Hlavní navigace

Proč vyzkoušet rozhodčí řízení?

20. 11. 2008
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Aniž si to uvědomujeme, vstupujeme denně do desítek právních vztahů. S ohledem na rostoucí životní tempo a složitost těchto vztahů se při řešení případných sporů pokoušíme vydat cestou nejmenšího odporu, ušetřit čas a pokud možno nalézt co nejrychlejší, nejefektivnější, ale i nejlevnější řešení.

Pakliže vzniklý konflikt dospěje do stádia, kdy strany nedokáží spor vyřešit samy, mohou se obrátit na soud. Soudní ochrana však není jediným prostředkem, jak hájit svá práva. Jednou z možných alternativ k tomuto standardnímu postupu je řešení sporu v rámci rozhodčího řízení (mimo něj existují i jiné metody, jako např. mediace, konciliace nebo mini-trial). O rozhodčím řízení jste se v Měšci (viz Spotřebitelé – Pozor na rozhodčí doložku!) mohli dočíst v souvislosti s úskalím rozhodčích doložek u spotřebitelských smluv. Teď se pokusíme na jeho možné výhody či nevýhody podívat trochu podrobněji.

Trocha historie

Konflikty mezi lidmi vznikají neustále a každé období přináší své specifické způsoby řešení. Nejdříve spory vyšetřoval a rozhodoval kmenový vůdce, posléze kněz, ustavuje se však i nová funkce tzv. rozhodce, smluvčího. Přibližně od 9. století v našich zemích vznikají soudy jako státní instituce, ale i nadále funguje neoficiální rozhodce, jehož pravomoci sílí. Od 13. století se strany mohou v jakémkoliv sporu podrobit rozhodčímu řízení. Tento proces fungoval obdobně jako dnes. V nedávné minulosti se můžeme setkat se specializovanými rozhodčími soudy, např. hornickými, pro pracovní spory z domácké práce, živnostenských společenstev, stavebními, atd.

V meziválečném období vznikají právní počátky mezinárodní obchodní arbitráže, jejíž zdárný průběh zaručuje systém smluv, které Česká republika přijala. V 90. letech byl u nás odstraněn stav, kdy lze rozhodčí smlouvu uzavřít jen ve sporech o majetkové nároky z mezinárodního obchodního styku. Současná úprava tuto možnost dává s malými výjimkami téměř u všech majetkových sporů.

Současná úprava

Rámcovým předpisem, který stanoví podmínky rozhodčího řízení, je zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů.

Rozhodčí řízení se nejčastěji uplatňuje u obchodních závazkových vztahů. Systém spočívá v přenesení rozhodovací pravomoci ze soudu na rozhodce. Aby mohlo řízení proběhnout, je nutno splnit dvě podmínky.

  • Základním předpokladem pro to, aby mohl o věci rozhodovat rozhodce, je skutečnost, že jde o majetkové spory, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu a bylo by možné o jejich předmětu uzavřít smír. Rozhodčí řízení nelze vést o sporech vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí, nebo vyvolaných konkurzem či vyrovnáním.
  • Druhou nezbytnou podmínkou je dohoda stran vyjadřující vůli, aby byl spor rozhodnut právě prostřednictvím rozhodce.

Vůle stran může být vyjádřena prostřednictvím písemné smlouvy o rozhodci, nebo tzv. rozhodčí doložkou. Smlouva bývá uzavřena ve vztahu k jednotlivému již vzniklému sporu. Pokud se vůle stran týká všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu (nebo z vymezeného okruhu právních vztahů), jde o rozhodčí doložku.

Pokud partneři vědí, že by v případném sporu dali přednost rozhodčímu řízení před soudem, je vhodné na tuto věc v uzavírané smlouvě pamatovat (viz vzory smluv a doložek).

Existují dva typy rozhodčího řízení: ad hoc ustavenými rozhodci a řízení uskutečněné před stálými rozhodčími soudy (v České republice Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR). Výhodou druhého typu řízení (např. pro strany, které si podmínky řízení nechtějí vyjednávat samy) může být skutečnost, že rozhodčí soudy mají procesní postupy upraveny jednacími řády a jako institucionálně ukotvené obvykle požívají větší autoritu než ad hoc vytvořený rozhodčí tým. Navíc strany si mohou vybrat z rozhodců, kteří by jako pracovníci renomovaných institucí měli být opravdovými odborníky v dané oblasti.

Nově mají strany možnost komunikovat s rozhodcem elektronicky prostřednictvím online řízení na portálu E-arbiter. Náklady jsou nižší a řízení je urychleno, neboť odpadá (někdy problematické) doručování. Nevýhodou může být, že v online řízení rozhoduje vždy pouze jediný rozhodce (kterého určí správce podle Seznamu rozhodců). Důkazní prostředky jsou z logiky věci přijímány pouze v listinné (elektronické) podobě.

Soudní vs. rozhodčí řízení

Obecně bychom mohli shrnout, že mezi výhody rozhodčího řízení patří: obvykle nižší náklady, neformálnost, neveřejnost, větší průhlednost řízení, široké uplatnění zásady autonomie vůle (strany si samy mohou zvolit rozhodné právo, místo i osobu rozhodce), rychlost a hospodárnost řízení.

K nevýhodám lze uvést nedostatek pravomoci k vynucení některých procesních povinností, nejednotné roz­hodování, jednoinstančnost, problematické postavení slabší smluvní strany.

Rozhodčí řízení se zahajuje podáním žaloby. Podobně jako v soudním řízení má přednost smírné řešení sporu a rozhodci se snaží dosáhnout dohody mezi stranami. Stejně jako soudci se rozhodci řídí platným hmotným právem. Pokud je však strany výslovně pověří, mohou rozhodovat podle zásad spravedlnosti.

Rozhodčí řízení může být vedeno i v jiném než českém jazyce (což může být přínosné např. při řešení sporu s cizím obchodním partnerem, při předkládání listin v příslušném cizím jazyce apod.). To souvisí s principem neformálnosti rozhodčího řízení, kdy si v doložce (smlouvě) strany mohou podmínky řízení upravit, jak chtějí. Řízení tudíž není tak výrazně „sešněrováno“ procesními předpisy, jako tomu bývá u běžného soudu. V tom však spočívá i slabina rozhodčího řízení: rozhodci nemohou vynucovat procesní povinnosti od třetích osob. Je tedy jen na vůli např. svědků, zda budou vypovídat, nebo na držiteli listiny, zda ji předloží. Podobně chtějí-li rozhodci vydat předběžné opatření, musejí k tomuto úkonu dožádat soud. S možností vyjednat si podmínky souvisí i často zmiňované úskalí rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách.

Rozhodčí nález má účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Podobně jako u soudu je o něm rozhodnuto většinou hlasů a je vyhotoven písemně. Na rozdíl od soudního rozhodnutí zákon v případě nálezu připouští, aby se strany dohodly, že nález bude vydán bez odůvodnění.

Dalším výrazným rozdílem, který je výhodou, ovšem zároveň možným nedostatkem, je princip jednoinstančnosti. Proti rozhodnutí rozhodčího soudu se nelze odvolat. Zákon však stranám dává možnost, pokud se tak dohodnou, nechat nález přezkoumat jinými rozhodci. Jestliže však této možnosti nevyužijí, nález doručením nabývá právní moci. Pokud rozhodce uloží nějakou povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu (není-li jiná lhůta). Jinak je rozhodčí nález soudně vykonatelný s možností vést podle něj výkon rozhodnutí (exekuci).

S náklady řízení je to různé, takže srovnání s úpravou pro soudní řízení není namístě. Podle údajů Rozhodčí unie (neplatí pro všechny rozhodce), je-li vymáhaná částka do 100 000 Kč, tvoří náklady řízení 4500 Kč + 5 % z hodnoty sporu (rozhodčí řízení online 3000 Kč + 4,5 %. Další údaje viz Nařízení o nákladech).

dan_z_prijmu

Díky systému mezinárodních smluv je snadnější domoci se v zahraničí výkonu rozhodčího nálezu, v čemž spočívá další výhoda. Ačkoliv procesní postupy nejsou totožné, platí, že rozhodnutí soudce i rozhodce má zcela rovnocenné účinky.

Prostřednictvím rozhodčího řízení nelze řešit všechny spory a jak bylo uvedeno výše, výhody této varianty snižují některá její negativa. Existují však oblasti, ve kterých, zejména s ohledem na rychlost a neveřejnost řízení, představuje oproti soudní cestě zajímavou alternativu.

Myslíte si, že vy osobně využijete výhod rozhodčího řízení?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).