Hlavní navigace

Názor k článku Tahanice kolem rodičovské: vláda si „vyjídá“ hozenou zpátečku od m - Na Vaši druhou větu platí to samé, co...

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 26. 3. 2019 10:46

    m (neregistrovaný) 89.250.103.---

    Na Vaši druhou větu platí to samé, co jsem již napsal výše:

    Je zajímavé, že tento striktní názor zaznívá většinou od mužů, kteří stále tvoří jen 1,8 % z celkového počtu osob pobírajících rodičovský příspěvek (viz https://www.mpsv.cz/cs/10543). A většinou to jsou muži starší 30-ti let, tedy ti kteří vyrostli právě v předškolních zařízeních, nikoli u matky! - ať už se jedná o politiky, "rádoby odborníky" nebo obyčejné občany. Potíž je v tom, že velká část žen-matek by se chtěla do práce vrátit dříve, alespoň na zkrácený úvazek nebo s možností práce z domova - viz např. https://www.novinky.cz/kariera/457291-cast-matek-se-chce-vratit-z-rodicovske-drive-a-na-polovicni-uvazek-ukazal-pruzkum.html.

    Stále opakuji, že to nemá být povinnost pro všechny rodiče! Jde o to, že dnes nemá žena/otec možnost volby (samozřejmě s výjimkou případů, kdy má k dispozici na 100 % fungující babičky - nejlépe obě - nebo jejich partner (případně její rodiče) má nadstandardní příjmy, ale to není většinová část populace). Zdaleka ne všechny ženy chtějí zůstat doma s dítětem 3-4 roky a v případě dvou dětí brzy za sebou třeba 7 let. Obecně platí, že čím vyšší příjem má žena před nástupem na mateřskou/rodi­čovskou dovolenou, tím dříve se chce vrátit do pracovního procesu.

    Problém je v tom, že český systém jim toto příliš (nebo spíš vůbec) neumožňuje. Opět viz výše citovaný průzkum, kde se uvádí důvody nemožnosti návratu do práce:

    Nemám/neměla jsem kam umístit dítě (hlídání, jesle, školka) 28 %
    Nemám finanční prostředky na zajištění hlídání dítěte 18 %
    Nemohu najít adekvátní práci 11 %
    Zaměstnavatel mi nenabízí adekvátní podmínky 9 %
    Zaměstnavatel mi nedává dostatek flexibility 8 %
    Nemám dostatečnou podporu 6 %
    Manžel nechce/nechtěl, abych do práce nastoupila 3 %
    Nepřemýšlela jsem o tom, změnu nehledám 17 %

    Poznámka: je tam uveden i Váš případ, ale naštěstí jsou to jen 3 % (+- statistická chyba), mnohem závažnější je absence adekvátní předškolní péče o děti (28+18+6 = 52 %). Samozřejmě pokud se oba partneři na daném modelu shodnou, je to v pořádku, nicméně z okolí znám spoustu matek, které na začátku svorně říkaly, jak chtějí být s dítětem doma co nejdéle, ale minimálně po dvou letech doma skoro všechny obrátily a tvrdily, jak strašně rády by se co nejdříve vrátily do práce, alespoň na částečný úvazek.
    Na matky je zde totiž dost vyvíjen všeobecný veřejný tlak, že to tak musí být a že to je nejlepší - viz pasáž z rozhovoru s uznávanou personalistkou Janou Tikalovou: Je tu obrovský tlak okolí, mnohdy i od příbuzných či otce dítěte, že by žena měla zůstat doma s dítětem co nejdéle. Je to podle nich totiž pro dítě to nejlepší. Školka znamená řád a povinnosti a žena, která se chce i po dvou letech vrátit do práce, je zase kariéristka.
    Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/prace-by-nemela-nikoho-odrazovat-od-zalozeni-rodiny-fhy-/tema.aspx?c=A190221_135818_pozice-tema_lube

    O tom, zda a kdy se žena chce vrátit do práce, by tedy neměl rozhodovat její partner nebo kdokoliv jiný (v případě otců na rodičovské dovolené to samozřejmě platí také), nýbrž ona sama, ale k tomu musí mít již zmíněnou možnost volby, tedy takové podmínky od státu a zaměstnavatelů, aby se mohla svobodně rozhodnout. Ty ale dnes nemá, což od r. 1993 byla a stále je největší brzda k růstu úrovně porodnosti u ekonomicky aktivní části populace, nikoli výše rodičovského příspěvku (nebo třeba i porodného nebo příspěvků na děti, ale na ty dosáhnou jen rodiny pod 2,7 násobek životního minima).

    Je zajímavé, že ve státech západní a severní Evropy téměř všichni rodiče nechají své děti institucemi "prznit" (jak již bylo uvedeno někým výše) už od 1-2 let a nikomu to nevadí... Stejně tak generace dětí narozené do r. 1990 u nás byly "przněny" ve velkém (a zde se sluší říct, že tady opravdu k jistému "prznění" docházelo, na rozdíl od současné předškolní péče v západní a severní Evropě) a neřekl bych, že generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků byla nějak váženě duševně poznamenaná. Jistě najdou se výjimky, ale tyto sociální patologie pocházejí z 99 % z problematického rodinného zázemí, nikoli z institucí... Nicméně Váš názor Vám neberu a ještě jednou říkám, pokud se na tom, že žena/otec bude s dítětem 3-4 roky doma, s partnerem dohodne, ať se tak klidně zařídí (pokud na to mají), ale zároveň ať ostatní, kteří to takhle nechtějí, mají možnost volby.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).