Hlavní navigace

Názor k článku Tahanice kolem rodičovské: vláda si „vyjídá“ hozenou zpátečku od m - Tak tady jsem se nevyjádřil úplně správně, mělo...

  • 22. 3. 2019 23:50

    m (neregistrovaný) 89.250.103.---

    Tak tady jsem se nevyjádřil úplně správně, mělo tam samozřejmě být slovo RODIČE, nikoli jen matka. Nicméně tak daleko od reality zase nejsem, protože aktuálně s dětmi zůstává na rodičovské dovolené z 98 % matka (viz https://www.mpsv.cz/cs/10543), čili ona je poté znevýhodněna na trhu práce a ona má problém se skloubením rodinného a profesního života. Vůbec mi nešlo o samoživitelky, to za prvé.

    Za druhé: děti ve výše uvedených zemích jsou z velké většiny právě v předškolních zařízeních už od nízkého věku (např. v Německu je už velmi dlouhou dobu povinnost přijmout do školky každé dítě starší 2 let, pokud o to rodiče požádají) případně tam fungují soukromá zařízení tohoto typu (která jsou však vzhledem k tamním příjmům široce dostupná - na rozdíl od ČR) nebo malé dětské skupiny. Navíc zde jsou velmi rozšířené částečné pracovní úvazky, různé dohody, možnosti práce z domova apod. - opět na rozdíl od ČR, kde toto vůbec nefunguje. Plus k tomu musíme přidat velmi štědrý systém dávek, příspěvků a slev na dani pro rodiče pracujících dětí (opět příklad Německa, kde mají poměrně vysoké přídavky na děti všichni bez ohledu na výši příjmu), což ale není ten hlavní faktor, mnohem důležitější je právě ta možnost skloubení rodinného a profesního života.

    Za třetí: Nemáte pravdu, že jesle nebyly dostupné. Ano, nebyly v úplně každé vesnici pod 1000 obyvatel - to je samozřejmě naprostý nesmysl, ale v každé tzv. střediskové obci (tj. ve všech obcích s počtem obyvatel asi nad 1500 obyvatel a mnohde i méně) rozhodně ano. To, že Vás rodiče nevozili do nejbližší větší obce s dostupnými jeslemi a školkou ovšem neznamená, že jesle nebyly dostupné. Právě že naopak a právě tento systém státní předškolní péče od nás v průběhu 80. let mnohé západní státy převzaly.

    Za čtvrté: Důvod, jak to Vaši rodiče dokázali je velmi prostý. Do 31. 12. 1992 totiž existoval daňový model, který zabezpečoval rodinám zohlednění cca 50 % nákladů na výchovu a obživu dětí (konkrétně v roce 1992 stát zohlednil rodinám 53 % nákladů). Tento model však padl s prosazením tzv. Klausova úsporného balíčku (možná pamatujete na slavné Klausovo "utažení opasků", abychom do 15 let dohnali Rakousko :-) ), konkrétně zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, platného od 1. 1. 1993. Ten znamenal mimo jiné jednu podstatnou věc, a to že pokud budou mít rodiče mzdu na úrovni mediánu, tak se při druhém dítěti v rodině propadnete hluboko do příjmového podprůměru (často hluboko pod životní úroveň průměrného důchodce), protože stát jim zohlední nikoliv polovinu nákladů na výchovu dětí v rodině, ale pouhou osminu! Aktuálně je to 16,5 %.

    Takže tady je několik odpovědí na Vaši otázku, proč to dříve šlo a dnes ne. Nelze totiž srovnávat nesrovnatelné. Samozřejmě se zde uplatňují i jiné důvody, jako je např. stále vyšší prvoplánová bezdětnost žen, upřednostňování kariéry a užívání si života před rodičovstvím, nestabilní vztahy a neochota starat se o někoho jiného než o sebe a brát na sebe zodpovědnost. To vše určitě hraje roli, ale problém je v tom, že ti (mám na mysli hlavně ekonomicky aktivní část populace), co by ještě chtěli mít děti a jsou zodpovědní, tak z výše uvedených důvodů se do toho příliš nehrnou, což se jim opravdu nemůžeme divit, zvlášť když k tomu přidáme ještě stále se zvyšující nedostupnost bydlení pro lidi s průměrnými a podprůměrnými příjmy vlivem rychlého růstu cen nemovitostí, omezování dostupností úvěrů na bydlení ze strany ČNB a vlivem absolutně nedostatečné a stále se snižující bytové výstavby (to by mohlo být klidně za páté).