Potřeba postarat se o nemocného či nemohoucího člena rodiny často přichází náhle. Spolu s novou životní situací se člověk musí zorientovat ve složitém systému poskytovatelů pomoci, vyběhat si sociální dávky, zařídit nejrůznější pomůcky, a to vše skloubit s vlastním zaměstnáním, případně řešit výpadek financí. Poradíme, kde rychle hledat praktické informace i pomocnou ruku.
Se základní orientací pomůže dotazník
Jedním z podpůrných programů pro neformální pečující je Opora Diakonie, za kterou stojí Diakonie České církve evangelické. Ta nyní, po roce fungování Opory, představila první data od klientů, která mimo jiné ukazují, v jakých oblastech pečující nejčastěji tápou.
První místo přitom suverénně zaujímají dávky a příspěvek na péči, hodně nejasností panuje také kolem využití terénních sociálních služeb. Nevědí, jak si je objednat, jaké jsou čekací doby, kolik budou platit a podobně,
přibližuje situaci pečujících Zdeňka Marešová, náměstkyně pro služby Diakonie ČCE.
Na webu Opora Diakonie proto pečující najdou například Průvodce péčí. Dotazník, kde pečující vypíše, o koho se stará a odpoví na otázky ohledně soběstačnosti či pohyblivosti, má podle Marešové zkrátit obvyklých 30 hodin googlení na 10 minut. Stačí vyplnit deset krátkých otázek o své situaci, ke kterým se lze kdykoli vracet, uložit a také je sdílet se svou rodinou. Zároveň se vyfiltrují služby v okolí seřazené podle vzdálenosti, včetně kontaktu na koordinátorku podpory pečujících, pokud ji v regionu máme,
vysvětluje Marešová s tím, že v případě potřeby je možné si s koordinátorkou rovnou domluvit osobní schůzku v místním středisku.
Tam, kde je to vzhledem k místním kapacitám možné, může proběhnout i osobní návštěva v místě bydliště nemocného a pečujícího. Během ní koordinátorka péče poradí třeba s tím, jak uzpůsobit byt, jaké pomůcky je vhodné obstarat apod.
Další variantou pomoci jsou telefonní konzultace na bezplatné telefonní lince 800 915 915, která je dostupná od pondělí do pátku od 9 do 17 hodin. V místech, kde Diakonie nemá vlastní pracovníky, by chtěla v budoucnu pomoc odborníků alespoň zprostředkovávat skrze další poskytovatele.
Lepší dostupnost pomoci pro pečující považuje za důležité také Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podle Olgy Starostové z Odboru rodinné politiky MPSV neformální pečující tvoří jednu z nejvíc ohrožených skupin z hlediska duševního i fyzického zdraví. Dobrý psychický stav pečujícího je velice důležitý pro to, aby mohl poskytovat kvalitní a dlouhodobou péči. Právě proto je klíčové, aby existovali průvodci péčí nebo koordinátoři, kteří pomohou. Pečující bývají zahlcení, nedokážou se v situaci orientovat a slovník sociální oblasti je pro ně úplně nový,
říká.
Zároveň chce MPSV přispět k lepší informovanosti pečujících, proto na svém webu vytvořilo rozcestník s názvem Pečuji o osobu blízkou – neformální pečující. Podle Starostové zde pečující najdou informace ohledně toho, jak začít pečovat, na co mají v souvislosti s péčí nárok v zaměstnání, přehled dávek a příspěvků i jednoduchou mapu podpory.
Problém jsou i finance
Vedle zpracování spousty nových informací se pečující podle průzkumu Diakonie často potýkají také s finanční nejistotou. Za náročnou ji označilo 58 % pečujících. Nejvíc finančně ohrožení přitom bývají pečující o plně závislé děti, rodiny, kde péče trvá víc jak tři roky a pečující, kteří nemají vůbec žádnou pomoc okolí. Podle starších výzkumů MPSV je 22 % pečujících zcela závislých na příspěvku na péči a 48 % je závislých na příjmu partnera. Neformální péče tedy může být rizikovým faktorem chudoby, zejména u žen a zejména u těch, kteří pečují osaměle,
dodává.
Připomeňme, že základní dávkou, která má v obdobných situacích pomoci, je příspěvek na péči:
Využít lze také příspěvek na zvláštní pomůcky či příspěvek na mobilitu a v některých každodenních situacích alespoň trochu uleví průkaz ZTP:
Uvedené dávky ovšem slouží primárně pro osobu, která péči potřebuje. Jako rodina pak můžete zkusit požádat také o superdávku, která může pomoci s náklady na bydlení, péčí o dítě či přispět na živobytí.
Finanční ohrožení pečujících rodin či jednotlivců také často souvisí s problematickým sladěním péče se zaměstnáním. Podle Olgy Starostové tomuto problému čelí dvě třetiny pečujících a řada z nich s prací nakonec skončí. Mnohdy jde navíc o lidi starší 50 let, kteří si neuvědomí, že se tak vrhají do sociální pasti, která je dostihne ve chvíli, kdy péče skončí. Je proto potřeba řešit také podporu při ukončení péče, možnost rekvalifikace, návratu na trh práce i adaptační období,
upozorňuje.
Zároveň chce MPSV hledat cesty, jak pečujícím pomoci zůstat v zaměstnání. Aby to nebylo nastavené tak, že buď pracují a jsou zcela přetížení, nebo pečují, ale úplně se odsunou z trhu práce. Práce je pro řadu lidí také způsob, jak předejít sociální izolaci,
vysvětluje Starostová.
Co nejdéle doma
Podle analýzy Centra ekonomických a tržních analýz z minulého roku poskytuje neformální péči asi 800 tisíc lidí. Ti se starají o seniory, dospělé i děti s různými typy hendikepu, autismem či o osoby po úrazu. Počet lidí, kteří se bez péče svých blízkých neobejdou, navíc v příštích letech poroste. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky se u nás v následujících 15 letech počet lidí starších 85 let víc než zdvojnásobí.
Na tuto situaci stát nyní reaguje snahou budovat a rozšířit kapacity pobytových služeb. Diakonie ale takové řešení nepovažuje za dostačující. Potřebu výstavby nových domovů pro seniory či lidi s demencí nijak nezpochybňujeme. To ale jako systémové řešení stárnutí populace nebude stačit. Je potřeba zaměřit se stejnou měrou na podporu neformálních pečujících a vytvořit pro ně takové podmínky, aby senioři i další osoby potřebující péči mohli zůstat co nejdéle doma u svých blízkých, a přitom aby tato situace neměla dlouhodobě devastující vliv na ty, kdo o ně pečují,
uzavírá mluvčí Diakonie ČCE Dalibor Hála.
ČLÁNKY DO MAILU