Hlavní navigace

Názor k článku Soumrak vkladových produktů. Proč úroky na spoření nerostou? od Richard Fuld - "Dané zjednodušení, že by všechny banky chtěly úvěry...

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 17. 2. 2019 22:23

    Richard Fuld (neregistrovaný) 185.186.248.---

    "Dané zjednodušení, že by všechny banky chtěly úvěry splatit v jeden den právě ukazuje na PODSTATU tohoto problému. Zjednodušeně řečeno peníze (měna) na zaplacení úroku NEBYLY NIKDY VYDÁNY."

    Váš pohled na věc je statický a ještě úplně mino realitu. Na danou věc je třeba pohlížet dynamicky. Jednoduše dlužníci splácí své splatné závazky (včetně placení úroků) penězi, které zatím obíhají v ekonomice a pocházejí z úvěrů jiných lidí a které budou mít splatnost teprve v budoucnu. Vámi uvedená situace, kdy budou všechny existující úvěry splatné v jeden den je zcela mimo realitu a neříká vůbec nic o podstatě daného peněžního systému.

    Nejlépe ilustruje skutečnost, že pokud peníze obíhají, není třeba, aby kvůli splácení dluhů musely vznikat další peníze, následující příklad. Do hotelu přijde v 19:00 hod. muž a chce se ubytovat. Recepční ale má všechny pokoje rezervovány. Hostu ale nabídne možnost rezervovat si některý z již rezervovaných pokojů s tím, že se často stává, že host nedorazí a rezervace propadne. Recepční požádá o zálohu 100 dolarů a řekne mu, aby přišel za hodinu (ve 20:00), kdy se rezervace ruší a je možné pronajmout takto neobsazený pokoj. Host souhlasil a poskytl zálohu. Recepční dlužila 100 dolarů kuchaři, použila hostovu zálohu a zaplatila svůj dluh, kuchař dlužil 100 dolarů servírce, splatil tedy svůj dluh, servírka dlužila 100 dolarů recepční a splatila svůj dluh, ve 20:00 přišel host a dověděl se, že bohužel všechny rezervované pokoje byly řádně obsazeny a recepční vrátila hostu jeho 100 dolarů. Uvedený příklad ilustruje, jak k umoření tří dluhu ve výši 100 dolarů /celkem 300 dolarů/ postačoval oběh toliko jednoho sta dolarů po dobu několika minut. Z uvedeného je zřejmé, že tedy neplatí automaticky ani Vaše podmínka pro funkčnost daného systému, že by se vždy muselo více půjčovat, než splácet. Tato Vaše myšlenka přehlíží dynamické fungování systému v čase a vychází z onoho zcela nesprávného statického pohledu na věc, kde by všechny dluhy byly cyklicky spláceny pouze v jeden den.

    Samozřejmě také není nic špatného na tom, že je třeba, aby si lidé půjčovali peníze, aby peníze vůbec mohly existovat. Představte si malou společnost bez peněz a v ní 3 subjekty (pekař, rybář a řezník). Pekař nabídne řezníkovi pecen chleba za 3 kotlety, řezník souhlasí přijme chleba a zaváže se kdykoliv v budoucnosti dodat pekaři tři kotlety. Rybář nabídne řezníkovi 3 ryby za 3 kotlety a řezník nabídku přijme. Pekař získá 3 ryby a zavazuje se kdykoliv v budoucnu na požádání dodat rybáři 3 kotlety. Rybář dále nabídne 3 ryby pekaři za 1 pecen chleba. Pekař nabídku přijme a poskytne pecen chleba. Rybář se zaváže kdykoliv v budoucnu na požádání dodat pekaři 3 ryby. Vidíme, že při každé transakci dochází k dodávce a současně k vzájemným závazkům. Závazky jsou uváděny v rybách, pecnech chleba a kotletách. Mohly by ale být vyjádřeny v universální hodnotové jednotce, např. v korunách. Pekař by tak měl pohledávku za řezníkem nikoliv 3 kotlety, ale 3 koruny. Rybář by měl za pekařem i za řezníkem pohledávku nikoliv jeden pecen a 3 kotlety. Měl by pohledávky ve výši 3 koruny. Řezník by neměl pohledávku žádnou. Měl by jen závazky vůči pekaři a rybáři (obou by dlužil 3 kotlety, resp. 3 koruny). A účetní peníze nejsou ničím jiným, než záznamy to pohledávkách a závazcích, které vznikají a zanikají mezi jednotlivými členy společnosti a banky jsou do značné míry jen účetní firmy, které o těchto závazcích a pohledávkách účtují. Každá jimi evidovaná koruna má svého věřitele i dlužníka. Na uvedeném systému účetních peněz není vůbec nic špatného, či podvodného. Účetní peníze jsou v podstatě toliko zcela neutrální účetní záznamy v účetních knihách bank.

    Rozdíl mezi systémem založeným na účetních penězích a frakčním bankovnictvím samozřejmě je velký. Frakční bankovnictví je systém emitující směs komoditních peněz, jež jsou stoprocentně směnitelné za předem daný objem měnového kovu, který drží banky ve svých sejfech jako 100% rezervu a účetních peněz, které takto směnitelné nejsou a proti nimž v aktivech bank "leží" závazky dlužníků splatit své dluhy. Výsledná směs nezaručuje 100% směnitelnost za měnový kov, což ale banky nebyly v rámci frakčního bankovnictví povinny dodržet. Banky ve frakčním bankovnictví tak byly zatíženy rizikem selhání dlužníků při splácení úvěrů a současně byly zcela systematicky vystaveny riziku runu na banku ak krachu pro neschopnost banky vyměnit veškeré předložení peníze za měnový kov. Opravdu špatná situace pro banky i pro klienty. Proto také nakonec došlo ke zrušení směnitelnosti emitovaných bankovek za zlato a přechodu na 100% účetní systém. Je třeba si povšimnou jedné velmi důležité věci. Pokud by ve frakčním bankovnictví platilo, že povinnost směny za měnový kov se týká pouze bankovek a pouze bankovky by byly vydávány oproti vložení měnového kovu do banky, a účetní peníze by byly emitovány pouze jako bezhotovostní (tedy ve formě záznamů na peněžních účtech, pak by ona symbióza mezi systémem účetních peněz a komoditních peněz mohla fungovat, protože by platilo, že veškeré bankovky by byly směnitelné za zlato a riziko runů na banku by nehrozilo.

    Stejně tak v systému 100% účetních peněz je problém pouze s hotovostí a pokud by byly peníze pouze v bezhotovostní formě, nebylo by ani zde riziko runů na banku, jehož podstata se však velmi liší od rizika v systému komoditních peněz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).