Studie o penzijku: Ohledně zhodnocení si penzijní společnosti vedou dobře, poplatky u nás ale patří k těm vyšším

Vláda připravuje reformu tzv. třetího pilíře, kde je možné spořit na důchod se stáním příspěvkem v účastnických a transformovaných fondech. Jednou z připravovaných změn je i snížení poplatkových stropů. Penzijní společnosti mají nyní totiž poplatky nastavené na zákonných maximech a při dlouhém investičním horizontu dokážou střadateli ukrojit z úspor skoro polovinu. Ministryně financí Alena Schillerová avizovala, že v souvislosti se snižováním těchto stropů by nemělo jít jen o kosmetickou úpravu (konkrétní návrh však zatím není k dispozici).

Na vysokou nákladovost účastnických fondů poukázala nedávno studie ekonomů z IDEA při CERGE-EI, která ji ilustrovala na příkladu střadatele, který si měsíčně odkládá 1100 Kč (průměr) po dobu 40 let do hypotetického dynamického fondu s 10% zhodnocením aktiv. Na konci vklady (při současných cenách) činily přes 300 tis. Kč, zhodnocení dosáhlo zhruba 3 mil. Kč, po započtení státních příspěvků se finální majetek vyšplhal na 3,5 mil. Kč. Penzijní společnost si ale v tomto případě na poplatcích ukrojila 1,7 mil. Kč a finální hodnota úspor by tak činila necelých 1,8 mil. Kč.

Přečtěte si také:

Omezit podporu starého penzijka, zavést fondy životního cyklu. Odborníci radí, jak opravit penzijní spoření

Asociace penzijních společností ČR (dále jen Asociace) se proti výsledkům studie ohradila s tím, že v mezinárodním srovnání fondů porovnává enormně odlišné systémy a závěry jsou proto nerelevantní.

Poptala proto u poradenské společnosti Ernst & Young (EY) srovnávací studii, která by porovnala český třetí pilíř se srovnatelnými zeměmi, hlavně z hlediska výkonnosti fondů a jejich nákladové a poplatkové struktury.

Když výsledky shrneme, vychází z nich, že: 

• české penzijní společnosti poskytují ve všech typech fondů srovnatelné výnosy jako zahraniční penzijní společnosti, 
• dynamické fondy dosahují v ČR po očištění o inflaci průměrného výnosu 3,26 % (3. místo ze 7 zemí) a jsou nejvhodnější pro dlouhodobé investory,
• poplatky patří v ČR k vyšším, vybočují výší možného maxima poplatku za
  zhodnocení (v praxi je vyšší, protože fondy mají dobré výsledky), fixní část za obhospodařování patří k nižším.

V oblasti poplatků vidíme možnost snížení poplatku za zhodnocení na úroveň 10 % při zachování „high watermark“ principu – stále zachovává motivaci pro penzijní společnosti k dosahování stabilního vysokého výnosu a zároveň tím pro klienty zejména dynamických fondů poskytuje investiční možnost, jak
dlouhodobě získávat dobré reálné zhodnocení vložených prostředků. V úvahu by mohlo přijít také snížení poplatků v konzervativních účastnických fondech, uvedl ředitel Financial Services Consulting EY Karel Svoboda. 

Studie EY: Výnosy jsou se zahraničím srovnatelné, poplatky patří kvůli performance fee k vyšším

Společnost EY vybírala do studie k porovnání země na základě podobnosti s naším systémem (existence třetího pilíře, dobrovolný vstup do něj, podobná struktura produktů, možnost získání státní podpory), ale i dostupnosti údajů. Na základě kritérií pak zařadila do studie Slovensko, Litva, Lotyšsko, Chorvatsko, Španělsko a Maďarsko (ačkoli každá ze zemí má nějakou specifickou odlišnost od ČR). 

Přečtěte si také:

Důchodové systémy aneb Jak to dělají s důchody sousedi v Evropě?

I když do našeho třetího pilíře spadají i transformované fondy s vysoce konzervativním penzijním připojištěním, studie je neuvažuje, protože nemají v jiných zemích ekvivalent. Porovnává se tedy pouze doplňkové penzijní spoření (DPS) v účastnických fondech s tím, že důraz je kladen na dynamické fondy, které jsou doporučované odborníky pro mladé lidi, kteří v systému stráví dlouhou dobu. 

Studie srovnává výši poplatků spolu s výnosy připisovanými klientům a vliv poplatků a státní podpory vyčísluje pomocí několika scénářů při jinak stejných parametrech (výnosy, doba spoření, inflace). V článku uvádíme jen dva scénáře, na ostatní se můžete podívat ve studii EY zveřejněné na webu Asociace. 

Svoboda na úvod zmínil, že v souvislosti s výnosy fondů lze říci, že DPS je vhodnějším nástrojem, než původní penzijní připojištění. Jeho výnosy totiž většinou nepřesáhnou inflaci a reálně se tak prostředky znehodnocují.

Přečtěte si také:

Spoříte si na starém penzijku? Podívejte se, o kolik jste přišli za posledních 10 let

Z empirie vychází, že pro mladé lidi je mnohem lepší dynamická strategie investování, která je jediná schopna zabezpečit nějaký reálný výnos. Jak v Česku, tak i v srovnatelných zemích platí to, že vyvážené fondy většinou pouze udrží hodnotu, jakýkoliv typ konzervativních fondů neobstojí ve srovnání s inflací, uvedl Svoboda a podotknul, že různá srovnání (např. to od OECD) často průměrují výnosy i s transformovanými fondy, které přirozeně výsledky pak táhnou dolů. Proto je podle něj vhodnější vždy sledovat jednotlivé strategie.

Svoboda poté ilustroval na grafu čisté výnosy (po odečtení poplatků) účastnických fondů (2016–2025) všech srovnávaných zemí před očištěním a po očištění o inflaci. Vliv inflace byl ve sledovaném období poměrně výrazný a jen potvrzuje, že fondy s konzervativní strategií nejsou schopny reálně zhodnocovat prostředky. Vyvážené fondy dokážou hodnotu prostředků reálně udržet, ale při očištění o inflaci přináší v lepším případě výnos kolem tří procent.

Když se podíváte na Českou republiku, vedou si penzijní společnosti poměrně dobře, máme třetí nejvyšší výnos ze srovnávaných zemí. Španělsko má u dynamických fondů dobrou pozici díky nízké inflaci. Lotyšsko má naopak výnosy poměrně nízké a i dynamické fondy poskytují jen mírné zhodnocení.

Současné nastavení maximálních možných poplatků, které si mohou penzijní společnosti účtovat, je, kromě povinného konzervativního fondu, podle Svobody jednotné. A to pro většinu zemí Evropy, ne jen pro sledovanou šestici.

Menšina to má nějakým způsobem odstupňováno, ale většinou je ten rámec nastavený tak, že se platí poplatek za obhospodařování majetku a případně i poplatek za zhodnocení jednotně nastavený pro všechny typy fondů, popsal Svoboda. 

Zároveň upozornil, že podle dat, která poskytly jednotlivé české penzijní společnosti, 7 z 9 jich nabízí nějakou formu slevy z poplatku. Z hlediska objemu vybraných poplatků se v současné době jedná zhruba o 7 %, které jsou nějakou formou navráceny klientům. V případě účastnických konzervativních fondů, které nabízí pět společností, je to tak, že všechny poskytují podstatnou slevu pro investování v těchto fondech. Myslíme si, že je to dané tím rizikovým profilem a potenciálním výnosem, který je ze své definice nízký.

Dynamické fondy

Porovnáváme-li poplatky u dynamických fondů, například v Lotyšku a Maďarsku není podle Svobody pro poplatky stanovené maximum. V případě Lotyšska ta hodnota, kterou jsme zvolili, patří k těm vyšším ale v zásadě se všude pohybuje nad 0,7 %. V Maďarsku není maximum stanovené a pořádek si sjednává na trhu regulátor pomocí svých zásahů. Zde data nejsou v příliš velké granularitě, takže máme nějaký průměr za trh a domníváme se, že u dynamických fondů ten poplatek bude o něco vyšší.

Zdroj: Ernst & Young

Vzhledem k tomu, že některé země aplikují daňové zvýhodnění tím způsobem,
že vrací část peněz rovnou na účet účastníka, porovnání poplatků a jejich dopadů je komplikované: Takto to funguje například v Maďarsku. Není to jako u nás, 
kde máme daňový odpočet, který si inkasujeme jiným způsobem, vedle mimo systém. Proto je podle Svobody vhodné ilustrovat dopady na konkrétních scénářích, kde je snadněji vidět, jak z pohledu klienta funguje výnos a jakým způsobem se do toho promítají poplatky.

První scénář

První scénář, který pro tyto účely studie obsahuje, počítá s vklady ve výši 1700 Kč měsíčně (v ČR úložka pro získání maximálního státního příspěvku) po dobu 30 let s průměrným ročním zhodnocením 7,90 % (jde o reálné zhodnocení mezi lety 2016 – 2025). Model počítá s inflací ve výši 2,5 %, která je tedy lehce nad cílem centrální banky, ale podle Svobody vychází z dlouhodobé praxe. Scénář porovnává vliv odlišné struktury poplatků a státní podpory při stejných ostatních parametrech (na rozdíl od následujícího scénáře, který vede k větším rozdílům). 

Nalevo vidíme stav na konci před zohledněním inflace, napravo pak při jejím započtení.

Vidíme, že se zde více projevuje dopad poplatkové struktury, případně různých typů podpory státu. ČR zde nevybočuje, drží se uprostřed, na podobné pozici jako Litva. 

Svoboda však upozornil, že výše zmíněný scénář nebere v úvahu specifické výnosy z jednotlivých zemí a jedná se tak opravdu o čistou simulaci. 

Když naopak na výše modelovaný třicetiletý cyklus uplatníme skutečné desetileté výnosy, jakých bylo dosaženo v jednotlivých zemích (a aplikujeme je třikrát po sobě), tak se obrázek dost promění.

Druhý scénář (ve studii č. 6)

Opět tedy počítáme s měsíčním vkladem ve výši 1700 Kč, investovaným po dobu 30 let, ale se zhodnocením a inflací podle pozorovaných hodnot v jednotlivých zemích. 

Na prvním místě je Španělsko, následované na prakticky sdíleném druhém místě Maďarskem, ČR a Litvou.

Připomeňme, že Lotyšsko má relativně nízké poplatky, jedny z nejnižších – společně s Maďarskem. Proto pro něj srovnání dopadalo relativně dobře. Když zohledníme reálné zhodnocení, které fondy přinesou klientům, je výsledek o dost horší.

Španělsko opět těží z nízké inflace. Pokud se ji podaří udržet na podobných úrovních dlouhodobě, budou z toho klienti profitovat. Česká republika ani v tomto srovnání nijak nezaostává. Nemůžeme říci, že poplatková struktura v Česku a kombinovaná s výnosy a systémem státní podpory přináší významně odlišné výsledky při porovnání s třetími pilíři srovnatelných zemí, zhodnotil Svoboda, podle kterého je náš třetí pilíř stále zatížen konzervativními investicemi, když by měl být při dlouhodobém spoření důraz kladem spíš na dynamické strategie. I Svoboda tedy, jako řada dalších, zdůraznil, že mladší účastníci, kteří do fondů vstupují v nižším věku, by měli vybírat takovou strategii, která je schopna reálně porážet inflaci.

Česko podle něj nezaostává ve zhodnocený prostředku klientů. Patříme k zemi s vyšším zhodnocením. A kdybychom se vrátili k těm poplatkům, tak ten vyšší poplatek u nás, když se na něj budete dívat za poslední tři roky, je tažen výkonností. To znamená, že penzijní společnosti si vezmou víc jen tehdy, když lépe zhodnocují prostředky klientů. A to ještě ke všemu kontinuálně. Funguje tam totiž princip high-water mark. Takže když zhodnocujete třeba dva, tři roky
po sobě 15, 20 % a pak spadnete o dalších 20 %, v tom dalším období si penzijní společnost nemůže vzít nic, dokud nepřekoná nejvyšší hodnotu, která tam byla
pro klienta dosažena historicky.

Z hlediska úpravy poplatků u dynamické strategie je podle Svobody z Ernst & Young možné uvažovat o snížení poplatků za zhodnocení na úroveň 10 % při zachování všech ostatních parametrů (a high-water mark principu). Dostali
bychom se na úroveň Slovenska, ale penzijní společnosti pořád budou mít zájem na tom, aby co nejvíc zhodnocovaly vložené prostředky klientů čistě proto, že tam dochází při principu fixního a variabilního poplatku k win win situaci pro obě strany.

Pokud by se však snížily poplatky pod rozumnou úroveň, dojde podle něj k tomu, že v dynamických nebo později alternativních fondech penzijní společnosti nebudou schopny zařazovat investice, které sice jsou rizikovější, ale poskytují 
vysoký výnos. V této souvislosti Svoboda poukázal na případ Lotyšska, kde nízké poplatky neumožňuje zařadit investice s vyšším rizikem. Velké omezení poplatků také může podle něj vést k potlačení konkurenčního prostředí.