Hlavní navigace

Názor k článku Soumrak vkladových produktů. Proč úroky na spoření nerostou? od Richard Fuld - To, že společně se splacením dluhu zanikají i...

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 12. 2. 2019 11:31

    Richard Fuld (neregistrovaný) 193.165.231.---

    To, že společně se splacením dluhu zanikají i peníze, kterými je dluh splacen, nevede žádným logickým způsobem k tvrzení, že peníze jsou dluhem. Peníze jsou totiž opakem dluhu, takže dávat mezi dluh a peníze rovnítko je zjevně špatně. Druhým důvodem proč peníze nemohou být dluhem z toho důvodu, že zanikají společně je skutečnost, že při splacení mohou zanikat úplně jiné, než ty které spolu s daným dluhem v minulosti vznikly. Téměř na 100% platí, že dlužník svůj dluh splatí jinými (v budoucnu od někoho jiného získanými) penězi, než těmi, které získal v okamžiku, kdy si je půjčil. To znamená, že zanikající dluh a zanikající peníze nejsou spolu svázány tím, že by v minulosti i společně vznikly. I z tohoto důvodu nelze mezi peníze a dluh dávat rovnítko. Toto je důležité z toho důvodu, že těmito jinými penězi získanými od někoho jiného hradí dlužník nejen dluh, ale i úroky. Z uvedeného je tak zřejmé, že není třeba, aby banky společně s vznikem úvěru vytvářely další peníze, které by měli mít dlužníci k dispozici, aby mohli splatit svůj úvěr. Správně píšete, že banky vytváří v čase peníze dalšími úvěry a dalšími Vámi zmiňovanými způsoby, takže takto banky a dlužníci vytvoří dostatek peněz pro to, aby mohly obíhat v ekonomice a aby dlužníci mohli získat peníze jak pro splátky jistiny, tak i pro splátky úroků.

    Vaše argumentace systematickým nedostatkem peněz na placení úroků je vadná, protože vychází ze zcela nereálného předpokladu, že všechny banky poskytnou úvěry, které budou všechny splatné pouze v jeden den a do tohoto dne už žádný další úvěr neposkytnou. Taková krajní situace je samozřejmě zcela odtržená o reality. Prakticky platí, že v podstatě splácení každého úvěru je rozloženo na části do jednotlivých splátek, takže v době splácení je peněz na splátku i úrok vždy dostatek a je také velmi pravděpodobné, že do dne splatnosti poslední splátky dojde samozřejmě k poskytnutí mnoha jiných úvěrů, které vytvoří dostatečnou peněžní zásobu na splacení i té poslední splátky i s úroky. Navíc platí, že banky vytváří peníze i jinými způsoby, než poskytováním úvěrů, takže peníze, které by mohly "chybět" na splacení úroků budou vznikat těmito způsoby. Jde o hrazení platů svým zaměstnancům, úhradu zboží a služeb svým dodavatelům, úhradu daní, obecně nákup čehokoli od nebankovních subjektů. Také z tohoto důvodu neplatí Vaše tvrzení, že peníze jsou dluhem. Vznik některých peněz není spojen s poskytnutím bankovního úvěru.

    Takže, ano neplatí na 100%, že každá existující peněžní jednotka disponuje nějakým existujícím dlužníkem. Některé peníze, které vede banka na vkladových účtech jsou účetně v aktivech kryty nikoliv závazkem dlužníka ale např. nemovitým majetkem, který banka vlastní. Když banka koupí od nebankovního subjektu nemovitost, banka připíše na vkladový účet prodejce částku ve výši kupní ceny nemovitosti a do aktiv zaúčtuje částku odpovídající pořizovací ceně koupené nemovitosti. Aktiva i pasiva banky tak vzrostou o danou částku a peníze, které drží daný klient banky (prodejce) jsou kryty aktivem v podobě nemovitosti, nikoliv aktivem v podobě závazku dlužníka splatit půjčenou částku. Takto vzniklé peníze mohou zaniknout až po té, co banka zase nemovitost prodá nebankovnímu subjektu, což nemusí nastat nikdy, nebo až za tisíc let. Tyto peníze tak budou obíhat v ekonomice a budou k dispozici dlužníkům, kteří musí kromě splátky zaplatit i úrok. V případě, že banka nakoupí akcie od nebankovního subjektu, pak bance nic nebrání držet akcie do nekonečna (pokud emitent akcií bude dál existovat) a takové peníze tedy nemusí zaniknout nikdy (mohou zaniknout v okamžiku prodeje akcií nebankovnímu subjektu). Obdobně by to bylo s nákupem zlata, akcií, jiných komodit. Na tomto místě znovu opakuji, že mám za to, že uvedené operace s finančními aktivy, či s jinými spekulativní instrumenty včetně derivátů (s výjimkou hedgingu) by neměly být umožněny bankám, které jsou odpovědny za kvalitu peněz a měly by mít zakázány veškeré uvedené spekulace a jejich hlavní činností by mělo být poskytování úvěrů. Spekulovat na trzích by měly obchodníci, a to vždy výhradně jen s již existujícími penězi, nikoliv za jimi emitované peníze, protože pak není kvalita peněz vázána jen na kvalitu dlužníků bank, ale rovněž na kvalitu ostatních položek v bilancích bank. Asi se shodneme, že banky by neměly ohrožovat peníze svých klientů, kteří se domnívají, že držením peněz v bance se nijak neúčastní gamblerství ve finančním kasínu. Banka, která se položí v důsledku jejího gamblingu na finančních trzích totiž neohrožuje pouze peníze svých klientů. Ohroženy jsou tímto zcela nepředvídatelně i vklady klientů bank, které se chovají odpovědně a gamblingu ve finančním kasínu se neúčastní. Jen doplním, že banky samozřejmě nepoužívají ke spekulacím přímo peníze svých klientů. Banky spekulují s penězi, které vytvoří v okamžiku, kdy platí za nakupovaný investiční instrument. Avšak celková kvalita aktiv tak najednou podléhá nikoli schopnosti dlužníků banky splácet své závazky, ale často zcela iracionálním a nepředvídatelným náladám ve světovém finančním kasínu. A tímto způsobem banky ohrožují držitele vkladů, protože bankrot banky může dopadnout nejen na akcionáře a věřitele banky ale také na držitele vkladů. Řešením je odštěpením investiční části bilancí do investičních společností, které by nadále mohly provádět spekulace jen v penězi klientů k tomuto účelu svěřenými a s vlastním kapitálem, s tím že tyto společnosti by již nemohly tvořit peníze. Avšak nic není samospásné. Stačí si uvědomit, že minulou hypotéční krizi způsobily banky primárně svou úvěrovou činností, nikoliv spekulacemi ve finančním kasínu, které se do onoho procesu zapojily až sekundárně. V daném případě by nás tedy nespasilo ani rozdělení bank na obchodní a investiční. Toto řešení neřeší všechna rizika.

    Podvodnému jednání nezabráníte ani blockchainovou účetní knihou, protože většina podvodů spočívá právě v tom, že do účetnictví nebylo zaneseno, co tam být mělo, nebo tam byly zaneseny nepravdivé a/nebo zkreslené údaje, čemuž blockchain nijak nezabrání. Tyto údaje budou chybět, nebo budou zaneseny kresleně i v účetní knize, která bude mít formu blockchainu.

    Knihu Budoucnost peněz jsem měl v plánu přečíst. Po té, co jste mi z ní odcitoval ty nesmysly, mi přijde, že si asi najdu nějaký smysluplnější způsob trávení času. Proti teorii "nedostatku peněz na placení úroků" jasně mluví (kromě výše uvedeného) velmi dlouhá praxe účetních peněz, která také dokládá, že toto není problém. V každém okamžiku totiž platí, že v oběhu je mnohonásobně více peněz, než činí souhrn právě v ten den splatných jistin úvěrů a úroků. Argument nedostatku peněz na úroky je jednoduše nesprávný.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).