Hlavní navigace

Trestní právo je od slova trestat

23. 1. 2007
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Ekonomická činnost s sebou nese i jiná než podnikatelská rizika. Lidé v rozhodujících pozicích s dostatkem vnitřních informací mohou být vystaveni tlaku svého postavení "využít" a - dopustit se tak až trestného činu. Jaké okolnosti mohou přitížit a jaké jsou naopak polehčující?

článku k ekonomickým dopadům trestního práva jsme si pověděli několik zásad, které spoluurčují trestní právo, a definovali zásady trestní odpovědnosti. Již název tohoto právního odvětví hrozí tresty, které byly z Trestního zákona vyjmenovány.

Trestní zákon určuje, že účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. A jedním dechem připomíná, že výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost.

Sankční ráz trestního práva neznamená, že pachatel trestného činu musí za každou cenu soudem (protože jen soud může uznat vinu obviněného a rozhodnout o jeho trestu) zmasakrován a uvrhnut do vězení. Vedle již vzpomínaných druhů trestů – z nichž jedině trest odnětí svobody znamená omezení osobní svobody – zákon umožňuje, aby od potrestání pachatele bylo upuštěno.

Od potrestání může být upuštěno v případě, kdy pachatel spáchal trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě. Pokud upustil soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

Od nejmírnějšího vyřízení trestného činu se přesuneme k trestu nejpřísnějšímu, kterým je výjimečný trest. Do začátku devadesát let minulého století jím byl u nás ještě trest smrti, nyní se jím rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí.

Výjimečný trest může být uložen jen za trestný čin, u něhož to Trestní zákon ve zvláštní části dovoluje. Přičemž trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena.

Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2, nebo který při trestném činu vlastizrady (§ 91), teroru podle (§ 93), teroristického útoku (§ 95), obecného ohrožení podle § 179 odst. 3 nebo genocidia (§ 259) zavinil smrt jiného úmyslně, a to za podmínek, že

  1. stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, a
  2. uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let.

Za stanovených podmínek může soud uložit trest odnětí svobody na doživotí rovněž pachateli, který spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 3, trestný čin loupeže podle § 234 odst. 3, trestný čin braní rukojmí podle § 234a odst. 3, trestný čin vydírání podle § 235 odst. 4, trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 4 nebo trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 4 opakovaně a byl již pro takový trestný čin potrestán.

Obecné zásady pro ukládání trestů

Při stanovení druhu trestu a jeho výměry stanoví zákon, že soud musí přihlédnout soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, k možnosti nápravy a poměrům pachatele.

Přitom je určeno, že soud přihlédne u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání trestného činu, u organizátora, návodce a pomocníka též k významu a povaze jejich účasti na spáchání trestného činu, u přípravy k trestnému činu a u pokusu trestného činu též k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo.

Jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry. Přitom má-li soud za to, že by vzhledem k zdravotnímu stavu takového pachatele bylo možno za současného uložení ochranného léčení dosáhnout účelu trestu i trestem kratšího trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby a uloží zároveň ochranné léčení.

dan_z_prijmu

Při výměře trestu se jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel

  1. spáchal trestný čin v silném rozrušení,
  2. spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých,
  3. spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti,
  4. spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku,
  5. spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil,
  6. spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze,
  7. vedl před spácháním trestného činu řádný život,
  8. přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu,
  9. trestného činu upřímně litoval,
  10. svůj trestný čin sám oznámil úřadům,
  11. při objasňování své trestné činnosti napomáhal příslušným orgánům, nebo
  12. přispěl k objasňování trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení.

Naproti tomu při výměře trestu se jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel

  1. spáchal trestný čin ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky,
  2. spáchal trestný čin surovým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem,
  3. spáchal trestný čin využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti,
  4. spáchal trestný čin ke škodě osoby mladší patnácti let, těhotné, vážně nemocné, vysokého věku nebo nemohoucí,
  5. spáchal trestný čin za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek,
  6. spáchal trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně života a zdraví nebo na ochraně majetku,
  7. trestným činem porušil zvláštní povinnost,
  8. trestným činem způsobil vyšší škodu,
  9. spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení,
  10. svedl k činu jinak trestnému, provinění nebo trestnému činu jiného, zejména dítě mladší patnácti let, mladistvého nebo osobu ve věku blízkém věku mladistvých,
  11. trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu,
  12. spáchal více trestných činů, nebo
  13. byl již pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěžující, zejména s ohledem na význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění, jeho pohnutku a dobu, která uplynula od posledního odsouzení, a jde-li o pachatele trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, také tím, že se tohoto činu znovu dopustil proto, že se oddává zneužívání omamných nebo psychotropních látek a jedů.

Stál/a jste na hraně spáchání trestného činu?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Právník zabývající se legislativou v oboru trestního, správního a občanského práva. Má praxi v justici a státních orgánech.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).