2 Klára: Možná by pomohlo vykašlat se na evidentně špatného zaměstnavatele, zvážit co umím a co lidé potřebují a začít prostě dělat něco užitečného ve vlastní režii (občas tomu někteří říkají podnikání). Není to sice zrovna 100% jistota, ale člověk je do značné míry svým pánem a jeho příjmy bývají přímo úměrné jeho úsilí a schopnostem (a občas pochopí i to, proč bývalý zaměstnavatel nemohl přidat, případně co konkrétně bylo špatně). Já to takto udělal před 15 lety, když můj bývalý zaměstnavatel krachoval. A dnes si žiji stále celkem spokojeně. A neřeším, že mne v mém věku těžko někdo zaměstná atd., a že moje generace zrovna moc neumí ty správné jazyky. Protože u zakázek je klientovi šum fuk, jestli je dodavateli pětadvacet, nebo přes padesát a když se potřebuji dohodnout s cizincem, tak prostě "moje firma" má na tlumočníka...