Hlavní navigace

Názory k článku Soukromé měny – užitečný recept, byť utopie

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 23. 3. 2012 9:54

    Utopenec (neregistrovaný)

    Čirou utopií je pouze to, že se stát svého monopolu na padělání peněz vzdá dobrovolně. Ostatní již utopií není.

    K přechodu na alternativní měny bez ohledu na vůli státu dojde minimálně z těchto důvodů:

    1) Inflace oficiálně měny bude pro lidi neúnosná. A nemusí jít přímo o hyperinflaci (i když i ta časem zřejmě přijde), stačí prostě vyšší inflace. Můžeme se podívat do zemí, kde taková inflace je. V takovém Vietnamu vám za inflační dongy barák nikdo neprodá, musíte tasit zlaťáky

    2) Státní boj proti šedé ekonomice a praní špinavých peněz zahrnuje i omezování hotovostních plateb a některé země EU uvažují o úplném zrušení hotovosti. Pro stát je toto velkým lákadlem, velký bratr by z bankovních výpisů vyčetl vše. Jenže zrušením hotovosti nezmizí ani drogy či prostituce, ani snaha vyhnout se daním (instalatér vám dá slevu, když nechcete doklad). Zrušení hotovosti by mělo jediný důsledek: lidi/trh by si spontánně našli alternativní prostředek směny.

    3) Státní nekryté peníze mají společnou matku: americký dolar. Centrální banky celého světa drží rezervy v USD. Budoucnost USD je ale nejistá, dluhy USA astronomické a konkurenti USA (Rusko, Čína, Japonsko, ...) se roli USD snaží podkopat. Je pro ně nevýhodné, aby se světový obchod i světové rezervy vázaly výhradně na USD. Pokud monopolní role USD skončí (např. ztrátou monopolu na relizaci obchodu s ropou - viz Irán), může to způsobit smrtelný šok všem nekrytým státně-monopolním měnám. Rusko, Indie, Čína navyšují zlaté rezervy a některé ropné státy chtějí ropu prodávat za zlato. Jiné si to zatím dovolit nemohou, protože místní režimy existují jen kvůli přítomnosti USArmy. To ale nebude trvat věčně, nejde o stabilní situaci.

    Co se týče soukromých měn, asi by jich bylo víc, ale zase by byly globální. Zkrátka by je provozovala sdružení bank, stejně jako dnes máme Visa, EC/MC a AmEx, měli bychom např. 3 velké soukromé globální měny. Tzn. měn by vlastně bylo asi méně, než dnes.

    Kdo na tento vývoj nechce čekat, může si již nyní spořit ve zlatých a stříbrných investičních mincích, jejichž hodnotu nezničí ani inflace, ani měnová reforma, ani státní bankrot, ani převrat, ani válka. Jejich hodnota není závislá od prosperity ČR či EU a důchod si s těmito penězi užijete kdekoli na světě.

  • 25. 3. 2012 6:10

    pavel houser (neregistrovaný)

    co pisete, pusobi logicky, ale zda to tak bude...? i zlate mince vam mohou zabavit, viz usa ve 30. letech.

    ad prodej domu za alernativni menu, to je v podminkach vetsiny zemi divne, podchycuje se to pres dan z prevodu nemovitosti, katastr... jinak receno moc nevim, jak by zde v procesu transakce mohly sehrat roli napr. zlate mince.

    nedovedu si predstavit prechod na model soukromych men bez celkoveho kolapsu (ne ze by prechod byl pricinou kolapsu, ale jinak nebude pripusten; a za druhe, podminka nutna a dostacujici - kolaps je mozna predpokladem, ale rozhodne ne zarukou; asi jako dejme tomu po kolapsu rimske rise nevznikla spolecnost fungujici podle hayekovych predstav). jisteze to, ze si neco nedovedu predstavit, neni zadny zrovna silny argument...

  • 26. 3. 2012 8:46

    Utopenec (neregistrovaný)

    Věřte mi, že ani v roce 1933 v USA stát lidem nezabavoval zlaťáky zakopané na zahradě, dokonce ani zazděné ve sklepě (a dokonce ani schované v plechovce od fazolí). Tak leda ty uložené v bankovním sejfu. I dnes by stát šel hlavně po ETF fondech, zlatých bankovních fondech a možná bankovních bezpečnostních schránkách, ale těžko by překopával zahrady všech občanů.

    Prodej domu je jednoduchá věc: formálně se může udát v oficiální měně, možná za podhodnocenou cenu a zbytek z ruky do ruky ve zlatě. Ostatně jak byste asi třeba v takovém výmarském Německu určil tržní cenu domu? Pokud vím, tehdy se za 3 unce zlata dal koupit blok činžáků v Berlíně. Cena v inflačních markách v podstatě neexistovala, či se měnila každou minutou.

    Kolaps Říma je dobrý příklad toho, k čemu vede zmocnění se měny státem, zlehčování a šizení mincí, státem generovaná inflace. A myslím, že po pádu Říma poctivé peníze zvítězily. Jakmile pominul státní tlak, povinnost přijímat i šizené státní mince za nominál, přirozeně se obnovila role Au a Ag a lidi přestal zajímat nominál mince, ale obsah drahého kovu. Dnes pád Říma bereme jako tragédii, tehdy to lidé brali jako úlevu (jinak by k němu ostatně ani nedošlo - kdyby ho všichni tak milovali).

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).