Hlavní navigace

Střípky z historie pojišťovnictví: od požáru v Londýně k Národnímu divadlu

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Důležitou, ale neprávem opomíjenou součástí finančního sektoru je pojišťovnictví. Pojišťovny pracují na principu sdílení a oceňování nejrůznějších rizik. Seznamte se s jejich stručnou historií a s příběhy ze světa pojištění.

Doba čtení: 4 minuty

Nejstarší pojišťovací ústavy vznikaly již ve druhé polovině 17. století. Když v roce 1666 vyhořel Londýn, byla zde založena pojišťovací společnost Fire Office.

Roku 1688 byly v Londýně položeny základy pojišťovací společnosti Lloyd´s, původně zaměřené výhradně na lodní pojištění. Oficiálně však byla tato společnost založena až v roce 1871 zvláštním zákonem, přijatým britským parlamentem. 

V Německu již v této době existovaly takzvané Brandgilden neboli požární gildy. Jednalo se o volné sdružení, resp. o společenskou skupinu založenou pro zajištění vzájemné výpomoci v případě nouze, která fungovala na základě domluvy, smlouvy či dohody. Z těchto gild se v roce 1676 v Hamburku vyvinula první pojišťovna na evropském kontinentě. 

Téměř všechny nejstarší pojišťovny u nás byly ústavy, které se zabývaly pojištěním majetku (hlavně domů) proti škodám způsobeným požárem. Nejrůznější formy životního pojištění byly nabízeny takzvanými vdovskými a sirotčími penzijními ústavy. Několik takovýchto ústavů vzniklo například v Praze či v Olomouci již na přelomu 18. a 19. století.

Roku 1811 vznikl s využitím nejnovějších poznatků matematiky a statistiky Wiener allgemeines Wittwen-und Waisens-Pensions Institut (Vídeňský všeobecný vdovský a sirotčí penzijní ústav).

Snad nejdůležitější z nejstarších životních pojišťoven byla Allgemeine Versorgungs-Anstalt für die Untertanen des östereichschen Kaisesstaates (Všeobecný zaopatřovací ústav pro poddané rakouského císařského státu), vzniklá roku 1823 z podnětu zakládajícího spolku První rakouské spořitelny ve Vídni.

Právní podmínky pro zřizování soukromých pojišťovacích ústavů (především požárních pojišťoven) byly v habsburské monarchii stanoveny císařským patentem z roku 1819, doplněným v roce 1821.

Na jeho základě již roku 1819 vznikla akciová pojišťovna Azzienda Assicuratrice v Terstu. Roku 1824 byla založena vídeňská akciová společnost Erste österreichische Brandversicherungsgesllschaft neboli První rakouská požární pojišťovací společnost. Oba zmíněné ústavy působily také v Praze.

V roce 1827 byla založena První česká vzájemná pojišťovna v Praze, u jejího zrodu stáli hrabě Josef Matyáš Thun a hrabě František Josef Vrtba.

V padesátých letech 19. století se mimo české země objevují rovněž nejstarší zajišťovací ústavy neboli jakési „pojišťovny pojišťoven“, na které byla dále přenášena rizika z jednotlivých pojistných obchodů. 

Jednalo se například o (buda)pešťskou Pannonii, uherskou zajišťovací společnost.

Pro snadnější provádění zajišťovacích obchodů v západní části habsburské monarchie byla v průběhu roku 1865 založena ve Vídni zajišťovna Rückvericherungsgesellschaft Securitas (Zajišťovací společnost Securitas).

Celorakouskou působnost měl rovněž Assecuranzverein von Zuckerfabrikanten in der österreichischen Monarchie in Prag (Asekurační spolek cukrovarníků rakouské monarchie v Praze), založený na konci roku 1862. Asekurace je dnes již zastaralý výraz pro pojištění, zabezpečení, záruku nebo pro pojišťovnu.

Roku 1865 byla založena Pražská městská pojišťovna, jejíž správu zabezpečoval úřednický aparát města Prahy a která byla výhradně zaměřena na ochranu majetku vlastníků městských domů v Praze. Z právního hlediska byl tento ústav někdy označován za takzvanou veřejnou pojišťovnu, jindy za vzájemnou pojišťovnu s veřejnou správou. 

V této době u nás vznikla také celá řada lokálních požárních a „dobytčích“ pojišťovacích ústavů.

Jak bylo pojištěno Národní divadlo?

Budova Národního divadla (a to včetně jejího vnitřního zařízení) v Praze byla pojištěna u Prvního českého c.k. privátního ústavu ku vzájemnému pojištění proti škodám z ohně a krupobití v Praze (zkráceně nazývaného První česká vzájemná pojišťovna), a to na následující částky:

  • budova a nábytek na 376 400 zlatých,
  • šatny s archivem a knihovnou zvlášť na 60 000 zlatých.

Aby vlastní riziko zmenšila na minimum, ponechala si uvedená pojišťovna z celkové částky pojistku ve výši 37 000 zlatých, zbývající částku si kryla pojištěním u První uherské pojišťovny (nyní zvané vídeňské) – a ta se opět zajistila u pojišťovny Grand a North v Londýně, Pannonia v Pešti, Caise Générale v Paříži a také u dalších pojišťoven v Ženevě a Hamburku. Jednalo se tudíž o celý systém vzájemně se zajišťujících pojišťovacích ústavů.

Ne všechno ovšem v Národním divadle bylo ve skutečnosti pojištěno, protože pojistky byly uzavírány průběžně podle postupu výstavby divadla. Poslední pojistka byla uzavřena a pojistné zaplaceno na jaře 1881, což znamenalo, že veškeré práce provedené potom a dodané zařízení (do okamžiku požáru dne 12. srpna 1881) nebyly pojištěním vůbec pokryty.

Kromě toho některé pojištěné předměty nebyly požárem vůbec dotčeny, ale nepojištěné předměty požár zcela zničil.

diners2018

Celé šetření požáru pro potřeby výplaty pojistného plnění bylo uzavřeno dne 31. srpna 1881. Na jeho základě bylo stanoveno, že pojistná náhrada byla stanovena na 297 830 zlatých (a to včetně škod vzniklých při hašení ve výši 1030 zlatých). Za stavbu divadelní budovy a za její vnitřní zařízení však bylo zaplaceno celkem 1 824 805 zlatých.

Lloyd´s jako průkopník nového druhu pojištění

Víte, že společnost Lloyd´s byla průkopníkem pojištění satelitů a jiných lidmi vytvořených objektů ve vesmíru?

Našli jste v článku chybu?