Hlavní navigace

Při práci způsobíte škodu někomu jinému než zaměstnavateli. Může vás dotyčný žalovat?

20. 1. 2022
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Znamená to, že spolupracujícím firmám a zákazníkům odpovídá přímo zaměstnanec bez ohledu na omezení daná zákoníkem práce?

Jistý člověk zažaloval o náhradu škody firmu a také jejího zaměstnance, který práci prováděl. Odvolací soud podobně jako soud prvního stupně žalobu vůči zaměstnanci zamítl, když dovodil, že pokud vznikla škoda, což se ještě musí prokázat, odpovídá za ni pouze žalovaná firma, a ne zaměstnanec, kterého firma použila (kterému zadala práci). Tento rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k žalovanému zaměstnanci napadl nespokojený žalobce dovoláním, a problém proto posuzoval Nejvyšší soud.

Šlo o řešení otázky, zda ust. § 2914 občanského zákoníku (o. z.) zakládá přímou odpovědnost zaměstnance za škodu, či nikoliv.

Podle ust. § 2914 o. z. věty první, kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. A podle věty druhé: Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka. Pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

Věta druhá ust. § 2914 o. z. nově řeší případy, kdy hlavní osoba pro svou činnost využije tzv. samostatného pomocníka. Tedy osobu, která pro ni provádí činnost vlastním jménem a na vlastní riziko. Takový pomocník či subdodavatel odpovídá za škodu sám. Pokud však takovou osobu fyzická (právnická) osoba nepečlivě vybrala nebo na ni nedostatečně dohlížela, ručí ve smyslu ust. § 2018 a násl. o. z. za splnění jejího závazku z deliktu a poškozený se může domáhat splnění dluhu vůči takovému ručiteli na základě ust. § 2021 odst. 1 o. z.

Jde o výhodu pro poškozeného, ale má odpovědnost dopadat i na zaměstnance?

Ust. § 2914 o. z. vychází z toho, že ten, kdo má prospěch z činnosti pomocníka, měl by také nést rizika s jeho činností spojená. Jeho smyslem je posílení ochrany poškozeného, neboť v případě porušení zákonné povinnosti (ust. § 2910 o. z.) jednajících osob má možnost požadovat náhradu od obou.

Výhoda bývá spatřována i v tom, že zmocnitel bude zpravidla solventnější než jeho pomocník, a poškozený se tak snáze domůže náhrady (i když to nemusí být pravidlem).

Dále se poukazuje i na to, že hlavní osoba mívá obecně lepší pozici, aby zhodnotila rizika vzniku škody spojená s činností, kterou pro ni vykonávají její pomocníci, a tato rizika a náklady s nimi spojené rozložila jednak mezi samotné pomocníky a koneckonců i mezi zákazníky jejího podniku.

Nejedná se však o jediné ustanovení, které by odpovědnost za pomocníka upravovalo. Samostatnou odpovědnost hlavní osoby za pomocníka zakládá např. například ust. § 1935 o. z. řešící odpovědnost za pomocníka při plnění smluvních povinností.

Odpovídá pomocník, nebo hlavní osoba, která si ho zjednala?

Ust. § 2914 o. z. má zjevně předobraz v ust. § 420 odst. 2 zrušeného obč. zák., avšak oproti němu neobsahuje formulaci, která by výslovně vylučovala přímou odpovědnost pomocníka.

Není zřejmé, zda účelem ustanovení je rozšíření odpovědnosti na pomocné osoby, případně zda na všechny, či jen některé z nich. Vzhledem k širokému a různorodému postavení v úvahu přicházejících subjektů (např. zaměstnanec, statutární orgán, úřední osoba, starosta, člen spolku, představitel SVJ a celá řada různých zmocněnců) je nutné u každého z nich posoudit, zda podle míry autonomie, či naopak závislosti pomocné osoby vůči osobě hlavní převáží samostatná odpovědnost hlavní osoby, resp. kdy je dostatečný důvod, aby samostatnost pomocníka byla důvodem k založení jeho vlastní povinnosti k náhradě. 

Výkladem ust. § 2914 o. z. se lze totiž dobrat víceméně k oběma závěrům, zda podle věty první odpovídá za činnost pomocníka hlavní osoba, či nikoliv.

Na jedné straně pro případ porušení zákonné povinnosti ze strany pomocníka nelze najít dostatečně pregnantně slovně vyjádřenou výluku z jeho odpovědnosti. Takže jestliže dovodíme porušení zákonné povinnosti pomocníkem při činnosti pro hlavní osobu, budou naplněny podmínky vzniku odpovědnostního vztahu mezi poškozeným a tím, kdo porušil zákon, aniž by tomu bránilo explicitní vyloučení takového právního důsledku. Na druhé straně formulace, že hlavní osoba za škodu jím způsobenou odpovídá stejně, jako by ji způsobila sama, umožňuje výklad, že odpovídá namísto pomocníka, který činí úkony v její prospěch.

Zaměstnanec ovšem přímo poškozenému neodpovídá

Značně specifickou situaci představuje pozice osoby v pracovněprávním vztahu (zaměstnance), která způsobila újmu z nedbalosti, zhodnotil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 26. 10. 2021 (spis. zn. 25 Cdo 1029/2021).

V případě zaměstnanců, kteří se nepodílejí na tvorbě vůle svého zaměstnavatele, jehož úkoly plní a jehož pokyny jsou vázáni (tedy pokud jde o řadové zaměstnance, a ne vrcholné manažerské vedení), je třeba přijmout takový výklad ust. § 2914 o. z., aby zohledňoval povahu pracovněprávních vztahů, která je založena na silné ochraně poskytované zákoníkem práce zaměstnanci při závislé činnosti vůči zaměstnavateli.

Podle ust. § 2 odst. 2 zákoníku práce závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

Ze zákonné definice závislé práce je zřejmá zjevná navázanost zaměstnance na zaměstnavatele, jehož jménem vykonává pracovní činnost, a jeho podřízenost pokynům, kterými jeho činnost řídí.

Jestliže zaměstnanec při škodní události z tohoto rámce nevybočí, je třeba nejednoznačnou dikci ust. § 2914 věty první o. z. vyložit tak, že za újmu způsobenou zaměstnancem odpovídá výlučně zaměstnavatel, jako by ji způsobil on sám, byť se tak stalo osobní činností zaměstnance, kterého k tomu použil, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 26. 10. 2021 (spis. zn. 25 Cdo 1029/2021).

Proto Nejvyšší soud shledal závěr odvolacího soudu jako správný a dovolání poškozeného zamítl.

Závěr – odpovědnost zaměstnance podle zákoníku práce

Pokud tedy zaměstnanec způsobí škodu, a to i jiné osobě než zaměstnavateli, a to z nedbalosti (tedy nikoliv úmyslně), odpovídá za škodu zaměstnavateli, který za škodu odpovídá třetí (jiné) osobě.

Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti přitom nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek.

Chcete mít každé ráno v mailu přehled aktuálních článků z Měšce? Objednejte si náš mailový servis a žádná důležitá informace vám neuteče. Objednat si lze i týdenní přehled nebo také newsletter To hlavní, páteční souhrn nejdůležitějších článků ze všech našich serverů. Newslettery si můžete objednat na této stránce.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).