Můžete se setkat s různými doporučeními používat ve vztazích mezi věřiteli a dlužníky směnky. Jenomže pak je třeba velmi dobře znát pravidla směnečného (a šekového) zákona. Používání směnek totiž není pro každého.
Je třeba být obezřetný, když znalý dlužník nabízí neznalému věřiteli směnku, ale i naopak když věřitel připravuje směnku pro dlužníka.
Jinak to rozhodně není rychlý instrument k vymožení zaplacení dluhu, jak si ukážeme na soudně projednávaném případě.
Rozhodně doporučujeme většině lidí a firem raději používat tzv. dlužní úpis, tedy uznání dluhu podle občanského zákoníku.
O směnkách jsme psali:
Jak nepřijít na buben při půjčkách mezi kamarády
Rychlé úhradě dluhu napomůže, když je smlouva jednoznačně srozumitelná. Jak na to?
Na zákonu směnečném a šekovém je zajímavé to, že byl přijat v r. 1950, kdy vrcholila někdy až drastická přeměna původní více či méně kapitalistické společnosti ve společnost socialistickou. A také to, že byl velmi málo novelizován.
Přísný a formální směnečný zákon
Zákon směnečný a šekový (191/1950 Sb.) má pro směnky přísná a rigidní pravidla, tvůrčí upravování zavedené podoby směnek se v praxi často nevyplácí.
Věřitel se domáhal plnění ze směnky na směnečný peníz (sumu, dluh) ve výši 350 000 Kč, přičemž splatnost byla určena na 1. 9. 2013, přičemž na směnce za textem „místo placení“ byl doplněn údaj „pravidelnými měsíčními splátkami po 4000,–“.
Nižším soudům určení splatnosti dluhu vyhovovalo, ne však Nejvyššímu soudu
Soud prvního stupně (krajský soud) žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužníkovi, aby věřiteli zaplatil směnečnou sumu 350 000 Kč s 6% úrokem od 2. 9. 2013 do zaplacení a směnečnou odměnu 1167 Kč.
Soud dospěl k závěru, že směnka je platná, přičemž žalobce prokázal pravost podpisu žalovaného na směnce. (Dlužníci se někdy brání placení popíráním svého podpisu na směnce.)
Ve vztahu k podobě směnky soud zhodnotil, že směnka obsahuje bezpodmínečný slib výstavce (dlužníka), že 1. 9. 2013 zaplatí 350 000 Kč. Údaj nacházející se u předtištěného textu „místo placení“ (text o splátkách) neměl s ohledem „na jazykový výklad a grafické uspořádání směnečné listiny“ za rozporný s tím, že absence místa placení nemá za následek neplatnost směnky.
Odvolací (vrchní) soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Zhodnotil, že v rubrice „místo placení“ sice není žádný údaj místa placení vyplněn, pročež platí, že platebním místem je místo vystavení směnky. Neplatnost směnky nezpůsobuje ani text nacházející se v této rubrice.
Žalovaný dlužník však obranu proti placení nevzdal a obrátil se s dovoláním ještě na Nejvyšší soud ČR a ten rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. NS ve svém zrušujícím rozsudku (spis. zn. 29 Cdo 1990/2025) ze dne 24. 9. připomenul rozhodná pravidla zákona směnečného a šekového.
Splatnost směnky podle zákona
Podle ust. čl. I. § 33 odst. 1 směnečného zákona směnka může být vystavena:
- na viděnou,
- na určitý čas po viděné,
- na určitý čas po datu vystavení,
- na určitý den.
Směnky s jinou dobou splatnosti nebo se splatností postupnou jsou neplatné (jak určuje čl. I. § 33 odst. 2 zákona).
Podoba – náležitosti směnky čili co má směnka obsahovat
Podle ust. čl. I. § 75 směnečného zákona směnka vlastní obsahuje:
- označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána;
- bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu;
- údaj splatnosti;
- údaj místa, kde má být placeno;
- jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;
- datum a místo vystavení směnky;
- podpis výstavce.
Základní pravidla směnek – výklady ke směnce a rozhodnutí soudů
Nejvyšší soud dále připomenul své dřívější výklady a závěry.
Tím prvním je, že směnka se splatností stanovenou s přesností vyšší než na dny (tj. směnka splatná v určitou hodinu, popř. jinak vymezenou část konkrétního dne), je neplatná. Přitom NS vyhodnotil jako platné směnky, jejichž splatnost byla určena uvedením konkrétního dne, přičemž v dalším textu směnky (u údaje platebního místa) byl umístěn další časový údaj: „9,00 – 16,00 hod.“, respektive „12,00 hod“.
Zdůraznil, že vzhledem k obsahu směnek (umístění tohoto „časového údaje na směnce, když ten netvoří ani součást doložky o splatnosti, ale bezprostředně navazuje až na údaj platebního místa“) nelze mít pochybnosti o tom, že splatnost směnek nebyla stanovena jen na část dne; účelem uvedeného časového údaje bylo jen vymezení doby, po kterou lze reálně očekávat proplacení směnky v určeném platebním místě.
Dále soud připomněl, že směnka je neplatná, neobsahuje-li určení konkrétního dne splatnosti, ale jen vymezení konkrétního období, v němž je splatná (např. „do 30. června 2003“).
Nejvyšší soud připomenul ještě základní pravidlo týkající se směnek. A to že práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou zásadně definována právě a jen směnečnou listinou a zápisy (doložkami, poznámkami) na ní uvedenými. Jinak řečeno, směnka jako listinný cenný papír musí svým písemným obsahem podávat úplnou informaci o účastnících i obsahu závazku, který je do listiny vtělen.
Není to tak, jako když se řeší jiné vztahy mezi věřiteli a dlužníky. Směnka je vysoce formální instrument a je třeba dostát jejím náležitostem. Proto jsme v úvodu varovali před užíváním směnky osoby, které nemají dostatečnou znalost směnečného (a šekového) zákona a jeho výkladů.
Posouzení specifika sporu
NS musel posoudit, jak se shora uvedené závěry prosadí v poměrech projednávané věci, kdy v závěrečné části směnečné listiny je u předtištěného textu „místo placení“ dopsán údaj „pravidelnými měsíčními splátkami po 4000“.
Splatnost nelze zužovat na hodiny, ale ani rozšiřovat do splátek
Zásadní rozdíl v textu směnečného prohlášení (v porovnání s poměry z jiných případů, např. ve věci spis. zn. 29 Cdo 2162/2010) spočívá v tom, že údaj u místa placení nelze vykládat způsobem, podle něhož by jen blíže vymezoval okamžik (dobu), kdy lze reálně (v den splatnosti směnky) očekávat proplacení směnky.
Naopak, v rozporu s údajem o povinnosti zaplatit (celý) směnečný peníz dne 1. 9. 2013 určuje, že bude placeno v měsíčních splátkách. Jinak řečeno, směnka obsahuje co do způsobu a času zaplacení rozporné údaje, které mají za následek neplatnost směnky.
Už při rozhodování dřívějšího sporu v rozsudku spis. zn. 29 Cdo 2162/2010 Nejvyšší soud ČR uvedl: Směnka se splatností stanovenou s přesností vyšší než na dny (tj. směnka splatná v určitou hodinu, popř. v jinak vymezené části konkrétního dne), je bez dalšího směnkou neplatnou podle ust. čl. I. § 33 odst. 2 směnečného zákona, neboť takto určený údaj splatnosti směnky požadavkům ust. čl. I. § 33 odst. 1 směnečného zákona neodpovídá (nejde o žádný z taxativně vymezených způsobů stanovení splatnosti směnky), jak jsme si je shora uvedli.
Stejně je proto neplatná směnka, která rozkládá splatnost dluhu (směnečného peníze) do splátek.
Neplatnost fixní směnky z důvodu uvedení údaje o měsíčních splátkách
Směnka splatná v určitý den, obsahující v závěrečné části směnečné listiny u předtištěného textu „místo placení“ dopsaný údaj „pravidelnými měsíčními splátkami po 4000“, je neplatná.
Takový údaj nelze vykládat způsobem, podle něhož by jen blíže vymezoval okamžik (dobu), kdy lze reálně (v den splatnosti směnky) očekávat proplacení směnky.
Naopak, v rozporu s údajem o povinnosti zaplatit (celý) směnečný peníz v konkrétním dni splatnosti stanoví, že bude placeno v měsíčních splátkách.
Jinak řečeno, směnka obsahuje co do způsobu a času zaplacení rozporné údaje, které mají za následek neplatnost směnky.
Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2025 (spis. zn. 29 Cdo 1990/2025).
ČLÁNKY DO MAILU