Rozumím, ale vnímám to jinak:
Stavební spoření i životní pojištění není povinné a státu může být IMHO tak trochu jedno, s jakou (ne)důvěrou je využíváno. Spořitelny ani živ. pojišťovny to jistě nedělají jako charitu.
Penzijní připojištění je zatím také nepovinné a platí totéž (kdo nic nenaspoří, určitě nic nedostane, kdo něco naspoří, ten možná něco dostane, ale ani jeden z nich nemůže spoléhat na státní důchod jako dnes). Krok spořit či nespořit je svobodným rozhodnutím každého jedince. A pokud bude penzijko povinné, pak je ochota lidí irelevantní.