Řetězce potřebují analýzu toho, co se nejvíce prodává a co tedy mají objednávat. Získávat je z vlastních dat je drahé, tak slíbí ovečkám lízátko a ovečky ochotně poskytnou potřebná data, pěkně adresně, včetně uvedení bydliště, věku, věku dětí, obvodu přes prsa, napíšou tam snad i psa, aby dosáhly na jediné procentíčko slevy.
Delvita svého času měla slevový program, ale její sleva činila směšné 1–2 promile, to byla sleva jako brko. Tesco – stejně jako jiní (např. Interspar) – si uspořádá slevu podle svého: nabídne něco, co zákazník nepotřebuje. Zákazník je možná přilákán na slevu, ale co z toho, když si z nabídky bonusů nevybere? Tím firmě všechno zůstane v kapse, zato získaná data mají pro obchodníky obrovskou hodnotu.
Připomíná mi to známou písničku: houfem ovečky, seberte se všecky, houfem ovečky, seberte se.
Když teda všichni za tu svou úžasnou kvalitu slevují, tak proč rovnou neprodávají o trochu levněji a bez bombastické akce (která taky není zadarmo)?
Nikdo není nucen slevu využívat. Někomu to 1 % za to stojí, někomu ne. Jak nakonec karty a získaná data Tesco využije, je jen na nich. Může skutečně dávat jen to 1 % slevy (podle mého názoru je na to škoda těch karet a náklady na zavedení systému se nezaplatí) nebo skutečně využije adresné nabídky, jak jsem psal výše (a tahle data může výrobcům prodávat za opravdu zajímavé peníze).
No a lidi? Zase záleží na tom, jestli jim to za to stojí. Jestli chtějí adresné nabídky slev nebo zboží zdarma.