Hlavní navigace

Názory k článku První republika: Reformy ve prospěch zájmových skupin

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 12. 11. 2018 14:24

    Jarmila (neregistrovaný) 93.91.51.---

    Mýty existovaly i o původu Boženy Němcové. Že byla šlechtickým levobočkem, že šla do 1.třídy jako tříletá... Pravda ovšem byla ta, že její matka se vrátila z Vídně, kde pracovala jako služka, těhotná. Nebyla sama, tak dopadlo hodně služek. Jenže svobodná matka, navíc s panchartem, což bylo běžné označení pro dítě, narozené z tzv.lože nemanželského, to měli v tehdejší společnosti těžké. Takže matka za vydatné pomoci rodičů hledala někoho, kdo by za úplatek zapsal dítě do matriky s pozdějším datumem narození. To se nakonec podařilo. Matka - panská pradlenka - se provdala za panského kočího, který se uvolil přijmout její dítě za svoje. Farář v rodném místě babičky, v polském Klodzsku, vystavil falešný rodný list pro cca 2,5-leté dítě a dítě nemělo nálepku nemanželského pancharta. Akorát matka, která toužila být někým víc, než jen služkou a panskou pradlenkou, vychovala dítě ve víře, že je někým lepším, že není dcerou kočího, ale že pochází z tzv. lepší společnosti. Proto byla ráda, když se dcera věnovala literatuře. Bohužel slovutná česká spisovatelka neuměla uvařit ani čaj a ani poručit služce a dohlédnout na ni, stejně tak neuměla hospodařit. Takže živitel rodiny Josef Němec přišel domů, doma plotna studená, manželka se potulovala po vlasteneckých domácnostech a sháněla drby a milence, služka na svou práci dlabala, protože panička jí neuměla ani poručit. Tak se šel najíst do hospody a doma se pak pohádali. Z dobových reálií víme, že milá Božena občas chodívala v potrhaných nebo i špinavých šatech. Ona sama je zašít ani vyprat neuměla, služce to poručit nedovedla. Jako spisovatelka byla vynikající, jako hospodyně stála za starou bačkoru.

  • 12. 11. 2018 15:18

    Pavel (neregistrovaný) 185.24.236.---

    Docela by mě zajímalo, kolik dnešních žen by umělo hospodařit v tehdejší domácnosti. Koupit na trhu husu, zabít ji, oškubat, vykuchat, naštípat třísky, podpálit v kamnech křesadlem, ...

  • 12. 11. 2018 16:51

    Jarmila (neregistrovaný) 93.91.51.---

    Proto měly ženy k ruce služebnictvo. Domácnost byla práce na plný úvazek. Muž byl živitel rodiny, žena plně obhospodařovala domácnost. Nebylo běžné, aby ženy pracovaly za peníze. Pokusy žen o rovnoprávnost byly brány jako útok na muže, jejich mužství a (ne)schopnost uživit rodinu. Pokud tedy ženy pracovaly za peníze, pak pouze v nejnižších vrstvách společnosti a povětšinou v mládí, pokud se žena provdala, očekávalo se, že povede domácnost. To byla ostatně práce na plný úvazek. Ono taky třeba vyprat znamenalo nanosit vodu, ohřát ji, tady nanosit dřevo, to ovšem musel napřed někdo připravit, porazit v lese stromy, odvětvit, pořezat, dovézt domů, nařezat na polena a ta rozštípat. Když si uvědomíte, že to všechno dělali ručně, protože benzínové/naftové motory se rozvíjejí teprve na poč. 20.století, stejně tak elektřina, tak si naši předkové zaslouží maximální obdiv, že to všechno zvládli.

    Vás by zajímalo, kolik dnešních žen by dovedlo hospodařit v tehdejší domácnosti. Mně by stejně tak zajímalo, kolik by to zvládlo dnešních mužů. Uživit rodinu včetně služebnictva. Připravit (nebo na něj vydělat a posléze ho zaplatit) všechno dřevo, co bylo v domácnosti potřeba. Uvědomte si, že nebyla elektřina a v létě uvařit oběd nebo minimálně kafe k snídani, znamenalo, že někdo musí ráno vstát, z kamen vyhrabat popel vynést ho, rozdělat v kamnech a dát vařit vodu. Spotřeba dřeva a později i uhlí, byla obrovská. Šlapací šicí stroj byl ještě před 1.sv.válkou obdivovaný vynález. Ledničky v dnešní podobě neexistovaly. Ještě za 1.republiky byly ledničky skříňky, do kterých se dával drcený led, teprve ten chladil potraviny. Všude se chodilo pěšky, nebylo výjimkou, že muž šel do práce 10 km pěšky, tam si odpracoval 12-14-hodinovou šichtu a šel zase těch 10 km pěšky domů. Do práce si nesl maximálně kus chleba a v bandasce uvařenou meltu, protože závodní jídelny neexistovaly, to byla vymoženost až po 2.sv.válce.
    Já trochu přeskočím: když jsem třeba já chodila do školy (venkovská škola ve střediskové obci, do 1.třídy jsem šla v r. 1964), tak škola neměla ústřední topení. Školník teda ráno vymetl popel ze všech kamen a zatopil. Bylo to cca 12 tříd. Uhlí si teda nanosil už odpoledne. Dovedete si představit, že by to dneska někdo dělal? A to píšu o 60.letech 20.století, Němcová žila o víc než 100let předtím.

    Víte, jak jsem šťastná, že žiju v této době? Že nahážu prádlo do pračky, zapnu knoflík a můžu si sednout? Že otočím knoflíkem a může se vařit? Že mi z kohoutku doma teče teplá voda? A že existujou počítače a Internet, jejichž pomocí si můžete poklábosit s člověkem na druhém konci zeměkoule a nečekáte 3 neděle, než vám od něj pošta doručí dopis?

  • 12. 11. 2018 17:34

    Pavel (neregistrovaný) 88.103.95.---

    Ono je také třeba porovnávat tehdejší a dnešní spotřebu. Tenkrát uživit rodinu opravdu znamenalo hlavně zajistit potraviny, dnes tvoří výdaje na jídlo ani ne pětinu výdajů domácnosti. Luxus dnešní průměrné domácnosti si tenkrát dopřávala šlechta, tu ale živily stovky poddaných. Takže o to, jestli by dnešní muž dokázal uživit tehdejší rodinu obavy nemám.

    A topení v kamnech, to jsem zažil ještě v 80. letech na vysoké škole. Během přednášky chodil školník a přikládal do kamen (a o patro výš byl počítačový sál s klimatizací - to jsou ty paradoxy).

  • 12. 11. 2018 21:13

    Jarmila (neregistrovaný) 93.91.51.---

    Šlechta si dopřávala luxus, ale nikoli dnešní průměrné domácnosti. Obávám se, že dnešní domácnost by neměla zdroje na bydlení v nemovitosti s několika desítkami komnat, nehledě na to, že šlechta v zimě v zámcích nebydlela. na zimu odjížděli např. do Itálie, kde je teplejší klima a v zimě se tam topit nemusí, nebo do Vídně, kde se přes zimu konaly plesy a další společenské akce, a šlechta se scházela, navazovala přátelství, popř. se dohadovaly budoucí sňatky. Ty cesty krom toho absolvovali na koni (muži), popř. v kočárech (ženy a děti). K.H.Mácha ve svých pamětech uvádí, že do Itálie cestoval skoro 3 týdny, šel pěšky, občas se svezl povozem, když ho některý sedlák popovezl na nejbližší trh. Železnice se totiž staví částečně po r. 1850, ale hlavně až po r. 1875, hlavní síť železnic je dokončena cca do 1.sv.války, tj. do r. 1914.
    Po zrušení poddanství a nástupu průmyslové revoluce (cca 1848, ale v Rakousko-Uhersku spíš až po r. 1860 (r. 1859 zaveden nový živnostenský řád, r. 1862 vydán obchodní zákoník) už ale šlechta poddané neměla, musela přejít na námezdní pracovní sílu. Lidi se začali volně stěhovat do měst, kde vznikaly celé čtvrti. Nádhernou a naprosto typickou čtvrtí 2.pol. 19.stol. byl např. pražský Žižkov se svými pavlačovými domy. I když cca 6-členná rodina bydlela v maximálně 2+1 a suchý záchod a tekoucí voda byla na pavlači společná pro celé patro, oproti bydlení ve stáji u sedláka to byl pro dělnické rodiny do té doby nevídaný luxus. 0
    Ovšem domečky se srdíčkem byly v provozu docela dlouho, u nás se třeba některá suchá WC likvidovala až při rekonstrukci starších domků až po r. 1989, kdy byl do domků přiveden obecní vodovod a byla konečně vybudována kanalizace (a to jsme prosím pěkně okraj okresního města). Na některých místech v Praze není obecní vodovod ještě ani dneska (https://kino.idnes.cz/praha-neznama-jaky-je-zivot-v-nouzovych-koloniich-fv9-/praha-neznama.aspx?c=A181026_132303_praha-neznama_kuko)

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).