Hlavní navigace

Historie peněz v Mexiku a na Trinidadu a v Tobagu

 Autor: Freepik.com, podle licence: Rights Managed
První mexické mince razili kolonizátoři z kradeného zlata indiánů. Vzácné šperky a posvátné předměty skončily v tavicích pecích, kde byly přeměněny na zlatou měnu. Na ostrovech Trinidad a Tobago byly některé mince v oběhu víc než sto let.
Zbyněk Kalabis 7. 12. 2019
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Domorodé indiánské kultury (na celém americkém kontinentě) nedospěly ve svém vývoji k používání peněz. Takže peníze s vlastní měnovou soustavou zde byly zavedeny teprve kolonizátory. Na začátku 15. století, v prvních desetiletích dobývání nově objeveného amerického kontinentu, se španělští dobyvatelé snažili ukořistit co nejvíce zlata a stříbra.

Nejprve drahé kovy získávali z bohatství starých indiánských kultur, a to především v podobě šperků a nádob. Naprostá většina těchto drahocenností ovšem končila pouze jako tak zvaný pagament, to znamená, že byla okamžitě roztavena a využita jako vstupní surovina pro ražbu španělských mincí, čímž bylo nenávratně zničeno mnoho uměleckých pokladů.

Chamtiví dobyvatelé Mexika nutili indiány otročit v dolech

Při hledání nových zdrojů aztéckého zlata se mexickým prospektorům podařilo objevit na území dnešního Mexika velmi bohaté zdroje stříbrné rudy. K organizaci její těžby a k jejímu následnému zpracování byli z Evropy povoláni specialisté. K dobývání drahého kovu z útrob země byli násilím nuceni místní Indiáni.

Už v roce 1523 byla zahájena v okolí dnešního města Taxco pravidelná těžba stříbra. Vrchní dohled nad stříbrnými doly měl Antonio de Mendoza z významné španělské šlechtické rodiny, který v letech 1535–1545 vykonával funkci mexického místokrále. O pár let později, v roce 1536, byla na území dnešního Mexico City založena centrální mincovna. Jednalo se o první, tedy nejstarší mincovnu na celém americkém kontinentu.

Do začátku 18. století se v Mexiku razily zejména neportrétní stříbrné mince s korunovaným znakem údělných španělských zemí (například Kastilie nebo Leonu) na aversu (líci). Později vyražené mince nesly na aversu portrét panovníka s opisem, který zahrnoval jeho jméno a rok. Na reversu (rubu) stříbrných mincí byl zobrazen znak Kastilie a Leonu, tedy španělských historických zemí mezi dvěma tzv. Herkulovými sloupy.

Jak vzniklo mexické peso

U zlatých mincí byl na reversu zobrazen znak všech španělských údělných zemí s řetězem řádu Zlatého rouna, ale bez Herkulových sloupů. Na zlatých i stříbrných mincích byl také vyražen opis s titulaturou, označením mincovny, s označením nominální hodnoty mince a s iniciálami mincmistra. Po větší část koloniální éry v Mexiku platil poměr šestnáct stříbrných reálů za jedno zlaté escudo, které vážilo 3,8 gramu.

Celosvětově uznávaným platidlem se pak stala mexická mince real de a ocho neboli osmireal, respektive kus po osmi (známá rovněž jako peso nebo mexický dolar), která byla ražena už od roku 1572. V době války o mexickou nezávislost na začátku 19. století razily obě válčící strany svoje vlastní mince.

Na ražbu mexických mincí dohlížel bratr císaře Františka Josefa I.

Mince tak zvaného prvního císařství nesly na aversu koloniální bustu a na reversu povstaleckého orla na kaktusu, který nesl na hlavě korunu. Mexická republika, která vznikla v roce 1823, přinesla na svoje mince nové obrazy (například postavu Svobody nebo tzv. frygickou čapku), orel byl zbaven koruny, místo ní ovšem dostal do zobáku hada. Drobné mexické mince byly v této době raženy z mědi nebo z mosazi.

V době tak zvaného druhého císařství (kdy byl císařem Maxmilián Habsburský, bratr našeho císaře Františka Josefa I. v letech 1864–1867) byl zaveden do měnové oblasti decimální systém, kdy se sto centavos rovnalo jednomu pesu. V současné době je stále měnou Mexika mexické peso, jehož mezinárodně používanou zkratkou je MXN a které se dělí na 100 centavos. Jedná se o desátou nejvíce obchodovanou měnu na světě a třetí nejvíce obchodovanou měnou na americkém kontinentě (po americkém dolaru a kanadském dolaru).

Na Trinidadu a Tobagu platili bronzovými mincemi

Před rokem 1837 byly všechny bankovní transakce, nezbytné pro ekonomiku ostrovů Trinidad a Tobago, prováděny ve Velké Británii. Vzhledem ke geografické poloze ostrovů a jejich postkoloniálním vazbám byla většina jejich obchodů prováděna se Španělskem, s Portugalskem a se zeměmi Latinské Ameriky. Tato skutečnost vedla k zavedení a k používání španělských mincí v zemi, přičemž dominantní mincí se stalo stříbrné peso.

V roce 1825 ale Velká Británie na těchto ostrovech zavedla do peněžního oběhu jako zákonné platidlo svoje mince. Po roce 1837 zde byly zakládány obchodní banky, které v průběhu 19. století emitovaly vlastní papírové peníze. Dominantní obchodní bankou se v této době stala Koloniální banka, jejíž centrála sídlila ve Velké Británii.

Místní banka tiskla už dva dny po svém vzniku vlastní peníze

Ve třicátých letech minulého století kompletně převzal vydávání zdejších bankovek  Vládní měnový orgán. Tento Vládní měnový orgán byl později nahrazen Britsko-karibským měnovým výborem (neboli BCCB), jehož úkolem bylo zavedení desetinného měnového systému v celém východním Karibiku (tedy například také na Barbadosu a na Grenadě).

BCCB vydal svoje první bankovky 15. srpna 1951. První mince byly emitovány 15. listopadu 1955. Vedle těchto bankovek ale současně obíhaly papírové peníze, vydávané třemi obchodními bankami, a to až do dne 2. ledna 1955. Ve stejné době začaly být postupně nahrazovány stříbrné a bronzové britské mince, které v zemi obíhaly už od roku 1838. Jejich výměna byla ukončena dnem 1. listopadu 1969.

Trinidad a Tobago získalo svoji nezávislost v roce 1962. V roce 1964 založila země vlastní centrální banku, která svoje vlastní peníze emitovala již dva dny po svém oficiálním založení. Nové bankovky byly vydány dne 9. června 1977, a to v souvislosti se vznikem republiky. Měnou země je v dnešní době dolar Trinidadu a Tobaga, jehož mezinárodně používanou zkratkou je TTD.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).