Hlavní navigace

Vlákno názorů k článku Šikana na pracovišti a jak se jí bránit od Flasi - Bossing je nepochybně prasárna. Jenže co má dělat...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 27. 1. 2010 10:00

    Flasi (neregistrovaný)

    Bossing je nepochybně prasárna. Jenže co má dělat šéf, když někoho nechce? Český zákonník práce fakticky neumožňuje dát výpověď člověku, se kterým nejste spokojeni, ale který nedělá velké kiksy. Takže zbývá ho přesvědčit k dohodě.
    Připadá mi to podobné, jako když majitelé domů dělají hnusné prasárny svým nájemníkům (vypínání vody, plynu), kterým nemohou legálně dát výpověď z nevýhodného nájmu.
    Běda tomu, koho se stát rozhodne chránit…

  • 27. 1. 2010 10:29

    hm (neregistrovaný)

    Co to je za blbost? Když ho nechce, proč ho nechce? Protože pro něj nemá práci? Tak normálně propustit pro nadbytečnost? Protože na práci nestačí? Tak se s ním normálně dohodnout a rozejít se buď dohodou, nebo, chce-li být hodný, propustit opět pro nadbytečnost. Bossing přece není nutný. A nebo se mu prostě nelíbí, protože je ošklivý nebo protože mu nepodlézá? Pak tam nemá co dělat ten „šéf“.

  • 27. 1. 2010 10:34

    Flasi (neregistrovaný)

    Protože na práci nestačí. Nepracuje tak, jak si zaměstnavatel představuje. Nevěří mu. A zaměstnanec na dohodu přistoupit nechce.
    Co teď? Propustit pro nadbytečnost? Haha. Soud o neplatnosti propuštění pro nadbytečnost (pokud se opravdu nejednalo o skutečnou nadbytečnost) ten zaměstnanec vyhraje celkem snadno.
    Takže co zbývá kromě bossingu?

  • 27. 1. 2010 11:05

    hm (neregistrovaný)

    V případě, že zaměstnanec na práci nestačí (má neuspokojivé pracovní výsledky), lze mu z tohoto důvodu dát výpověď (po předchozím písemném upozornění). Ovšem je-li šéfem blb, začne ho místo toho buzerovat.

  • 27. 1. 2010 11:19

    Flasi (neregistrovaný)

    Napsal jsem celkem tři důvody. Vy jste zareagoval jenom na jeden. Předpokládám, že pro druhé dva neznáte korektní řešení.
    Ano, když jsou zaměstnancovi pracovní výsledky neuspokojivé objektivně, tak lze postupovat vaší cestou. A co když jsou neuspokojivé jenom subjektivně? Ono to hodně prolíná s tím, když zaměstnanec pracuje, ale ne tak, jak chce šéf.

  • 27. 1. 2010 12:00

    hm (neregistrovaný)

    Protože Vám asi dobře nerozumím. Jako co dělat, když výsledky práce objektivně uspokojivé jsou, ale subjektivně ne? No, to je tedy otázka, spíš proč se šéfovi zdá, že výsledky jsou neuspokojivé.
    Ale abychom se tu spolu nedohadovali: Je možné, že má šéf nějaký pocit a prostě určitého zaměstnance nechce, aniž by k tomu měl objektivní důvod. S normálním zaměstnancem by asi stačilo promluvit a brzy by se na odchodu dohodli (málokdo chce být zaměstnán pod šéfem, který je proti). S někým by třeba dohoda možná nebyla a pak máte pravdu v tom, že chybí nástroj, jak takového zaměstnance propustit. Ale využívat k tomu bossing mi prostě přijde nefér už proto, že šéf se v tu chvíli opravdu opírá jen o své pocity.

  • 27. 1. 2010 12:20

    Flasi (neregistrovaný)

    Slovem objektivně jsem myslel – tak objektivně, že to uzná i soud. I soudce, který nikdy v životě nepracoval v systému, kde se vytváří hodnoty.
    A rozhodně to není jenom o pocitech. Co uděláte s pracovníkem, který vždy, když se blíží konec nějakého projektu, tak onemocní (a donese korektní neschopenku). Na takového člověka se nemůžete spolehnout a nechcete ho. Soud vám maximálně přezkoumá ty neschopenky. A shledá, že jsou v pořádku – to víte, záda, to chytne člověka hned… Ale podporu ve věci neuspokojivých pracovních výsledků tam fakt nečekejte.

    No takže jsme se shodli, že existuje situace, kdy člověka, kterého potřebujete propustit, propustit nemůže.

    No já psal už v prvním příspěvku, že bossing je prasárna. Ale taky je to reakce na to, na současný stav v pracovním právu. To je moje pointa.

  • 27. 1. 2010 14:15

    Sona (neregistrovaný)

    Krasna pointa, so zaujmom som si toto precitala… Dufam ze sefov s takymto zmyslanim je malo, ked je niekto na manazerskej pozicii, tak ma mat aj urcite predpoklady… vyuzit bossing na to aby sa zbavil zamestnanca je naozaj ubohe a myslim ze 95% pripadov nema nic spolocne s popisanou situaciou… zbytok, ok, beriem ze je to zlozite niekedy cloveka ukocirovat, kto to ale nevie nech nerobi sefa…

  • 28. 1. 2010 10:00

    : (neregistrovaný)

    Nevím, kdo si v dnešní době lajskne simulovat a hodí se marod. Naopak, lidé se k lékaři bojí chodit a jdou tam až když je pozdě, léčba se pak velice prodražuje. Nemoc občana nezatíží jen v podobě almužny (a první dny vůbec zdarma), ze které nepokrýje základní platby domácnosti (nájem či hypo, elekřina, plyn, topení, jídlo …), ale třeba i krácení dovolené, nenárokových odměn atd. Jo, pokud vás vystříhají z auta a ležíte půl roku na Aru, tam se asi neschopence nevyhnete a dovolenku na ni i se zpětnou platností nevypíšete.

    Znám dost lidí, co skončili poslední dobou díky neustále stoupajícím a hlavně nesmyslným nárokům zaměstanavatelů v blázincích, v lepším případě dali výpověď sami. Ono když např. pracujete s kvalitními polistopadovými zákony a každý si zákon vykládá po svém nebo aby v Praze mohli vykazovat nějakou činnost, tak neustále vymýšlejí často vyloženě nesmyslnou práci těm dole na venkově, tak ten člověk dole je fakt za zcvoknutí. Nebo ve velkých společnostech levá neví co dělá pravá, někde se udělají personální audity s předem daným cílem vyházet 20 % lidí, aniž by se tam tito lidé flákali, pak se zbytek firmy svíjí v křečích, aby pak nabrali 25 % lidí, aby to mohlo jakž takž fungovat jako to fungovalo před auditem. Někdy mi připadá, že pravice tu chce dokázat, že po socialisticku to zkrátka nejde, že vše se musí dělat zbytečně složitě, i když by to šlo jednodušeji.

    Občas si na netu něco objednám. Následuje telefon, jestli uvedené opravdu chci. Ano chci. Po nějaké době další telefon, že to nemá ani dodavatel, i když na netu byla informace „skladem“. Tak vybírám něco jiného. Další telefon či mail, že to posílají. Když to dlouho nejde, ptám se na osud. Jé, ono nám to tady někde zapadlo, ještě dnes to odesíláme. Po nějaké době mne ráno budí telefonem jakási přepravní společnost, že mají pro mne zásilku, kterou jsem ale požadoval dodat poštou, protože se přes den v místě bydliště nevyskytuji, tak abych si ji mohl vyzvednout až budu doma. V určenou dobu čekám, nic se neděje. Odjíždím tedy z domu a večer mám lístek, že mne nezastihli. Volám tedy na sdělené tlf. číslo, nikdo to tam nebere. Zkouším opakovaně, dívám se i na web přepravce, žádný kontakt pro náš region tam nemají, nová, „uživatelsky přívětivá podoba“ Zlatých stránek ví taky prd. No, po nějaké době se tam dovolávám a dohaduji se na osobním vyzvednutí v depu, ještě se ujišťuji, že zásilku nevrátí odesilateli, i když by měli. Po všech těhle peripetiích zásilku skutečně přepravce nevrátil a já ji mám! Doma ji rozbalím a obsahauje něco jiného! Píšu mail, je to už měsíc a žádná odpověď. Naštěstí šlo jen o cca 250,– Kč za zboží a přes 100,– Kč za přepravné. Něco ze zásilky se využít dá, příště zkusím jiný obchod.
    Další věc: potřeboval jsem něco k topení a něco k splachovači. Výrobci náhradní díly vedou, ovšem neobchodují s „normálními“ lidmi. Musím se tedy obrátit na velkoobchod, který je schopen dodávku zboží zprostředkovat. Ještě se vyjadřuji, že takovéto prostředníky nemám moc rád, že to zbytečně prodražují a hlavně po převratu tyhle socialistické mezičlánky byly velice kritizovány a odsuzovány. Tentokrát zboží dorazilo v pořádku, dostávám jej v krabicích s dodejkami přímo od výrobců, kteří jej nemohli zaslat přímo mne. Jaký je v tom rozdíl, napsat adresu na mne nebo na obchod? Chápal bych, když v zásilce bude zboží ještě pro 5 dalších zákazníků, ale šlo o náhradní díly, které obchod normálně neodebírá a tak v obou obchodních případech šlo jen a jen o vykrytí mých požadavků.
    Když vídávám, jak mnohé obchody jsou zásobovány kusovými zásilkami od jednotlivých přepravních společností, „nepřijde zboží“ v podobě celého náklaďáku, jak tomu bývalo za socíku, pak se nedivme, že je všechno tak drahé. To jsem ale odbočil, ale je to stále o novodobém bordelu, proč to dělat jednoduše (a levně), když to jde složitě (a draze). A v takových podmínkách pracovat …

    Pro experta Jezevce: Otrokářství již bylo zrušeno. Jsme (nebo bychom rádi byli) civilizovaná společnost 21. století a nějakou Ameriku si strčme kamsi. . O jejich úrovni snad hovoří jejich zdravotní pojištění, kdy miliony lidí nejsou pojištěny. Dá se vůbec mluvit o vyspělé společnosti? Domnívám se, že až budou mít i pracovní právo na úrovni civilizovaného světa, bude to za sto let a budou tomu tleskat, jako kdyby objevili Ameriku. Tím se nezastávám nemakačenků, ale dovolí si dnes v práci někdo nemakat? Spíš je otázkou, zda někdo produkuje něco hodnotného a to po něm zůstane nebo zda vyrábí tabulky, hlášení a statistiky či jinak ničí hlavně papír a toner, které se brzy skartují a nikdo tuto „důležitou“ práci postrádat nebude.

  • 8. 11. 2010 3:09

    Zolej (neregistrovaný)

    S Váším příspěvekem nemohu, kromě posledního odstavce, jinak než souhlasit a sám bych to nenapsal lépe.

    Jenže, co má společného s Vaším příspěvkem Amerika?
    Proč bychom si jí měli strkat kamsi?
    Bossing/Mbing je americké slovo, protože byli první, kdo s tím něco začali dělat, a ne, že by v Americe byla nejdříve či největší. Obávám se, že takový mobing je nejtypičtější pro pro kancelářské prostředí a z toho nejvíc pro střední evropu. Bossing je rozšířený po celém světě, zřejmě bez rozdílu.
    Ten poslední odstavec naprosto změnil smysl celého Vašeho příspěvku, na útok proti USA. Mně se moc věcí DNES v USA moc nelíbí, bohužel. Stále však úroveň praktické politiky a schopností občanů USA domoci se svých práv daleko, daleko přesahuje úroveň politiky a dovolání se práv občanů v ČR.

    Mimochodem jak jste zmínil otrokářství, tak z něho bossing nepocházi. Nebudu přece bossovat svůj majetek. Vůbec, představy otrokářství z filmů, dobrodružných knih nebo učebnic jsou zkreslené. Otroci byli MAJETEK, a to dost drahý majetek. To nebylo jako třeba pes za pár šupů, byli o dost dražší než kráva nebo dokonce luxusní kůň, a to je co říct. O takovou věc přece nechceš přijít, svůj majetek naopak pečuješ, aby ti vydržel co nejdéle a třeba se i rozmnožil. Takže bossování je nesmysl. Co se týče mobingu mezi otroky, nevím, ale nemá-li smysl, tj. nezbaví-li se ho bude omezený jen na určité případy boje o přízeň otrokáře nebo "šéfotroka".

  • 14. 5. 2011 19:03

    aja (neregistrovaný)

    Bossing je prasárna .A také je to věc celé společnosti .Vemte si jen politiky ti hrají bossing s námi .Žijeme v nevědomosti někteří se brobouzí a i tak cítí bezmoc .Žijeme v archetypálních vzorcích chování jak z toho ven, začít u sebe ,ale není to jednoduché .Zatím likvidujeme sami sebe .aja

  • 18. 5. 2011 18:36

    Lenka (neregistrovaný)

    Pokud někdo onemocní vždy před předáním nějaké práce, je potřeba postavit hodnocení na výsledek práce a ne na sezení na pracovišti. Pak si rozmyslí, jestli bude nemocný a práci za něj nejenom dodělá někdo jiný, ale i dostane zaplacenou někdo jiný. Většinou proto aby dostal peníze, bude raději tahat práci domů nemoc nenemoc. Peníze jsou nejlepší páka na světě a funkční. Šikana je stupidita, mám kamarádku která se s tímto nyní potýká a opravdu je to marný boj. Není jí co poradit, aby to fungovalo. Malí lidé jsou i na vysokých postech. L.

  • 6. 10. 2014 11:03

    zrzka (neregistrovaný)

    Promiňte, ale ta Vaše nelidskost je odporná. Když někdo onemocní nesmí se léčit. Vy jste doktor? Jsem teď na neschopence kvůli šéfové, která mě málem zakopala pod kytičky. Tou její psychologickou šikanou. Můžete mi říct, jak se má bránit podřízený, když má šílenou šéfovou a patří do blázince? Majitele ji z toho vyseká, když ji zažaluji na policii, protože je milionář.

  • 18. 5. 2011 18:30

    Lenka (neregistrovaný)

    Vaše názory se mi líbí, jsou konstruktivní. Také sedím na managerském místě a takovému jednání jsem nikdy nemusela sáhnout.

  • 14. 5. 2011 13:31

    petra (neregistrovaný)

    jste mimo mily Flasi, resit odchod nekoho mobingem ci bossingem, nebo jak jste uvedl ze "chudacek "majitel musi vypinat vodu aby se najemnika zbavil...svedci vazne o vasi hlouposti.

  • 27. 1. 2010 14:12

    Jára (neregistrovaný)

    I já si myslím, že zaměstnavatel má dost regulerních způsobů, jak se s nevyhovujícím zaměstnacem slušně rozloučit. A dlouhodobé neuspokojivé pracovní výsledky můžou zahrnovat i vámi zmíněné problémy se zaměstnancem – prostě má dlouhodobě neuspokojivé pracovní výsledky – tím je řečeno vše. Ovšem znamená to také,že nadřízený má opravdu schopnosti svoji funkci nadřízeného plnit a tím pádem i schopnost slušného chování k podřízeným (i těm méně výkonným) a to v rámci zákonných norem. Není nic jednoduššího než na neuspokojivé pracovní výsledky několikrát písemně upozornit a poté jednat dle zákoníku práce – výpověď dohodou či výpověď s odstupným.
    Ovšem hlavně to odstupné, bývá většinou hlavním jádrem problému -než by zaměstnavatel vyplatil odstupné, tak to raději bude někomu systematicky několik měsíců ničit život a ještě si k tomu za „mimořádné prémie“ sjedná patřičně tvárné nádeníky z řad spolupracovníků. To mu není peněz navíc líto!!

  • 27. 1. 2010 14:23

    Flasi (neregistrovaný)

    Máte pravdu, že existuje určitě spoustu případů, kdy bossing je prováděn proto, aby se ušetřilo na odstupném i když by se zaměstnance dalo zbavit jinak (jenže s odstupným).
    Nicméně, jak jsem popsal, existují situace, kdy to prostě podle zákona nejde.

    Cituji:
    „Není nic jednoduššího než na neuspokojivé pracovní výsledky několikrát písemně upozornit a poté jednat dle zákoníku práce – výpověď dohodou či výpověď s odstupným.“

    To může být někdy pravda. Ale pokud ten zaměstnanec nedělal opravdu velké kiksy a pokud jeho práce není nějak objektivně normována (což mnoho typů práce prostě není), tak zase není nic jednoduššího pro toho propuštěného, než takovou výpověď zpochybnit u soudu a uspět.

    A mimochodem výpověď dohodou neexistuje. Ale to je formalita.

  • 8. 2. 2013 21:49

    Pitr (neregistrovaný)

    Chtěl bych se přiklonit k Járovi. Ano jsou dle zákoníku práce definována pravidla,i když dle mého názoru spíše fandící zaměstnavateli. S flákači a výkuky není problém se rozejít. Bohužel to není problém i s příkladně pracujícím zaměstnacem, který je přínosem firmě, ale nechce trpně přihlížet k libovůli generálního ředitele doslova si hrát s osudy slušných lidí. (lépe by to zřejmě osvětlil psychiatr).Pokud bych měl finanční možnosti se bránit bossingu na své osobě s pomocí fundovaného právníka, neváhal bych jít do toho byť s vědomím pravděpodobné prohry, ale s pocitem že se po mně rozhodnou další.

  • 27. 1. 2010 18:54

    jezevec (neregistrovaný)

    je zajímavé, že „bossing“ pochází z ameriky – tento styl jednání i jeho pojmenování.
    přitom v usa je obvyklá výpovědní doba 0–3 dny a k výpovědi nemusí být důvod, prostě fujfujfujnechcitě je dost dbrý důvod pro zrušení pracovního poměru.

  • 28. 1. 2010 11:10

    Flasi (neregistrovaný)

    Bossing pochází z Ameriky? Máte nějaké důkazy tohoto tvrzení? Netvrdím, že to tak není, jenom nevím odkud to pochází, intuitivně jsem předpokládal, že to nepochází odnikud, že se to existovalo všude. Možná z Ameriky pochází ten název, nebo se tam o tom začalo nejdřív veřejně mluvit.

    Nicméně já píši o bossingu jako prostředku donucení zaměstnance k odchodu v případě, kdy se ho nelze zbavit výpovědí. To pochopitelně nepokrývá všechny formy bossingu, to je pouze jedna jeho výšeč.
    Spousta lidí má nějaké mindráky a mnoho z nich je i šéfy. A spousta šéfů s mindráky prostě šikanují své podřízené, protože je baví zneužívat moc.
    Pak je spousta lidí, kteří sice mají přímé podřízené, ale nemají kompetence někoho z nich propustit (maximálně poslat návrh výš). A někdo se jim nelíbí třeba proto, že chápou, že je schopnější než on, nebo se bojí, že jim ten podřízený přijde na nějakou levotu.

  • 28. 1. 2010 17:27

    Marionnette (neregistrovaný)

    Nikdy to nedělám, ale musím reagovat.
    Jsem sama v situaci, kdy se kolem mne začíná roztáčet sspirála bossingu. Ač odvádím dobrou práci (podotýkám, že v mé profesi je to těžké, protože nic „nevyrábím“, ale mám podněty od lidí zvenčí, kteří si mé práce cení) jsem svou nadřízenou „týrána“. Zatím to je „jen“ neodpovídání na pozdrav, kradmé pohledy, přesouvánní na jinouu práci, krácení odměn… To vše „jen“ pro to, že si nechci nechat líbit překračování práva, omezování vlastního rozhodování a také proto, že osmítám podlézat a donášet na své kolegy.
    Docela by mne zajímmalo, jaký problém se svým zaměstnance máte vy, protože má šéfová by s vámi asi souhlasila. Objektivně dobrá jsem, ale subjektivně se mne potřebuje zbavit…

  • 25. 2. 2010 7:17

    zoufalec (neregistrovaný)

    Přesně to je trefené, jsou prostě šéfové ,kteří si libujou v ponižování lidí,aby zakryli svou neschopnost .A rady které tady dáváte jsou ubohé- dejte výpověď. Na toto ti jmenovaní hřeší a jednou to někde špatně skončí.Zde se prostě nikdo nezajímá o lidi a nikdo neřeší ,aby se tohle nemohlo stávat.Na takových pracovištíš většinou lidi dlouho nevydrží, jen ti co jsou na tom špatně finančně se drží co jim síly stačí.Zajimavé je,že se nikdo na vyšších místech na takových pracovištích nezajímá ,proč tam mají stále málo lidí.Je velká nezaměstnanost a není možné ,aby lidé takhle odcházeli.Prostě vaše rady jsou k ničemu.

  • 19. 5. 2010 22:27

    Lilith (neregistrovaný)

    Pročetla jsem si všechny příspěvky a jejich reakce a nemůžu jinak než reagovat.
    Jsem vedoucí jednoho obchodu a mám pod sebou 4 podřízené. Dnes jsem se dozvěděla informace o jednání jedné své podřízené a musím říct, že jsem byla v šoku. Nejednalo se o žádné donášení, spíše svěření se s nespravedlivým a odsouzeníhodným chováním. A tak hledám na internetu dostupné informace, než začnu situaci řešit s mou nadřízenou.
    Zajímavé je, že se zde dočtu o mobbingu a bossingu, ale neexistuje nic jako šikana ze strany podřízeného. Výsledky práce i vztahy s ostatními zaměstnanci jsou výborné. Nejsem člověk, který by se snížil k bossingu, ikdyž se takové „řešení“ přímo nabízí.
    S danou osobou byly problémy již dřív, několikanásobná napomenutí a řešení problémů však byla jen ústní – bez výsledků! A dnes jsem zjistila, že situace dále graduje.
    Neprosím vás o radu, jen jsem se chtěla přiklonit i k „druhé straně mince“. Ne vždy je šéf člověk, který si dělá, co se mu zachce… ale dělá to, co má v pospisu práce, snaží se, dosahuje úspěchu a objeví se někdo, kdo se rozhodne mu to zkazit..

  • 8. 11. 2010 2:42

    Lothar (neregistrovaný)

    Šikana od podřízeného zřejmě nemá svoji kolonku, zřejmě prot, že nadřízený přece jen má nějaké možnosti. Bohužel ale není nijak vzácná: donášení na nadřízeného nadřízeným nadřízeného je běžným českým sportem; pomlouvání nadřízeného mezi podřízenými i jinde, je snad základní povinností podřízeného na celém světě. To je řekněme nic proti tomu, když máte za podřízeného "chráněnce/kyni" nějakého Vašeho nadřízeného a dovolíte si po něm/ní chtít normální práce a nedejbože odpovědnost. To je v podstatě kombinace bossingu a mobingu, nebo spíš násobek, něco jako super-mobossing :-(.

    Slušné řešení, stejně jako u ostatních forem šikany není.

    Napadají mne jenom tři způsoby, bohužel nutně extrémní:

    1) Stát se (aspoň zpočátku) totálním rektálním alpinistou vůči nadřízeným a podplácet (aspoň některé) podřízené.
    2) Objevit původce a důvody, ostranit původce a následně důvody.
    3) Co nejrychleji vypadnout, dokud nenabude účinnosti nový zákoník práce.

  • 14. 12. 2010 21:55

    Dana (neregistrovaný)

    Mě zas kolega zapřel 14 dní dopředu nahlášenou dovolenou, pomluvil mě u ředitele, již 7 neděl mě ignoruje, nepromluví na mě, dovolání nemá člověk nikde, ředitel věří pomluvám. Snad boží mlýny dokáži to co lidé ne...

  • 27. 7. 2015 22:42

    Petra (neregistrovaný)

    Znám případ ze zámku Zbiroh.Pracovala tam paní Jana,poctivě a svědomitě,v záznamech samá pochvala.Neznala odpočinek.
    Bohužel vadila některým lidem na zámku,byla to nejschopnější průvodkyně co jsem kdy zažila.
    Pomluvy,šikana byla na denním pořádku,nechápu jak to mohla vydržet.Nakonec s ní nekompromisně zametli prý hrubým způsobem.
    Ráda bych se s ní ještě někdy potkala,působila jsem na zámku jednu sezonu.Když je zmínka o božích mlýnech měly by to urychlit,
    proč jim to trvá tak dlouho?

  • 22. 5. 2011 21:48

    george (neregistrovaný)

    Existuje cesta jak podřízeného donutit k odchodu bez prasáren: hodnocení, premie, osobní pohovor.

  • 28. 3. 2013 22:31

    truhlik (neregistrovaný)

    Kdyz tedy zamestnanec nedela velke kiksy, tak proc by se ho zamestnavatel chtel zbavit, to jako ze se mu nelibi, jak vypada? V praci jsme snad kvuli praci. Jeste ze to je, tak jak to je.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).