Stánkový prodej bych zrušila. Nechala bych možnost stánkového prodeje pouze na příležitostných akcích. Když si uvědomím, že prodavač je kolikrát venku, za jakéhokoli počasí, na WC jde do hospody (nebo taky do křoví, když nic rozumného není v dosahu), mezitím mu někdo může zboží ukradnout, tak myslím, že být prodavačem ve stánku není žádný med. Totéž se týká trafik, jsou sice kamenné, ale WC v nich taky není. Myslím, že doba se posunula a stánky přežily (pokud teda nejde o příležitostné jednodenní trhy).
Když si uvědomím, že stavební dělník je kolikrát venku, za jakéhokoli počasí, na WC jde do hospody (nebo taky do křoví, když nic rozumného není v dosahu), mezitím mu někdo může nářadí ukradnout, tak myslím, že být stavebním dělníkem není žádný med. Já bych zakázal i je. A kdo chce stavět, ať to dělá jako OSVČ. A sakra, není to náhodou ten tak zatracovaný švarcsystém?
Pokud dělník není úplný debil, tak dopředu ví, kde bude pracovat a co tam bude nepříjemného (zima, horko, prach atd.).
Pokud ale někdo žádá o práci prodavačky v parfumérii, pak očekává celkem příjemné pracovní prostředí, nejspíš i v klimatizovaném prostředí (což někteří uvítají, jiní ne).
Těžko může očekávat, že ho po nějakém čase šoupnou do stánku (pravděpodobně nevytápěného, bez slušného soc. zařízení a zcela jistě bez klimatizace).
Nepochybně si o místo požádat půjde (dostala přece oprávněně výpověď).
Zaměstnavatel dnes může se zaměstnancem hýbat téměř podle své potřeby. Některé firmy sjednávají místo výkonu práce např. Středočeský kraj. Pak mohou zaměstnance posílat do různých poboček podle potřeby. To, že někam to má zaměstnanec ze svého bydliště třeba i dvě hodiny cesty (kombinací různých dopravních prostředků), je už tak nějak jeho problém. Náklady na cestovné jsou samozřejmě také jeho problém. Z pohledu zaměstnance takové vymezení místa výkonu práce moc výhodné není. Dokonce jsem se setkal s případem, kdy zaměstnavatel rozšířil v nových smlouvách místo výkonu práce (původně město, nově kraj) a zaměstnance následně nutil tyto nové smlouvy podepsat. Šlo o známou mezinárodní firmu. Osobně mám zato, že slušná firma se zaměstnanci takto nezachází.
U nás ve firmě byl pracovník, který upadl do nemilosti, zlikvidován tak, že byl odeslán k zákazníkovi. Zákazník byl v Itálii a tento kolega musel být v pondělí ráno v 8.00 u zákazníka ve firmě a byl tam celý týden do pátku do 17.00, pak jel domů do Prahy. Po půl roce odešel sám. Byl zlikvidován s farizejským úsměvem na tváři, že je jediný pracovník, který tuto práci může dělat (akorát to nejprve odskákala jeho rodina, protože manželku ani děti téměř neviděl).
Zaměstnance lze zlikvidovat i jinak, lze mu nařídit nepříjemnou pracovní dobu, nepříjemnou práci, jéžiš, metod je..., počínaje bossingem a konče tvrdou buzerací za pitominky.
Máte samozřejmě pravdu. Je mnoho způsobů, jak vypudit nadbytečného nebo nedostatečně poslušného zaměstnance (o tomto případu jsem psal v předchozím příspěvku) bez odstupného. Jen někteří zcela nekreativní jedinci tvrdí, že je dnes problém zbavit se zaměstnance a že kvůli zlotřilému zákoníku práce firmy nenabírají zaměstnance, protože by se jich měli problém zbavit. Pokud neodejde pod nátlakem zaměstnanec sám, je možné vyhodit ho pro porušení pracovních povinností (skoro každý pod tlakem udělá nějakou chybu). Odstupné vyplácí jen slušné firmy, ostatní si poradí jinak a ušetří.
Nejjednodušší je samozřejmě dát poměrně velkou část mzdy v prémiích. Pokud se stane zaměstnanec nadbytečným (nebo jiným způsobem nepohodlným), stačí sebrat prémie a většina odejde sama.
A co když podnikatel zaměstná pracovníka na ŽL? Oblíbený Švarc systém by váš zákaz hravě obešel:) Resp. docela se divím, že v dnešní době ještě někdo zaměstnává prodavače ve stánku na klasický zaměstnanecký poměr. Vyšší odvody, nemůže mu dát méně než minimální mzdu, musí mu platit dovolenou a když zaměstnance vyhodí, ještě ke všemu riskuje soudní při (viz tento článek).
Také se dost divím, že ve 21. století v Evropské unii (tím neříkám, že EU fandím), která kecá do všeho, neexistuje povinnost přistavit ke stánku (skupině stánků) přenosný záchod ("Toiku").