Svatební sezóna odstartovala a tak se vedle prstýnků a cateringu hodí zamyslet také nad tím, jak čerství či budoucí manželé vyřeší majetkové poměry. V momentě, kdy si snoubenci řeknou ano, totiž nevzniká jen svazek manželský, ale také společné jmění.
Společné jmění: pozor na zisk či vnos
Podle občanského zákoníku platí, že pokud manželský majetkový režim neupravíte smlouvou, v momentě uzavření sňatku vznikne společné jmění (SJ). Od roku 2025 platí stejná pravidla i při uzavření partnerství – na rozdíl od registrovaného partnerství, u kterého společné jmění nevzniklo.
Zjednodušeně poté do SJ spadá to, co manželé či partneři během společného života nabydou – tedy nemovité i movité věci, včetně příjmů ze zaměstnání či podnikání.
Naopak to, co jeden z páru vlastnil už před svatbou, se považuje za jeho výlučný majetek, s výjimkou zisku z tohoto majetku.
Stejně tak se mezi výlučný majetek řadí dary, dědictví, majetek sloužící k osobní potřebě i náhrada nemajetkové újmy – například odškodnění za pracovní úraz, který jeden z páru získá během manželství.
V praxi ale může být výklad těchto obecných pravidel složitější. Právní úprava společného jmění bohužel nedává jednoznačné odpovědi na všechny situace, které v manželství nastávají,
vysvětluje Veronika Bočanová z advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS s tím, že nejasnosti a spory se často týkají právě výlučného majetku.
Mezi hlavní problematické momenty podle mne patří posouzení režimu zisku z výlučného majetku, který zákon řadí do společného jmění či vypořádání takzvaných vnosů. Tedy použití společných prostředků na výlučný majetek, či naopak, včetně otázky, jestli se mají vracet valorizované a podle jakých pravidel. Řešit se může i posouzení režimu dluhů vzniklých za trvání SJ jednomu z manželů,
vypočítává Bočanová.
Pokud jde o zmíněný zisk, který do společného jmění spadá, odborné weby často uvádí následující příklad: jeden z manželů má ve výlučném vlastnictví byt, který pronajímá a zatímco daná nemovitost patří výhradně jemu, zisk z nájmu (nájemné mínus zohlednění nákladů na udržení nemovitosti apod.) už by měl být obou.
Jak ale pohlížet třeba na situaci, kdy manžel danou nemovitost prodá a peníze z ní uloží na spořicím účtu či investuje? Za předpokladu, že nemovitost prodal dráž, než v minulosti koupil, generoval by mu její prodej určitý zisk . Stejně tak by šlo za zisk považovat úrok při uložení peněz či výnos z investic.
Podle Bočanové je problém v tom, že zákon přesně nedefinuje, co všechno pod pojem zisk spadá a výkladově zatím nepomáhá ani judikatura. Není možné spoléhat se na to, že bude použit ekonomický, účetní či daňový výklad. Stejně tak není jisté, jestli by měl být zisk vztažen ke každé dílčí věci – v tomto případě prodávané nemovitosti – v době, kdy byl realizován – zde tedy moment prodeje – kdy by se posoudil realizovaný zisk oproti nabývací ceně, nebo k celé mase výlučného majetku až ke dni zániku SJ, tedy pro účely vypořádání při zániku SJ,
vysvětluje Bočanová, podle které tak v obdobných případech nelze dát jednoznačnou odpověď bez varování, že se výklad v budoucnu judikatorně ustálí jinak. A problematické je to nejen pro účely vypořádání tohoto jednotlivého prodeje, ale právě i pro posouzení toho, jestli věci pořízené za inkasovanou kupní cenu, například nějaké investiční instrumenty, jsou součástí společného jmění, nebo v souladu s teorií transformace zůstanou ve výlučném jmění jednoho z manželů a zisk bude řešen až při vypořádání SJ při jeho zániku,
dodává.
Stejný problém může nastat s výše uvedeným nájemným. Proti výnosům z nájmu je třeba postavit náklady, abychom zjistili hodnotu zisku. Zákon už ale nedává jasnou informaci o tom, k jakému časovému bodu se zisk má počítat. Není tedy možné říct, že se tak bude dít jednou ročně, za delší období, nebo za celé trvání SJ a zisk se bude určovat až pro účely vypořádání společného jmění.
Teorie transformace vychází z toho, že jestliže jeden z manželů použije jen svůj výlučný majetek k nabytí jiné majetkové hodnoty, nově nabytá věc zpravidla nezapadá do společného jmění manželů, ale zůstává jeho výlučným majetkem. Jinak řečeno: mění se jen forma majetku, ne jeho právní režim.
Společné jmění vs. dluhy
O společné jmění se pak v průběhu života začneme obvykle zajímat ve třech situacích: při rozvodu, vypořádání dědictví a když se řeší nesplacené dluhy. Na jednu stranu tedy SJ zaručí, že ani jeden z páru neodejde s prázdnou – při rozvodu by měla každému náležet polovina SJ, v rámci dědictví se z poloviny SJ zemřelého uspokojují dědici 1. třídy (manžel/ka a děti). Na druhou stranu může představovat určité riziko.
Do společného jmění totiž vedle majetku spadají také závazky, které během manželství převzal jen jeden z manželů, a to i tehdy, když je na úvěrové smlouvě podepsaný pouze on.
Důležité ale je, v jaké souvislosti dluh vznikl. Pokud šlo o obstarání běžných potřeb rodiny, bude takový závazek zpravidla součástí SJ. Pokud si však jeden z manželů bez vědomí druhého půjčí například na nové horské kolo pro vlastní potřebu, půjde typicky o jeho výlučný dluh.
Zvláštní režim pak mají některé další dluhy, například dluhy na výživném, dluhy vzniklé protiprávním jednáním, které se ze společného jmění neuspokojují.
Stejně tak se odlišně posuzují dluhy související s výlučným majetkem jednoho z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku. Typicky uváděným příkladem je situace, kdy si jeden z manželů vezme půjčku na rekonstrukci bytu, který vlastní výhradně on a který zároveň pronajímá – v takovém případě by se za společný dluh považovala částka odpovídající nájemnému a případný zbytek za výlučný dluh vlastníka nemovitosti.
Při vymáhání dluhů věřitelem nebo v exekuci je pak klíčové, jak a za jakých okolností dluh vznikl. U společných dluhů může být postižen jak majetek ve společném jmění, tak za určitých okolností i výlučný majetek dlužníka.
Jestliže dluh vytvořil jen jeden z manželů, výlučného majetku druhého manžela by se týkat neměl. Jak konkrétně dopadne na SJ pak závisí na tom, zda druhý z manželů s dluhem souhlasil, případně zda šlo o běžné potřeby rodiny.
Pokud dluh vznikl bez vašeho vědomí nebo proti vaší vůli a nešlo o běžné potřeby rodiny, je důležité, abyste bez zbytečného odkladu písemně oznámili věřiteli poté, co se o dluhu dozvíte, že s ním nesouhlasíte. Docílíte tak toho, že exekuce dopadne jen na tu část společného jmění, která by odpovídala podílu dlužníka při hypotetickém vypořádání SJ.
Pokud svůj nesouhlas věřiteli neoznámíte, může být postihnuté celé společné jmění.
Dluhy, které jeden z páru nadělal ještě před vstupem do manželství, pak do společného jmění sice nespadají, přesto když dojde na exekuci, exekutor může na SJ sáhnout. Ovšem jen do výše, která odpovídá podílu dlužného manžela při hypotetickém vypořádání společného jmění.
Zúžení, oddělení i rozšíření
Smluvní úpravu manželského majetkového režimu bych doporučila téměř vždy, respektive minimálně je vhodné, aby snoubenci majetkové nastavení probrali a věděli obrazně řečeno, do čeho jdou. Nejvíce sporů totiž pramení z odlišných představ výkladu toho, co je společné a co nikoli,
doporučuje Bočanová.
Sepsat smlouvou je pak podle odborníků vhodné také v momentě, kdy jeden z páru podniká, nebo má děti z předchozího vztahu a chce mít vyřešené, co jednou připadne výhradně jim.
Možností jak majetkové poměry ošetřit, je hned několik. Smlouvu lze navíc sepsat před svatbou, i kdykoli po ní. Společné jmění můžete například oddělit, což znamená, že vše co jeden z vás během manželství či partnerství nabude, připadne do jeho výlučného vlastnictví.
Při rozvodu tedy nebude co dělit a pokud jde například o dluhy, platí, co jsme popsali výš: smlouva uzavřená manželi je režimu společného jmění nadřazená, z vašeho výlučného majetku tedy dluhy partnera umořovat nelze.
Společné jmění si nadto můžete také zúžit – což znamená, že neoddělíte vše, ale dohodnete se, že některé movité či nemovité věci, které by standardně spadaly do společného jmění, připadnou výlučně jen jednomu z vás. Stejně tak je možné i rozšíření, tedy že do SJM zahrnete to, co dosud spadá do výlučného vlastnictví pouze jednoho.
(Před)manželské smlouvy jsou stále populárnější
Ať už budete společné jmění úžit nebo úplně oddělovat, neobejdete se bez notáře, který o tomto smluveném majetkovém režimu provede notářský zápis. V praxi se pro složitě znějící právní označení vžil název předmanželská smlouva.
Počet uzavřených předmanželských smluv přitom podle Notářské komory ČR v posledních letech roste. Češi v roce 2025 sepsali u notáře 11 798 smluv upravujících manželský majetkový režim. To je absolutně nejvyšší počet za celé období, po které česká legislativa tuto možnost nabízí. Psychologická hranice 11 tisíc smluv byla překonána vůbec poprvé, oproti loňsku je počet smluv o více než tisícovku vyšší,
upozorňuje prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer. I v následujících letech podle něj zájem o tuto službu poroste.
(Před)manželskou smlouvu lze zároveň nechat zapsat do veřejného seznamu listin o manželském majetkovém režimu. To se vyplatí třeba v momentě, kdy dluhy jednoho z páru skončí exekucí. Pokud je smlouva uvedená v tomto veřejném seznamu, platí, že ji žádný z manželů nemusí dokládat třetí straně. Třetí strana je povinná si případnou existenci smlouvy v seznamu sama ověřit. Například i exekutor je povinen zjistit, zda dotyčný, na jehož majetek chce exekuci vykonat, v seznamu figuruje. V kladném případě se musí podle smlouvy zachovat, tedy například vyjmout z exekuce majetek, který patří výlučně druhému z manželů,
vysvětluje Neubauer.
To, že smlouvu do veřejného seznamu neuvedete, samozřejmě nijak nesnižuje její váhu. Třetí stranu ale budete muset s její existencí sami seznámit.
Aktualizace 15. 4.: doplnění informací
