Podmíněný trest odnětí svobody neboli podmínka spočívá v tom, že soud uloží pachateli, kterého shledal vinným, trest odnětí svobody do 3 let, ale jeho výkon odloží na zkušební dobu 1 až 5 let.
Slovy trestního zákona: Soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliže vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Odsouzený tak zůstává na svobodě.
Zkušební doba při podmíněném odsouzení
Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let, nikoliv však na dobu kratší, než je délka podmíněně odloženého trestu odnětí svobody (zkušební doba počíná právní mocí rozsudku).
Pokud se odsouzený během zkušební doby osvědčí, tedy pokud vede řádný život a plní soudem uložené povinnosti – hradí způsobenou škodu, účastní se veřejně prospěšných prací, řádně se podrobí uloženému dohledu apod. – vyhne se nástupu do vězení k výkonu trestu odnětí svobody.
Pokud podmínky stanovené soudem poruší, vykoná trest odnětí svobody ve věznici. To je stručně vyloženo principem podmíněného trestu odnětí svobody.
Veřejnost podmíněné tresty často kritizuje
Novináři i diskutující se často podivují nad tím, jak někomu mohl být uložen za nějaký trestný čin jen podmíněný trest. Mají za to, že odsouzený pachatel by si zasloužil přísnější trest, zejména nepodmíněný trest odnětí svobody.
V poslední době veřejnost rozhořčily uložené podmíněné tresty zejména v případě opakovaného několik let trvajícího znásilňování nezletilé dívky otčímem a zabití matky a jejího dítěte v kočárku zdrogovaným řidičem, který nezvládl řízení silného vozu.
Lidé se pak pozastavují nad funkčností justice, úvahami soudců a vyhodnocují uložení podmíněného trestu jako lhostejnost soudů k lidskému životu a důstojnosti běžného člověka, nebo i jako důsledek možné protekce nebo korupce.
Jenže v praxi může nastat i opačná situace, kdy je podmíněný trest odnětí svobody s uložením zkušební doby neadekvátní – kdy by bylo záhodno upustit od potrestání nebo by postačilo potrestání delikventa v přestupkovém řízení.
Drzá zákaznice a drsně reagující prodavač
V pražském obchodě s konopnými produkty se v srpnu 2024 dostal prodavač do sporu s ženou, která po vstupu do prodejny začala mobilním telefonem natáčet vnitřní prostory prodejny a nabízené zboží. Podle svých slov chtěla pořídit vtipné video.
Jenže prodavač, který stál za pultem, se proti tomu ihned ohradil. Požádal ji, aby ukončila natáčení a prodejnu opustila. Žena však výzvu neuposlechla a nepřestala s natáčením ani poté, co na ni prodavač hodil malou plastovou lahev vody.
Prodavač pak vytáhl zpoza pultu baseballovou pálku, kterou do ženy nejprve strčil, následně se pálkou rozmáchl a zároveň poškozenou opět vyzval k opuštění prodejny.
Když žena konečně prodejnu opustila, stěžovatel se vracel za pult, jenže žena se vrátila a sdělila prodavači, že zde končí. Prodavač se rozmáchl a pálkou udeřil do dveří, u nichž žena stála. Jednání se prodavači opravdu nevyplatilo.
Prodavač hrozil zbraní, ale neublížil. Přesto skončil ve vazbě
Prodavač byl dokonce vzat do vazby, neboť podle soudu existovala důvodná obava, že by se mohl trestnímu stíhání vyhýbat nebo se skrývat. Ústavní soud vazební rozhodnutí zrušil svým nálezem ze dne 18. 7. 2025, spis. zn. III. ÚS 3356/24.
Soudy následně prodavačovo počínání vyhodnotily jako trestný čin vydírání spáchaný se zbraní a uložily mu trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let a rovněž trest vyhoštění na dobu tří let (prodavač je cizinec).
Jednání prodavače bylo podle soudů natolik společensky škodlivé, že je nebylo možné řešit jako přestupek, ale jen prostředky trestního práva.
Prodavač se znovu obrátil na Ústavní soud se stížností, tentokrát brojil proti uloženému trestu a znovu byl úspěšný. Ústavní soud svým nálezem spis. zn. IV. ÚS 455/26, ze dne 25. 3. 2026 zrušil trest, respektive rozhodnutí soudů jej ukládající.
Jednání bylo protiprávní, ale ne tolik škodlivé
Ústavní soud zhodnotil, že trestní soudy formálně správně vyhodnotily stěžovatelovo chování jako trestný čin vydírání. To však nutně neznamená, že bylo rovněž společensky škodlivé, a to v míře zakládající trestní odpovědnost.
Trestní právo je vyhrazeno k postihování těch nejzávažnějších případů protispolečenského jednání, u nichž jiné prostředky jsou neúčinné či nevhodné. V opačném případě by hrozilo, že se trestní právo bude aplikovat mechanicky a necitlivě a každý prohřešek proti zákonu nehledě na zvláštnosti případu bude vždy zasluhovat trest.
V hraničních případech (jako je i posuzovaný případ) však soudy musí zvážit, zda v úvahu přichází jiná odpovědnost podle jiného právního předpisu, typicky podle přestupkového zákona (zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich).
Pachatel zaslouží lekci, ale ne podle trestního zákona
Prapříčinou nynější trestní věci byla neshoda mezi dvěma osobami, zda lze natáčet v prostorech obchodu. Šlo o konflikt jednotlivců, kteří měli rozdílný názor na pořizování videa uvnitř obchodu, a tento názorový střet přerostl do potyčky. Protože stěžovatel pohrozil násilím, navíc ještě se zbraní (baseballovou pálkou), nešlo jeho jednání ponechat bez odezvy. Avšak ne cestou trestního práva.
Incidentu předcházela vypjatá situace, k níž nemalou měrou přispěla sama poškozená osoba. Jak uznaly samy trestní soudy, poškozená nedbala opakovaných žádostí a chovala se společensky nevhodně, provokativně a arogantně.
Prodavač baseballovou pálkou máchl víckrát, nezpůsobil však poškozené újmu, která by vyžadovala lékařské ošetření. Pokud okolnosti případu naznačují nízkou společenskou škodlivost činu, je ústavní povinností trestních soudů se zabývat otázkou společenské škodlivosti. Tu musí posoudit s ohledem na širší okolnosti a zvláštnosti jimi projednávaného případu. Ovšem při projednávání dané věci trestní soudy zvláštní a další okolnosti případu nepromítly do svých úvah o společenské škodlivosti činu.
Trestní postih má nastoupit, až když nelze věc řešit jinak
Okolnosti, za kterých se celá věc odehrála, jasně naznačovaly, že šlo o politováníhodnou rozepři mezi dvěma osobami v otázce pořizování videa uvnitř obchodu. Jakkoli stěžovatel reagoval na natáčení prodejny přehnaně, nešlo o natolik společensky škodlivý případ, který bezpodmínečně zasluhuje trestněprávní reakci.
Trestní soudy upřednostnily odsouzení stěžovatele, aniž by se zabývaly společenskou škodlivostí činu důkladněji a ústavně souladně. Trestní soudy tak aplikovaly trestní právo tam, kde neměly. Tím porušily princip tzv. subsidiarity (podpůrného uplatnění) trestní represe.
