Hlavní navigace

Názor k článku Spoříte dítěti na jeho účet? Peníze si pak už nechat nesmíte, nejsou vaše od Blanka_B - Obávám se, že takovýto judikát může spustit lavinu....

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 13. 2. 2011 9:38

    Blanka_B

    Obávám se, že takovýto judikát může spustit lavinu. Pokud to dobře chápu, tak každé dítě, jehož jméno rodiče použili ke zhodnocování úspor tím, že na jeho jméno založili stavební spoření (ale nejen to, v podstatě jakýkoliv účet) může zpětně požadovat vyplacení vložených částek. Jak tady již zaznělo, k takovému využívání stavebních spoření, zakládaných houfně i na děti, vyzývali i samotní pracovníci stavebních spořitelen.

    Obávám se, že rodin, kde se potomci příliš nevyvedli a budou nyní této možnosti využít, bude hodně. Navíc si nikdo, kdo takto v minulosti použil stavební spoření na své dítě, nemůže být jistý, zda v budoucnu nebude svým potomkem zažalován. Když ponechám bokem morální stránku, tak mne zajímá, zda se tomuto lze právně vyhnout alespoň tak, že si od dítěte nechám po dosažení jeho zletilosti podepsat, že mi částku ze stavebního spoření daroval zpět. Je to hrozné takto uvažovat, ale tento judikát nás k tomu nutí. Nikdy nevíte, co se může stát, kým bude váš potomek ovlivněn. A nemusí to vždy být pouze druhý rodič, jak je naznačováno v příspěvku o kus výše. Napadá mne např. varianta manžela mého potomka a pod. Jak by to bylo v případě, že by můj potomek zemřel? Může být vyplacení stavebního spoření požadováno v rámci dědického řízení zákonnými dědici (tzn. manželem zemřelého potomka, případně jeho dětmi)? Domnívám se, že bohužel ano. Jaká je zde promlčecí lhůta? Budu ráda, když se k tomu vyjádří někteří z diskutujících, kteří se více orientují v právu.

    Takže ikdyž máte v rodině sebelepší vztahy a vzájemně si důvěřujete a dohodnete se, že peníze byly na stavební spoření dítěte ukládány v zájmu celé rodiny (neboť došlo k jejich lepšímu zhodnocení) a peníze byly použity ve prospěch celé rodiny, tedy i dítěte, na které bylo spoření vedeno, může se stát, že dítě zemře a jeho dědici vás následně odřou do poslední koruny. Kam jsme to dospěli, že musíme uvažovat o tom, co si máme od vlastních dětí nechat podepsat?

    Právně je judikát v pořádku, lidsky s ním nesouhlasím. Přikláním se tedy k názorům typu:
    kroogh: "Ale nějak by mi trošku vnitřně vadilo, že pro něj dělám celý život první poslední a ono by mě v 18ti poslalo před soud, že mu něco dlužím :-)

    Jarmila: "Nějak nám z toho kupčení vypadlo něco jako láska, úcta, vděčnost, starost, a místo toho tu máme jen prachy, prachy, prachy."

    kroogh: "Jen mi nějak nesedí morálně to, že všechno co bylo pro dítě z mé strany uděláno je "hozeno do kanálu" a v 18ti by mi ještě nakonec předložil vyúčtování."

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).