myslím, že základní myšlenka článku, tj. mít jasný přehled o výdajích je správná a to rozpočtování taky není k zahození. Speciálně u věcí, které jsou nákladné a dlouhodobé a alespoň částečně predikovatelné. Například ta mateřská, jak tu někdo psal.
Těhotenství trvá cca 9 měsíců, což je dost dlouhá doba na vytvoření nějakých rezerv. Jasně, že s nimi nepokreju celou MD+RD, ale aspoň ten první rok jo (a u nás byl ten první rok nejnákladnější).
Problém vidím akorát v tom to fakt striktně dodržovat, on je to totiž pěknej opruz, každý výdaj ihned zapisovat a jak se to neudělá hned, tak se dycky na něco zapomene.
Poslední odstavec reakce - pro mě nesmysl. Já píšu výdaje všechny ale klidně pár týdnů dozadu. 95% stěžejních výdajů mi projde přes účet, přes peněženku max. pár stovek měsíčně.
Mimochodem základ je napsat si pravidelné výdaje a to NEJEN MESÍČNÍ!!
Příklad: Vánoční dárky 6 tisíc. Tedy do měsíčních výdajů napsat 500. Roční MHD Praha - 4700. Tedy do měsíčních výdajů napsat 391 kaček na osobu. Atd atd!
A to byste koukali kolik tyhle "neměsíční" výdaje vlastně za měsíc hodí prachů!
Před nějakým časem jsem si výdaje taky psala podobným způsobem. Je to ale pěkná blbost, mně to teda dělalo v měsíčních přehledech pěknou paseku. Pak jsem přišla na to, že je lepší udělat tabulku po měsících a výdaje napsat ve skutečné výši do měsíce, kdy jsou skutečně placeny (např. popelnice v a domovní daň v květnu, pojištění auta červen+prosinec, čokl v dubnu, doplatky elektřiny a vody jen odhadem, ale vím, ve kterém měsíci). Vznikla hned zcela jiná tabulka a já věděla, že tento měsíc platím tolik, jiný měsíc mi může zůstat... a přitom se to podařilo porovnat tak, že mezi jednotlivými měsíci nebyly podstatné výkyvy.
Pak se mi taky osvědčila ještě jedna tabulka, kde jsou náklady, které se nemusí platit ani 1x ročně, ale v delším časovém horizontu, a není dobré na ně zapomenout (revize plynu, STK u auta, potvrzení od kominíka...). Tam je uvedeno hlavně datum, kdy má akce proběhnout, aby proběhla v zákonem stanovené lhůtě.
Tak ono je hlavně potřeba (a to předpokádám zazní příště), rozlišovat výdaje na nezbytné a zbytné. Prakticky všechny lze optimalizovat. Tj. zvolit ekonomicky optimální typ využívané služby nebo zboží, upravit jeho spotřebu a dodavatele. Část zbytných lze navíc zcela vypustit. Hodně udělá i zpomalení obměny spotřebního zboží. V rozpočtu je hodně vidět, jestli si každý měsíc pořizujete čtyři kusy oblečení a jednou za půl roku nový mobil, nebo jen jednu a mobil vyměníte každý čtvrtý rok.
Nejhorší je naučit se disciplíně a nastavená pravidla neporušovat. Copak v jednom to ještě jde, ale pokud je v domácnosti víc lidí, je nezbytné aby se zapojili všichni bez výjimky. A to je teprv oříšek. Kam se hrabe sólista Filip.
No já jsem tohle vyřešil tak, že si položky, které se platí jindy než kdy se skutečně spotřebujou (mhd, pojistky, auto, popelnice, ..) vedu jako aktiva a odepisuju po měsících, kdy je skutečně spotřebuju, pak mi to nedělá problém ani ve sledování cash-flow ani v tom, kolik vlastně utratím v kterém měsíci..
Pokud má člověk chytrý mobil se Symbianem, Androidem, Windows Phone, iOS atp., pak není nic jednoduššího, než si stáhnout program pro evidenci výdajů a příjmů a vše zaznamenávat tam. Protože má člověk telefon furt při sobě, platbu může zaznamenat ihned poté, co něco koupil a nemusí pak nakonci týdne v paměti lovit kolik že to za ten týden utratil a za co to bylo..
No, to je pravda, ale snad o tom nemusím psát do Měšce, to snad věděly i naše prababičky. To jsou prostě hraběcí rady. A dnes. Není problé si vést důmyslný výkaz všech příjmů a nákladů, plánovat si výdaje, vyhodnocovat nákladové položky a já nevím co ještě a pak udělat analýzu, ale snad na to nepotřebuji VŠE. To zvládne a pochopí každý maturant. Já bych řekl, že to spíše svědčí o úpadku kvality těch tzv. ekonomů.