Mám spíše dojem, že lidi si se svobodou rozhodování neví rady.
Dokud rody, rodiny a partnerské vztahy určoval tlak společenský, materialistický a další - probíhaly vztahy a rodiny víceméně tak nějak optimálně vzhledem k prospěšnosti pro většinu lidí.
Ale jakmile lidé dostali svobodu, najednou mohou navazovat vztahy z lásky, mohou volně souložit s kým chtějí (pokud s tím druhý souhlasí), mohou se muž a žena sobě více věnovat a mít času, stejně jako materiální úroveň je výše než třeba ve středověku - je tu teoreticky potenciál pro mnohem kvalitnější a uspokojivější vztahy, než tomu bylo kdykoli v historii předtím.
Jenomže většina lidí si se svobodou, a odpovědností za svá rozhodnutí neví absolutně rady.
Takže se chodí k excesům a extrémům, a odpovědnost se hází na stát. Logicky a cynicky (ne nemyslím to vážně), pokud lidé chtějí odpovědnost hodit na stát, pak stát by měl mít i pravomoce rozhodovat za lidi. Měl by rozhodovat, koho si vezme každý člověk, když pak musí řešit většinu důsledků.
Lidé nezvládli možnosti, potenciál a svobodu rozhodování ve vztazích. Jen malé procento lidí ten potenciál využilo, další se v tom plácají. A nejhůře dopadnou děti.