Hlavní navigace

Názor k článku Tahanice kolem rodičovské: vláda si „vyjídá“ hozenou zpátečku od m - Bohužel o baby boom (ani o malý) se...

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 25. 3. 2019 18:27

    m (neregistrovaný) 89.250.103.---

    Bohužel o baby boom (ani o malý) se skutečně nejednalo. Kulminace úrovně porodnosti pro generaci žen narozených v 70. letech byla dosažena v r. 2008, kdy úhrnná plodnost činila 1,5 dítěte na jednu ženu ve fertilním věku. Vím, že se v médiích často hovořilo o baby boomu, ale z demografického hlediska šlo jen o posun z úrovně extrémně nízké porodnosti na nízkou. Připomínám, že záchovná míra pro udržení stabilní populace (tzn. kdy je zabezpečena víceméně stagnace počtu obyvatel přirozenou měnou) činí 2,1 dítěte na 1 ženu. Čili o baby boomu nemůže být ani řeč.

    Samozřejmě odkládání mateřství do vyššího věku hrálo svoji roli, ale mnohem méně významnou, než se prezentuje. Průměrný věk matek při narození 1. dítěte byl v r. 2005 26,6 let, oproti r. 1990, kdy činil 22,5. Mnohem důležitější je fakt, že se významně snížily počty dětí 2. pořadí, tzn. že generace těchto žen měly ve větší míře jen jedno dítě (+ významně větší část žen zůstala ve větší míře bezdětná). A tady hrály významnou roli právě ekonomické důvody, kdy se rodiče rozhodují, zda si pořídí 2. dítě či ne. A právě v tomto okamžiku se v rodinách častěji rozhoduje na základě ekonomických důvodů, než je to u dětí 1. pořadí. Z výše citované studie M. Hiršla právě jednoznačně vyplývá, že nejvýraznější propad příjmů rodiny docházel u dvou dětí v rodině.

    Ekonomické důvody prostě v tu dobu hrály mnohem významnější roli, než je často prezentováno, protože pouhá změna v myšlení a následně reprodukčnímu chování lidí přichází mnohem pozvolněji a postupně. Nikoli z roku na rok. Důkazem jsou právě státy západní a zejména severní Evropy (ukázkovým příkladem budiž Švédsko), kde tento jev (tzv. druhý demografický přechod, zdroj: Dirk J. VAN DE KAA, Europ´s Second Demographic Transition, Popullation Bulletin 42, 1987, s. 1-57.; zjednodušeně zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%BD_demografick%C3%BD_p%C5%99echod) probíhal velmi pozvolna od 60. let (spolu se zavedením moderních antikoncepčních metod) do první poloviny 80. let 20. století.

    Na základě těchto a jiných poznatků si dovoluji tvrdit, že pokud by ze strany české vlády nedošlo od r. 1993 k tak drastickému omezení podpory rodin s dětmi (jak už jsem několikrát psal, nejde jen o finanční transfery, ale i o výrazné omezování předškolní péče o děti), k takto hlubokému propadu v porodnosti by pravděpodobně nedošlo. Bezpochyby by úroveň porodnosti klesala, ale odhaduji někam k hodnotám úhrnné plodnosti 1,5-1,8, nikoli 1,1-1,3. Jsou to samozřejmě jen spekulace, nicméně velmi podobný průběh měla porodnost ve východních spolkových zemích Německa v 90. letech po znovusjednocení, kdy se úhrnná plodnost několika málo snížila až na hodnotu 0,77. A také bylo zejména z důvodů ekonomických (opět nárůst nezaměstnanosti, inflace, snižování mezd, omezování podpory rodin s dětmi), protože v západních zemích k ničemu takovému nedošlo, resp. došlo k pozvolnému a ne tak razantnímu poklesu úrovně porodnosti jako ve výše uvedeném Švédsku.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).