DESETNÍK 155/2009 (2. 3. 2009 – 15. 3. 2009)
Odtajněné bankovní účty
Otevřít si účet v tak zvaném daňovém ráji patří mezi základní potřeby podnikatelů a firem, které se rozhodnou využívat offshore služeb a mít sídlo v zahraničí. Takzvaná daňová optimalizace má jediný důvod: snížit daňovou povinnost v místě podnikání. Ale finanční optimalizaci využívají i soukromé osoby, přestože spíše ty majetnější. Kdo chce skrýt své finanční prostředky před zraky potenciálního nepřítele i státu, ideálním řešením je zvolit účet v zahraničí. Musí se však vybrat takový stát, který za všech okolností ctí bankovní tajemství a z této podstaty na oficiální písemné požadavky státních (zahraničních) orgánů nereaguje.
Mezi bašty s neproniknutelným bankovním tajemstvím patřilo Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Andorra, Lucembursko, ale i Rakousko. Předchozí věta, psaná v minulém čase, ukazuje výsledek několikaletého tlaku vyspělých států na tyto země s bankovní tradicí. Lichtenštejnsko minulý čtvrtek oznámilo, že přijme standardy, které povedou k transparentní výměně informací v duchu Organizace pro pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Jinými slovy to znamená, že bude usilovat o dohody s ostatními státy, aby se zamezilo daňovým únikům a v případě potřeby je součinně poskytne zahraničním úřadům. Andorra chce totožné standardy implementovat od listopadu. Čtěte více: Praní špinavých peněz bude složitější.
Tento krok však znamenal tlak i na Švýcarsko a Rakousko, které jen o den později oznámily, že ve výjimečných případech poskytnou součinnost daňovým úřadům třetích zemí.
Podle agentury Bloomberg, která o případu informovala, jsou Švýcarsko, Lichtenštějnsko a Andorra tlačeny k transparentnímu chování a menšímu důrazu na bankovní tajemství zvláště evropskými vládami a Spojenými státy. Evropské země se tak snaží ochránit své daňové příjmy, zvláště během současné finanční a hospodářské krize. Na uvolnění bankovního tajemství však ve Švýcarsku není jednotný názor. Problém je totiž ve výkladu práva. Zatímco ve většině zemí je daňový podvod i únik trestným činem, podle švýcarských zákonů je trestný pouze daňový podvod. Daňový únik podléhá běžnému civilnímu právu.
Krok těchto států přišel právě včas. Pokud by nezačaly spolupracovat, hrozilo by jim zařazení na seznam tzv. černé listiny OECD, což by podle Bloombergu mohlo mít vliv i na obchodní vztahy. Neznamená to však, že rakouské nebo švýcarské banky poskytnou informace komukoli na požádání, bude nutné nejprve předložit obvinění a důkazy. I přesto tak končí doba, kdy účet ve švýcarské bance znamenal pomyslně nedobytný trezor. Čtěte více: Vklad nad 25 tisíc korun? Jedině s občankou.
Půjčte státu svoje peníze za dobrý úrok
Jak pomoci státní pokladně, aby si nemusela půjčovat v zahraničí nebo u institucí? Zpřístupnit vládní dluhopisy pro občany. To by má být jedna z cest, jak do státní pokladny opět napumpovat peníze. S tím se ztotožňuje premiér Mirek Topolánek v pořadu Partie i ministr financí Miloslav Kalousek v pořadu Otázky Václava Moravce. Prostřednictvím státních dluhopisů by bylo možné restrukturalizovat 10–15 % státního dluhu a mohlo by jít až o 150 miliard korun, uvedl Kalousek.
Uvolnění dluhopisů pro občany by mělo opět nastartovat poskytování nových úvěrů. Podle Kalouska je to zároveň cesta, jak motivovat lidi k alternativě uložit peníze mimo banku. Bankám totiž vytýká, že nadpoloviční většina zisku není z úvěrových a jiných obchodů, ale z poplatků. Pro stát není emise dluhopisů nevýhodná, protože současná situace na finančních trzích podstatně zdražuje půjčené peníze, stát tak z dlouhodobého pohledu ušetří, než při využití bankovních půjček. Občanům budeme schopni nabídnout zajímavou alternativu jejich úspor ke spořicím nebo termínovaným účtům
, doslova uvedl Kalousek. Podle předsedy ČSSD Jiřího Paroubka by bylo vhodné motivovat občany ke koupi státních dluhopisů například absencí daně z výnosu.
Předpokládaná nominální hodnota státních dluhopisů by mohla být 10 000 Kč se splatností 5–10 let a první emise by mohla nastat již v červnu. Na druhé straně ministr Kalousek v pořadu odhaduje, že po odeznění krize dojde k podstatnému zvýšení inflace. Nákup státních dluhopisů za odhadovaný 3–4% roční úrok by tak v následujících letech mohl znamenat devalvaci investovaných prostředků. Inflace by získané úroky pohltila.