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 18 hodin a 25 minut – má nárok na stravné v 3. intervalu.

Příklad 6

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu v pondělí ráno v 8:30 hodin a vrátil se v úterý v 11:45 hodin. V pondělí byl na pracovní cestě od 9:00 do 24:00, tj. 15 hodin – má nárok na stravné v 2. intervalu; v úterý byl na pracovní cestě od 0:00 do 11:45, tj. 11 a ¾ hodiny – má nárok na stravné v 1. intervalu.

Příklad 7

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ve středu ráno v 5:45 hodin a vrátil se v pátek v 15:00 hodin. V 1. den byl na pracovní cestě od 5:45 do 24:00, tj. 18 a ¼ hodiny – má nárok na stravné ve 3. intervalu; 2. den byl na pracovní cestě od 0:00 do 24:00, tj. 24 hodin – má nárok na stravné ve 3. intervalu; 3. den byl na pracovní cestě od 0:00 do 15:30, tj. 15 a půl hodiny – má nárok na stravné ve 2. intervalu.

Příklad 8

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ve středu ve 12:45 hodin a vrátil se v noci na čtvrtek ve 2:00 hodin. První den byl na pracovní cestě 11 ¼  hodiny – měl by mít nárok na stravné v 1. intervalu. Druhý den byl na pracovní cestě 2 hodiny – neměl by mít nárok na stravné. Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se však upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější (ust. § 163 odst. 4 zákoník práce). Pokud tedy neposuzujeme dobu trvání pracovní cesty odděleně, pak pracovní cesta trvala 13 ¼ hodiny – zaměstnanec má nárok na stravné ve 2. intervalu.

Dostali jste jídlo na cestě? Náhrady se snižují

Za bezplatně poskytnuté jídlo na pracovní cestě se však stravné snižuje podle pravidel zákoníku práce. Více: Plné stravné a ještě jídlo už na služební cestě nedostanete

Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo (tedy jídlo, na které zaměstnanec finančně nepřispěl), přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo o hodnotu

  • a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
  • b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
  • c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
  • Stravné zaměstnanci vůbec nepřísluší, pokud mu během pracovní cesty, která trvá
  • a) 5 až 12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla,
  • b) 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.

Příklad

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 4:35 hodin a vrátil se ve 23:00 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 18 hodin a 25 minut – má nárok na stravné v 3. intervalu. Zaměstnavatel na základě své směrnice poskytuje stravné v minimální zákonné výši, jak jsme uvedli její novou výši.

Varianta 1: Zaměstnanec neobdržel žádné bezplatné jídlo – má nárok na stravné v plné výši 195 Kč.

Varianta 2: Zaměstnanec obdržel oběd – pak se stravné krátí o 25 %, tj. o 48,75 Kč; částka, kterou dostane zaměstnanec vyplacenu, je 195 − 48,75 = 146,25, po zaokrouhlení 146 Kč. (Stravné se podle ust. § 189 odst. 3 zákoníku práce zaokrouhluje na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru.)

Varianta 3: Zaměstnanec obdržel oběd a večeři – pak se stravné krátí o 50 % (2 × 25 %), tj. o 97,50 Kč; částka, kterou dostane zaměstnanec vyplacenu, je 195 − 97,50 = 97,50 čili po zaokrouhlení 98 Kč.

Použití automobilu

Vyhláška 333/2018 Sb., určující výši tuzemského stravného, rovněž pro účely cestovních náhrad vyplácených zaměstnancům stanoví sazbu základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy, která činí:

  • 1,10 Kč/km u jednostopých vozidel a tříkolek (to je stejně jako v roce 2018, takže se sazba nemění),
  • 4,10 Kč/km u osobních silničních motorových vozidel, což je oproti loňsku zvýšení o 0,10 Kč. (Při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší podle § 157 odst. 4 zákoníku práce nejméně o 15 %.)
  • 8,20 Kč/km u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů (dvojnásobek sazby stanovené pro osobní silniční motorová vozidla).
  • Tyto náhrady jsou příspěvkem na amortizaci.
  • 33,10 Kč/l za benzín 95 oktanů
  • 37,10 Kč/l za benzín 98 oktanů
  • 33,60 Kč/k za motorovou naftu

(Sazba základní náhrady a průměrné ceny pohonných hmot se zaokrouhlují podle § 189 odst. 3 zákoníku práce na desetihaléře směrem nahoru.)

Cena pohonných hmot stanovená vyhláškou je pouze podpůrná. Zaměstnanec může požadovat proplacení pohonných hmot v cenách, za jaké je skutečně zakoupil, pokud k vyúčtování pracovní cesty připojí doklad o nákupu, z něhož je patrná souvislost s pracovní cestou (zejména časová, tedy nákup v přiměřené době před pracovní cestou nebo během ní).

Pokud zaměstnanec tankoval vícekrát, může cenu dokládat více nákupními doklady, cena pro účely vyplacení cestovní náhrady se pak vypočítá aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen. Jestliže však zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou právě vyhláškou. Tento postup stanoví § 158 odst. 3 zákoníku práce.

Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel podle § 158 odst. 2 zákoníku práce násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Spotřeba pohonných hmot bude ve smyslu § 158 odst. 4 zákoníku práce počítána podle údajů o spotřebě uvedených v technickém (tj. velkém) průkazu použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předložit (tj. k nahlédnutí, nikoliv k fotografování – předmětný technický průkaz si může zaměstnavatel okopírovat pouze se souhlasem zaměstnance, a to vzhledem k zákonu o ochraně osobních dat).

Jestliže tyto údaje technický průkaz vozidla neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců. Při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství.

Není-li však tento údaj (pro kombinovaný provoz) v technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty vozidla aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu. (Údaje o spotřebě pro kombinovaný provoz jsou uváděny do technických průkazů vozidel zhruba od konce roku 2005.)

Diners

A co když jezdíte na LPG?

I v tomto případě platí výše uvedená pravidla podle zákoníku práce. Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu tedy určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty, kterou doloží zaměstnanec nákupním dokladem, a množství spotřebované pohonné hmoty, když zaměstnavatel vyjde z údajů o spotřebě pohonné hmoty vozidla uvedených ve velkém technickém průkazu vozidla.

Jestliže technický průkaz použitého vozidla potřebné údaje neobsahuje, vznikne zaměstnanci právo na náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty pouze tehdy, pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců nebo si nechá údaje stanovit Ústavem pro výzkum silničních motorových vozidel. Průměrná cena pro LPG není nikde vyhlašována, zaměstnanec tedy musí předložit nákupní doklad.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).