Hlavní navigace

Názor k článku Tahanice kolem rodičovské: vláda si „vyjídá“ hozenou zpátečku od m - Na Vaši druhou větu platí to samé, co...

  • 26. 3. 2019 10:46

    m (neregistrovaný) 89.250.103.---

    Na Vaši druhou větu platí to samé, co jsem již napsal výše:

    Je zajímavé, že tento striktní názor zaznívá většinou od mužů, kteří stále tvoří jen 1,8 % z celkového počtu osob pobírajících rodičovský příspěvek (viz https://www.mpsv.cz/cs/10543). A většinou to jsou muži starší 30-ti let, tedy ti kteří vyrostli právě v předškolních zařízeních, nikoli u matky! - ať už se jedná o politiky, "rádoby odborníky" nebo obyčejné občany. Potíž je v tom, že velká část žen-matek by se chtěla do práce vrátit dříve, alespoň na zkrácený úvazek nebo s možností práce z domova - viz např. https://www.novinky.cz/kariera/457291-cast-matek-se-chce-vratit-z-rodicovske-drive-a-na-polovicni-uvazek-ukazal-pruzkum.html.

    Stále opakuji, že to nemá být povinnost pro všechny rodiče! Jde o to, že dnes nemá žena/otec možnost volby (samozřejmě s výjimkou případů, kdy má k dispozici na 100 % fungující babičky - nejlépe obě - nebo jejich partner (případně její rodiče) má nadstandardní příjmy, ale to není většinová část populace). Zdaleka ne všechny ženy chtějí zůstat doma s dítětem 3-4 roky a v případě dvou dětí brzy za sebou třeba 7 let. Obecně platí, že čím vyšší příjem má žena před nástupem na mateřskou/rodi­čovskou dovolenou, tím dříve se chce vrátit do pracovního procesu.

    Problém je v tom, že český systém jim toto příliš (nebo spíš vůbec) neumožňuje. Opět viz výše citovaný průzkum, kde se uvádí důvody nemožnosti návratu do práce:

    Nemám/neměla jsem kam umístit dítě (hlídání, jesle, školka) 28 %
    Nemám finanční prostředky na zajištění hlídání dítěte 18 %
    Nemohu najít adekvátní práci 11 %
    Zaměstnavatel mi nenabízí adekvátní podmínky 9 %
    Zaměstnavatel mi nedává dostatek flexibility 8 %
    Nemám dostatečnou podporu 6 %
    Manžel nechce/nechtěl, abych do práce nastoupila 3 %
    Nepřemýšlela jsem o tom, změnu nehledám 17 %

    Poznámka: je tam uveden i Váš případ, ale naštěstí jsou to jen 3 % (+- statistická chyba), mnohem závažnější je absence adekvátní předškolní péče o děti (28+18+6 = 52 %). Samozřejmě pokud se oba partneři na daném modelu shodnou, je to v pořádku, nicméně z okolí znám spoustu matek, které na začátku svorně říkaly, jak chtějí být s dítětem doma co nejdéle, ale minimálně po dvou letech doma skoro všechny obrátily a tvrdily, jak strašně rády by se co nejdříve vrátily do práce, alespoň na částečný úvazek.
    Na matky je zde totiž dost vyvíjen všeobecný veřejný tlak, že to tak musí být a že to je nejlepší - viz pasáž z rozhovoru s uznávanou personalistkou Janou Tikalovou: Je tu obrovský tlak okolí, mnohdy i od příbuzných či otce dítěte, že by žena měla zůstat doma s dítětem co nejdéle. Je to podle nich totiž pro dítě to nejlepší. Školka znamená řád a povinnosti a žena, která se chce i po dvou letech vrátit do práce, je zase kariéristka.
    Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/prace-by-nemela-nikoho-odrazovat-od-zalozeni-rodiny-fhy-/tema.aspx?c=A190221_135818_pozice-tema_lube

    O tom, zda a kdy se žena chce vrátit do práce, by tedy neměl rozhodovat její partner nebo kdokoliv jiný (v případě otců na rodičovské dovolené to samozřejmě platí také), nýbrž ona sama, ale k tomu musí mít již zmíněnou možnost volby, tedy takové podmínky od státu a zaměstnavatelů, aby se mohla svobodně rozhodnout. Ty ale dnes nemá, což od r. 1993 byla a stále je největší brzda k růstu úrovně porodnosti u ekonomicky aktivní části populace, nikoli výše rodičovského příspěvku (nebo třeba i porodného nebo příspěvků na děti, ale na ty dosáhnou jen rodiny pod 2,7 násobek životního minima).

    Je zajímavé, že ve státech západní a severní Evropy téměř všichni rodiče nechají své děti institucemi "prznit" (jak již bylo uvedeno někým výše) už od 1-2 let a nikomu to nevadí... Stejně tak generace dětí narozené do r. 1990 u nás byly "przněny" ve velkém (a zde se sluší říct, že tady opravdu k jistému "prznění" docházelo, na rozdíl od současné předškolní péče v západní a severní Evropě) a neřekl bych, že generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků byla nějak váženě duševně poznamenaná. Jistě najdou se výjimky, ale tyto sociální patologie pocházejí z 99 % z problematického rodinného zázemí, nikoli z institucí... Nicméně Váš názor Vám neberu a ještě jednou říkám, pokud se na tom, že žena/otec bude s dítětem 3-4 roky doma, s partnerem dohodne, ať se tak klidně zařídí (pokud na to mají), ale zároveň ať ostatní, kteří to takhle nechtějí, mají možnost volby.