Hlavní navigace

Soumrak vkladových produktů. Proč úroky na spoření nerostou?

Autor: Depositphotos
Radovan Novotný

Inflace zaklepala na dveře, ale banky vklady od svých klientů neodměňují. Inflace je požírá, taková je prostě doba. Kdo za to může a kdy se to může změnit?

Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Úrokové sazby a jejich vývoj nutně zajímá dlužníky i věřitele. Zatímco úrokové sazby hypoték v poslední době překvapivě rychle vzrostly a směřují ke třem procentům, do zvyšování úročení vkladových produktů se banky nijak neženou. Nemají důvod klientská depozita přeplácet, když dosažitelných rezerv mají dostatek. A tak lze dnes v úrokových sazebnících vkladových produktů běžně narazit na úročení v řádu setin procenta.   

Soumrak termínovaných vkladů: malé úročení, dlouhá vázanost

Na termínované vklady lze aktuálně podle maximálně dosažitelné úrokové sazby peníze uložit na sazbu přesahující 2,5 procenta ročně. Podrobnější pohled ovšem ukáže, že pro takovou sazbu je nutné přistoupit na podmínku třeba i desetileté vázanosti vkladu. Není to šílenost? 

Racionalita termínované vázanosti na takovou dobu kvůli úroku, který pravděpodobně ani nepokryje inflaci, se nutně stává polemickou. Termínované vklady jsou úročeny podobně žalostně jako vklady netermínované, jakkoli existuje několik málo bank, které nabídnou v případě pětiletého vkladu nominální sazbu přes dvě procenta. Při zohlednění inflace takový vklad reálným výnosem pravděpodobně prodělá a příliš moudrou investicí asi nebude.

Pokud už hovoříme o vkladových úrokových sazbách, neměli bychom opomenout zmínit důležité faktory, které z principu tržní úrokovou sazbu ovlivňují. Závisí na splatnosti, délce uložení a také na tom, zda je půjčováno s úrokovou sazbou fixní, nebo plovoucí. Pevná sazba zaručuje, že se úročení v průběhu vkladu nemění. Když se budeme chtít dopátrat formování úrokových sazeb „dlouhých“ peněz, musíme nahlédnout na trhy kapitálové – tedy to, co signalizují výnosy dluhopisů s delší splatností. Úrokové sazby odvozené od výnosu českých státních dluhopisů jsou dnes jak pro pětileté, tak desetileté dluhopisy na úrovni dvou procent. Podobná bída jako u vkladových bankovních produktů. 

Cena peněz na těchto trzích je kromě nabídky a poptávky ovlivňována výší inflace – jak tou minulou, tak současnou i budoucí (odhadovanou). Pokud lze očekávat a předpokládat inflační tlaky a nárůst inflace, úrokové sazby budou mít tendenci růst. Na pozadí stojí nutnost motivovat potenciální věřitele, aby peníze půjčili. Je-li všeobecně očekáváno, že inflace bude kupní sílu extrémně ukusovat, může dojít k tomu, že věřitele budou žádat pojistku na způsob inflačně indexovaných dluhopisů.

Faktory, které kromě politiky centrální banky ovlivňují výši úrokových sazeb:

Spořicí účty, „krátké“ peníze a mezibankovní trh

Úrokové sazby spořicích účtů stále leží na minimech. Bankovní vkladové produkty odměnou pro střadatele neoplývají – nejčastější úrok se blíží nule. Na pozadí stojí někdejší politika ČNB, kdy byly obchodní banky zahlceny dvěma biliony emitovaných korun, o které se v době kurzových intervencí nafoukla bilance centrální banky. Maximální dosažitelná vkladová úroková sazba tak jen s několika málo výjimkami nepřekračuje jedno procento. Ono lepší úročení je ale často získáno jen při splnění zvláštních podmínek – aktivní vyžívání účtu, používání platební karty, nebo třeba splnění podmínek výše vkladu. 

Pokud hovoříme o vkladových sazbách spořicích účtů, pak se pohybujeme na poli ceny „krátkých“ peněz, jejichž sazby by měly reflektovat sazby mezibankovní. Toto jsou sazby, za které si banky půjčují navzájem – PRIBOR (Prague Interbank Offered Rate), běžně publikovaný pro různé délky splatnosti. Právě změny této sazby mohou ovlivňovat úrokové sazby z vkladů i úvěrů.

Na pozadí fungování mezibankovního trhu stojí, že některé obchodní banky mohou být z pohledu rezerv v nedostatku (potřebují likviditu doplňovat) a jiné v přebytku (mohou s přebytečnou likviditou obchodovat). Aby deficitní banka dodržela požadavky na povinné minimální rezervy, může kromě nabírání klientských vkladů čerpat úvěry právě na mezibankovním trhu.

Obchodní banka s přebytečnými rezervami se může rozhodovat, zda ponechat přebytečné rezervy u ČNB za diskontní či jinou sazbu, nebo je na určenou dobu za vyšší úrok s vyšším rizikem půjčí jiné bance. Úroková sazba z těchto úvěrů je pak právě onou mezibankovní sazbou. Je to vlastně cena peněz, za kterou obchodní banky „nakupují“ likviditu. 

Dnes si obchodní banka může své rezervy uložit u ČNB přes noc za 0,75 procenta a podle 1denní sazby PRIBOR pak může na mezibankovním trhu dosáhnout na sazbu kolem 1,75 procenta. I když jsou klientské vklady pro banku zdrojem financování srovnatelným s mezibankovními půjčkami, vkladové sazby za sazbami mezibankovními v poslední době zaostávají. Sazba mezibankovní je 1,75 procenta, ale spořicích účtů, které by nabídly sazbu kolem jednoho procenta, je žalostně málo.

Kdy se dočkáme růstu úrokových sazeb vkladových produktů?

ING Bank na svých webových stránkách pravidelně publikuje graf, který zachycuje vývoj úrokové sazby nabízené touto bankou na spořicím účtu a porovnává ji s repo sazbou ČNB. Repo sazba jako „měnověpolitická“ sazba představuje facilitu, kterou ČNB jako úřad pro kontrolu měny a ovlivňování inflace mění množství likvidity (rozumějme množství peněz v bankovním systému). Když v roce 2013 repo sazba zamířila k nule, postupnými kroky ji následovaly i vkladové sazby nabízené bankami obchodními. I když repo sazba z minima 0,05 procenta dnes povyskočila na 1,75 procenta a na její zvyšování zareagovaly i mezibankovní úrokové míry, v případě klientských vkladů zvyšování zaostává.


Zdroj: Ingbank.cz

Ona dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba) je pro vývoj krátkodobých úrokových sazeb zásadní. Sedm členů bankovní rady ČNB najmenovaných prezidentem republiky na svých pravidelných zasedáních rozhoduje, zda vyhlašované sazby zvýší, nebo sníží. Když se ČNB rozhodne stahovat likviditu z trhu (snižovat množství peněz dostupných obchodním bankám), půjčuje si tato instituce od obchodních bank tím, že jim začne prodávat cenné papíry. Po čtrnácti dnech pak papíry vykoupí, repo obchod je dokončen – obchodní banka inkasuje původní prostředky a úrok odpovídající repo sazbě. Těmito operacemi jsou pak ovlivňovány i úrokové sazby na mezibankovním trhu. 

ČNB je státním úřadem – úřadem ovlivňujícím měnu, inflaci i úrokové sazby. To, že se ČNB jako instituce ústřední banky rozhodla pro měnovou politiku nízkých úrokových sazeb, nutně dopadlo i na střadatele. Je-li něčeho moc, cena klesá. Jsou-li banky zahlceny rezervami, peníze střadatelů nejsou honorovány. Vklady musejí být pro banky ceněným aktivem, nikoliv něčím, čím oplývají a čeho mají dostatek a přebytek. Tlak na zvyšování vkladových úrokových sazeb nastane, až když banky začnou usilovat o likviditu, tato se stane nedostatkovým zbožím. Vše je centrálně řízeno a ovlivňováno pod taktovkou ČNB. Sazby na mezibankovním trhu jsou tedy jak výslednicí tržních faktorů a vnímání rizika, tak sazeb nastavovaných centrální bankou. Banky nemají důvod, proč by měly klientské vklady přeplácet. Zvýšení vkladových sazeb pro banku znamená růst nákladů a zmenšení potenciálu dosažení zisku.

Vkladový úrok jako vábnička

Úrokové sazby na depozitech bdělé střadatele určitě zajímají. Konzervativní investoři a střadatelé, hledající do portfolií bezrizikové investice a finanční instrumenty umožňující realizovat spoření, jsou ovšem v posledních letech zklamáni. Stalo se běžnou praxí, že obchodní banka vytvářející si pozici na trhu je ochotna nabízet vyšší vkladové sazby i za cenu nižších úrokových marží. Po získání masy klientských depozit a bankovní sedliny, tedy zůstatků vkladů, které na účtech setrvale zůstávají, následně původně lákavé sazby po krůčcích snižuje. Vývoj nabídky souvisejících produktů potvrzuje aplikaci zásady „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“.

FIN19

Uplatňuje se ale i „reklamština“. Vezměme příklad, kdy reklama jedné banky lákala na úrokovou míru „1,6 % p.a.“. Při čtení podrobnějších podmínek ovšem zájemce odhalil iluzi nabídky, bylo nutné mít účet „verze 4.0“, nabídka neplatila pro již existující účty a stávající depozita. Pro dosažení reklamní sazby by bylo nutné nejen splnit bonusovou podmínku, ale i vzdát se likvidity – de facto šlo o termínovaný vklad. 

Vkladové úrokové sazby prostě představují marketingový tahák pro akvizici nových klientů, kdy banka sice zaplatí více na vkladových úrocích, kupuje si publicitu a zájem. Jen na půl roku, jen pro nového klienta a jen pro omezenou výši vkladu. Tak nějak vypadají taktiky náboru nových klientů přes na první pohled výhodné vkladové úrokové sazby. Z klientského pohledu nesmíme opomenout, že odměnou za v bance deponované vklady jsou vlastně i poskytované nezpoplatněné služby. Vedení účtu, internetové bankovnictví, výběry z bankomatů, realizace plateb atd. jsou služby, které s sebou nutně nesou náklady.