Hlavní navigace

Tuzemské diety se zvyšují doslova o pár korun

6. 1. 2015
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: isifa.com
I letos došlo k pravidelné valorizaci tuzemského stravného. O kolik se sazby zvýšily?

Od 1. ledna 2015 se mírně valorizovaly sazby stravného. Ve srovnání s částkami pro rok 2014 se diety zvyšují v 1. a 2. časovém pásmu o 2 Kč a ve 3. intervalu o 3 až 4 Kč. 

Stravné za výdaje na jídlo na pracovní cestě

Zaměstnavatel je povinen kompenzovat zaměstnanci, kterého vyslal na pracovní cestu, zvýšené stravovací výdaje. Vyplácí mu tzv. diety, tedy stravné. 

Stravné jako náhrada zvýšených stravovacích výdajů – např. v restauracích, kde se zaměstnanec obvykle nestravuje, náleží v závislosti na době, která uplyne od jeho výjezdu k mimořádnému výkonu práce mimo (v pracovní smlouvě) sjednané místo výkonu práce do návratu zpět. 

Diety čili stravné nepředstavuje náhradu celkových nákladů zaměstnance na stravování během pracovní cesty, neboť ten by se stravoval, i kdyby na pracovní cestě nebyl. Při vyplácení diet je lhostejné, zda pracovník opravdu nějaké jídlo během pracovní cesty konzumoval nebo ne, zda to bylo v podnicích veřejného stravování, nebo šlo o občerstvení doma připravené. 

Stravné je stanoveno paušální částkou závislou na době trvání cesty, proto se také nepožaduje jakékoliv prokazování výdajů se stravováním spojených.

Přečtěte si také: Kdo může odmítnout vyslání na pracovní cestu?

Tuzemské stravné

Výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen. V pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo práce a sociálních věcí mění (tuzemské) stravné. V mimořádném termínu Ministerstvo práce upraví stravné, jakmile se podle údajů Českého statistického úřadu ceny ode dne účinnosti poslední úpravy zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.

Rozdílná je maximální výše stravného podle toho, zda ji poskytuje (na straně jedné) zaměstnavatel z rozpočtového sektoru nebo (na straně druhé) zaměstnavatel z mimorozpočtové (soukromé) sféry.

Intervaly pro veřejný sektor

Zaměstnavatel rozpočtového sektoru (t.j. zaměstnavatel státní a veřejné správy a služeb) specifikovaný v ust. § 109 odst. 3 zákoníku práce poskytne zaměstnanci za každý kalendářní den pracovní cesty (na území České republiky) stravné ve výši:

  1. 69 Kč až 82 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin (dosud do 31. 12. 2014 to bylo 67 Kč až 80 Kč)
  2. 104 Kč až 125 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin (dosud to bylo 102 Kč až 123 Kč)
  3. 163 Kč až 195 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin (dosud to bylo 160 Kč až 191 Kč).

Zaměstnavatel rozpočtového sektoru vždy poskytuje stravné ve výši, která musí odpovídat předepsanému rozpětí (intervalu), stravné nemůže být nižší, než jeho minimální předepsaná částka, ale ani vyšší, než jeho předepsaná maximální částka.

Minimální standardy pro privátní sektor

Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel soukromého sektoru (t.j. zaměstnavatel z privátní – převážně podnikatelské sféry) zaměstnanci stravné nejméně ve výši:

  1. 69 Kč (dosud to bylo 67 Kč), trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
  2. 104 Kč (dosud to bylo 102 Kč), trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
  3. 163 Kč (dosud to bylo 160 Kč), trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Zaměstnavatel ze soukromého sektoru tedy může poskytovat stravné i v libovolně vyšší úrovni, než je předepsaná minimální výše stravného, nesmí však vyplácet stravné nižší, než je minimální úroveň stravného. 

Čtěte také: I na pracovní cestě si můžete vydělat na přesčasech

Příklady

Příklad 1

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 8:30 hodin a vrátil se ve 12:30 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 4 hodiny – nenáleží mu žádná náhrada stravného.

Příklad 2

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 5:45 hodin a vrátil se v 16:45 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 11 hodin – má nárok na stravné v 1. intervalu.

Příklad 3

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 6:15 hodin a vrátil se v 18:15 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 12 hodin – má nárok na stravné v 1. intervalu.

Příklad 4

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 5:35 hodin a vrátil se ve 22:05 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 16 hodin a 30 minut –  má nárok na stravné v 2. intervalu.

Příklad 5

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 4:35 hodin a vrátil se ve 23:00 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 18 hodin a 25 minut –  má nárok na stravné v 3. intervalu. 

Příklad 6

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu v pondělí ráno v 8:30 hodin a vrátil v úterý v 11:45 hodin. V pondělí byl na pracovní cestě od 9:00 do 24:00 tj. 15 hodin – má nárok na stravné v 2. intervalu; v úterý byl na pracovní cestě od 0:00 do 11:45 tj. 11 a ¾ hodiny – má nárok na stravné v 1. intervalu.

Příklad 7

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ve středu ráno v 5:45 hodin a vrátil se v pátek v 15:00 hodin. V 1. den byl na pracovní cestě od 5:45 do 24:00 tj. 18 a ¼ hodiny – má nárok na stravné ve 3. intervalu; 2. den byl na pracovní cestě od 0:00 do 24:00 tj. 24 hodin – má nárok na stravné ve 3. intervalu; 3. den byl na pracovní cestě od 0:00 do 15:30 tj. 15 a hodin – má nárok na stravné ve 2. intervalu. 

Příklad 8

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ve středu ve 12:45 hodin a vrátil se v noci na čtvrtek ve 2:00 hodin. První den byl na pracovní cestě 11 ¼  hodiny –  měl by mít nárok na stravné v 1. intervalu. Druhý den byl na pracovní cestě 2 hodiny – neměl by mít nárok na stravné. Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se však upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější (ust. § 163 odst. 4 zákoník práce). Pokud tedy neposuzujeme dobu trvání pracovní cesty odděleně, pak pracovní cesta trvala 13 ¼ hodiny – zaměstnanec má nárok na stravné ve 2. intervalu.

Za jídlo se stravné zkrátí

Za bezplatně poskytnuté jídlo na pracovní cestě se však stravné snižuje podle pravidel zákoníku práce. Více informací najdete v článku Plné stravné a ještě jídlo už na služební cestu nedostanete

Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo (tedy jídlo, na které zaměstnanec finančně nepřispěl), přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo o hodnotu

  1. 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
  2. 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
  3. 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Stravné zaměstnanci vůbec nepřísluší, pokud mu během pracovní cesty, která trvá

  • 5 až 12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla,
  • 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.

Příklad

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 4:35 hodin a vrátil se ve 23:00 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 18 hodin a 25 minut –  má nárok na stravné v 3. intervalu. 

Zaměstnavatel na základě své směrnice poskytuje stravné v minimální zákonné výši, tedy 69 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, 104 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, 163 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Varianta 1: Zaměstnanec neobdržel žádné bezplatné jídlo – má nárok na stravné v plné výši 163 Kč.

Varianta 2: Zaměstnanec obdržel oběd – pak se stravné krátí o 25 % tj. o 40,75 Kč; částka, kterou dostane zaměstnanec vyplacenu, je: 163 –  40,75 = 122,25, po zaokrouhlení 122 Kč.

skoleni_15_4

Varianta 3: Zaměstnanec obdržel oběd a večeři – pak se stravné krátí o 50 % (2×25 %) tj. o 81,50 Kč; částka, kterou dostane zaměstnanec vyplacenu, je: 163 – 81,50 = 81,50, po zaokrouhlení 82 Kč.

Použití automobilu

Vyhláška č. 328/2014 Sb., stanovící výši tuzemského stravného, rovněž pro účely cestovních náhrad vyplácených zaměstnancům, stanoví:

  • Sazbu základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy, která činí nejméně u jednostopých vozidel a tříkolek 1,00 Kč, u osobních silničních motorových vozidel 3,70 Kč. (Při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší podle ust. § 157 odst. 4 zákoníku práce nejméně o 15 %. Základní náhrada u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů přísluší dle ust. § 157 odst. 5 zákoníku práce zaměstnanci nejméně ve výši dvojnásobku sazby stanovené pro osobní silniční motorová vozidla, tedy ve výši 7,40 Kč za 1 km jízdy.)
  • Průměrnou cenu pohonných hmot, která za litr činí 35,90 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů, 38,30 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů, 36,10 Kč u motorové nafty.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).