Hlavní navigace

Názor k článku Tahanice kolem rodičovské: vláda si „vyjídá“ hozenou zpátečku od Jarmila - Než začnete psát, tak byste se měl poněkud...

  • 22. 3. 2019 12:24

    Jarmila (neregistrovaný) 93.91.51.---

    Než začnete psát, tak byste se měl poněkud vzdělat o životě našich předků. Bohatých sedláků na vsi a ještě tomu s gruntem zas tolik nebylo. Víc bylo venkovské chudiny. Už ten,kdo se zmohl na vlastné dům, se považoval na relativně bohatého, byť ta jeho Chaloupka měla jednu místnost pro lidi a druhou přes chodbičku pro dobytek. Děti - obvykle až na to nejmenší - běžně spaly na půdě na seně. A nemluvím o polovině 19.století, ale o 1.polovině století 20., na půdě na seně spala ještě moje maminka (* 1925), běžně tak spaly děti z půlky vesnice.
    Po pádu robotních povinností v pol.19.století se venkovská chudina začala stěhovat do měst. Dřív nemohla, protože to nedovolila vrchnost, ta by odstěhováním poddaných přišla o pracovní sílu. V této době města bourají hradby a nastává stavební boom. Vznikají nové čtvrti, v Praze třeba Žižkov, kde jsou stavěny pavlačové činžovní domy, kde je na pavlači společná voda i WC pro všechny partaje, byty mívají jednu až dvě místnosti. Tyto byty považuje venkovská chudina za luxus!!, protože do té doby spali i mnozí rodiče u sedláka v chlévě nebo na seně, protože na vlastní bydlení se nezmohli a nájemního na vesnici bylo hodně málo.
    Krom toho sedlák s gruntem obvykle nemíval 13 dětí, ale o dost méně. On totiž věděl, že dělení gruntu mezi všechny potomky je cesta do pekel a do chudoby. Takže chudina mívala 13 dětí (typicky třeba rodiny horníků nebo továrních dělníků), sedlák s gruntem si vystačil se dvěma až čtyřmi dětmi, přičemž měl snahu, aby si jeho potomci vzali za partnery sobě rovné.
    No, a s rozvojem továren ve 2.pol. 19.stol. pak stoupá blahobyt obyvatelstva, vesnice už nepotřebuje tolik pracovních sil a ty se přesouvají do měst a taky do zámoří. Stačí se podívat na počty lidí, které se nejen z Čech, ale z celé Evropy, přesunuly do obou Amerik,to nebyly tisíce, ale milióny obyvatel.
    Emigrace z českých zemí do USA:
    1848 - do rozpad urakousko-uherské monarchie v roce 1918: cca 350 000 osob
    1918 - 1945: Další vlna probíhala mezi dvěma světovými válkami: přes 35 000
    Za cca 150 let odešlo z našeho území do USA minimálně půl milionu obyvatel. Dnes se tam k českým předkům hlásí na 1,3 miliónu obyvatel.
    Další statisíce obyvatel směřovaly do Argentiny a do Brazílie.
    A vite, proč se do zámoří stěhovala hlavně venkovská chudina? Právě proto, že byli chudí a v Americe měli možnost levně koupit zemědělskou půdu.

    A poslední blud se týká toho jak "stát jim sebral grunt a místo desátku chce po lidech +/- 45% příjmu na daních". Až do konce 2.sv.války neexistovalo sociální zabezpečení starých lidí. Určité skupiny obyvatel měly jakés takés sociální zabezpečení (státní zaměstnanci, jako železničáři, zaměstnanci státních tabákových továren, vojáci - např, po 1.sv.válce dostávali váleční invalidé koncese na vedení trafik a prodávali tabákové výrobky, odtud taky pojem "trafika", jinak de facto jistý způsob zabezpečení vysloužilých a invalidních vojáků. Jenže většina starých lidí na stáří a bezmocnost nijak zabezpečena nebyla, starala se o ně rodina. Občas tito lidé končili v chudobincích, když se rodina bohužel nepostarala. A protože byla pracovní síla po válce zdecimovaná a částečně ještě zmrzačená, sílily tlaky na zavedení všeobecných sociálních systémů. A to nejen u nás, ale prakticky ve všech vyspělých zemích, takže byly postupně zaváděny jako všeobecné a povinné pro všechny. Jejich zavedení bylo považováno za obrovský pokrok ve srovnání s předchozím stavem, kdy byl starý člověk vydán na milost nebo nemilost svých potomků (a co vím od pamětníků, tak prakticky všichni si chválili jistou samostatnost, že nezůstali svým potomkům na krku a nemusejí se jich doprošovat, ale na důchod mají za předem stanovených podmínek nárok). Proto se bavme spíš o podmínkách, za kterých máme ve stáří na důchod nárok a nechtějme se znovu vrátit do již překonaných dob.